Aktuality ze Suchých Lazců

Další Slezané v Jičíně. Na pozvání jičínského Agrostroje a SČM přijelo do Jičína v sobotu 23. srpna k týdennímu pobytu 45 mladých Slezanů z Kyjovic a Suchých Lazců. Letos se na Jičínsku vystřídalo již několik desítek slezských hochů a dívek. Město Jičín, okres, SČM a závod Agrostroj se skutečně o své kmotřence starají a zvláště dětem chtějí věnovat radostné prázdniny v kraji válkou takřka nedotčeném. Slezané jezdí na Jičínsko jako domů, mnozí zde již mají známé od loňska a všichni jsou tu spokojeni.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 26.08.1947, Číslo 198, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Jičínské zajímavosti. Svaz české mládeže uspořádal 28. srpna (1947) koncert pod zámeckou zahradou na počest slezské mládeže z kmotrovské obce Suchých Lazců. Slezané budou hosty národního podniku Agrostroje a SČM. - V nejbližší době zahájí v Jičíně činnost úřadovna scelovacího úřadu. -

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 20.08.1947, Číslo 193, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Jičínští kulturní pracovníci ve východočeském rozhlase. Členové tělovýchovné jednoty "Sokol" v Jičíně a spolku divadelních ochotníků "Tyl" v Jičíně uspořádali zdařilý kulturní zájezd do válkou těžce postiženého Slezska, do obcí Slavkova, Kyjovic a Suchých Lazců. Byl tu předváděn umělecky hodnotný recitační, pěvecký i hudební program i maňáskové divadlo pro děti. O celém zájezdu bylo sestaveno rozhlasové pásmo, které bude vysílati východočeský rozhlas 16. června od 20:30 do 21 hodin na vlně 238 m.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 14.06.1947, Číslo 138, strana 4. www.digitalniknihovna.cz

MNV v Jičíně na sjezdu slezských kmotrů v Praze. MNV v Jičíně se také zúčastnil sjezdu kmotrů válkou těžce poškozeného Slezska, odkud byla také vyslána delegace k panu presidentu republiky, která mu odevzdala dekrety o převzetí kmotrovství nad obcí Suché Lazce a dekret o převzetí kmotrovství umělecky velmi pěkně vypracoval mladý jičínský grafik R. Vacek, šéf propagačního oddělení národního podniku Agrostroj - Knotek v Jičíně. Dekret byl také ve dvojím vyhotovení zaslán expozituře zemského národního výboru v Moravské Ostravě.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 6.6.1947, Číslo 131, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

O prázdninový pobyt slezských dětí v Jičíně. K návrhu ONV v Jičíně mají býti opět letos o prázdninách pozvány do Jičína slezské děti, zejména z obcí Kyjovic, Slavkova a Suchých Lazců, nad nimiž ONV a MNV v Jičíně převzal kmotrovství. Nebude bez zajímavosti sledovati, kolik zejména bezdětných rodin v Jičíně se u MNV přihlásí o poskytnutí pohostinství slezským dětem.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 15.5.1947, Číslo 113, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Odborová organisace zaměstnanců ČSD v Jičíně se na výroční schůzi usnesla věnovat místním chudým 500 Kčs, mateřské škole také 500 Kčs, a slezské obci Suchým Lazcům - kmotřenci města 1.000 Kčs.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 5.3.1947, Číslo 54, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Slezsko Jičínu. Pro stálé užší poznávání Slezska slouží Jičínsku i slezským obcím častý styk nejen písiemný, ale i osobní. Upřímná a vzájeinná láska státe roste. Jičín má největší vztah k Suchým Lazcům, kterým je kmotrem. Hlavním úkolem Jičína jest starat se o svého kmotřence a pomáhat mu ze všech sil k lepšímu radostnějšímu životu. Ale Slezané nechtějí být dlužníky. Oplácejí lásku láskou a nedávno poslali Jičinu darem obrazy, které budou umístěny v jičínských měšťanských školách

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 16.1.1947, Číslo 13, strana 4. www.digitalniknihovna.cz

Agrostroj Knotek a Slezsko. Osazenstvo národního podniku Agrostroj - Knotek v Jičíně plně pochopilo v uplynulém roce obtíže, s nimiž je spojen život Slezanů. Již na jaře bylo z Jičína odesláno 25 travních strojů a 5 samovázačů, kdy zaměstnanci závodu odpracovali národní směnu ve prospěch Slezska. Během roku udržovali jičínští dělníci dobré přátelské styky s některými slezskými obcemi. Učinili zájezdy do Slezska, hostili v létě na svůj účet slezské děti, Suchým Lazcům a Kyjovicím poslali po 10.000 Kčs, dále do Slezska poslali 20 kabátů z akce UNRRA, kterých se vzdali v jeho prospěch a konečně pomohli vybudovat mateřskou školu v Kyjovicích, které poslali 4 bedny hraček a 2.500 Kčs.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 3.1.1947, Číslo 2, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Jičínsko pomáhá Slezsku
Akce „Slezsíko vpřed“, která byla pořádána na jaře, vzbudila na Jičínsku veliké pochopeni. Město Jičín se postavilo do řady prvních našich měst, která převzala kmotrovství nad slezskými obcem. Jičínský okres se stal kmotrem dalších dvou obcí ve Slezsku. Nyní před vánocemi byla na Jičínsku ukončena havmí dobrovolná sbírka. Ačkoliv jičínský okres sám potřebuje finanční prostředky, přesto sbírky vynesly značnou sumu. Obcím Slavkov a Kijovice ve Slezsku bylo odevzdáno po 250.000 Kčs. Kromě toho jičínský okres, zároveň přispěl 30.000 Kčs Suchým Lazcům, jejichž kmotrem jest město Jičín.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 10.12.1946, Číslo 282, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Slavné Letnice slezských dědin
Letošní svatodušní svátky byly dostaveníčkem českých měst se slezskými dědinami. Nikdy před tím nepodařilo se sblížiti Čechy se Slezskem tak, jak se to daří akci ZNV Budujeme Slezsko. Do Hlubočce v okrese bíloveckém přijeli v neděli zátupci města Kolína, aby převzali kmotrovství a nabídli slezské obci všestrannou pomoc. Školní děti kolínské poslaly 10.000 Kčs a Národní fronta Žen z Kolína 15.000 Kčs. Město Kolín připravuje větší poněžitv dar pro obec. Téhož dne zavítali do Vršovic jejich kmotři z Uhříněvsi u Prahy. Přijeli na 5 nákladních autech s vlastní kapelou. Přivezli s sebou veliký kámen z památné horv Řípu, který bude základním kamenem při stavbě mateřské školky, jež město Uhřiněves Vršovicím postaví. Také Suché Lazce hostily v neděli svatodušní zaměstnance firmy Knotek z Jičína v Čechách. Dovezli hospodářské stroje a tamní škole a škole v Kyjovicích po 10.000 Kčs. Kromě toho pozvali na prázdniny z každé vesnice 15 dětí, které umístí po 14 dnů v Prachovských skalách a 14 dnů v městě Jičíně. Mor. Třebová převzala kmotrovství v malé slezské dědince Vyškovicích okr. Bílovec. Zástupce Třebové odevzdal 15.000 Kčs na stříkačku hasičského sboru a po shlédnutí škod slíbili jménem města náležitou pomoc.

zdroj: Nová svoboda - deník Komunistické strany Československa pro ostravský kraj, Datum vydání 13.6.1946, Číslo 137, strana 2. www.digitalniknihovna.cz

Slezské děti do Jičína. Město Jičín je kmotrem slezské obce Suchých Lazců. Jičínští pozvali do Jičína na prázdniny 60 slezských dětí, které ubytují jednak v Prachovských skalách, aby malí návštěvníci poznali krásy českého kraje. Také Knotkováci se postarají v létě o několik slezských dětí.

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 07.06.1946, Číslo 131, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Suché Lazce ve Slezsku dekují obecné škole v Liherci - Růzodol I.
„Kolik bylo to radostí a veselí. Když jsme se dozvěděli, že máme, my Slezáci, i v českém pohraničí, tolik dobrých a upřímných českých bratří a sester, kteří nám, tak těžce postiženému Slezsku, podávají pomocnou ruku. I my chceme opět vybudovat naše poškozené vesnice v pevnou hradbu proti nepříteli, ale s tím rozdílem, že už nikdy nepřipustíme, aby se opakoval rok 1938. Budeme stati bedlivé na stráži a střežiti naši lidovou, demokratickou republiku. Máme stejné, a společné úkoly, jak Vy tam, tak my zase tady v pohraničí, a jsme na Vás hrdi, že právě ti u Vás jsme získali tak mnoho pochopení pro pomoc našim dětem"
Dále popisuje správa školy, jak byla přechodem fronty těžce poškozena, kolik domů vyhořelo do základů (25), kolik částečně (8), kolik bylo postiženo granáty těžce (34), lehce (95), a všechny ostatní hrůzy třinedělního pobytu ve sklepích, velké ztráty životů (32) atd. Úplně bylo zničeno též vnitřní zařízení školy, učitelská a žákovská knihovna, školní pomůcky a lavice. Ale všichni pracují na nové výstavbě s láskou a důvěrou. A na třicet dětských hlaviček poslalo svá malá poděkování, z nichž vyjímám pro zajímavost též několik výňatků. Dech se ve vás tají, čteti-li jednoduché věty malého prostého slezského hraničářského dítěte:
„Dostali jsme dvě halenky a jedny šaty. Jsem tomu ráda, protože mám všechno shořené. Byli jsme 14 dní ve sklepě. Když jsme vyšli ze sklepa, měli jsme všechno Shořené. U nás ve sklepě na výměnku se udusilo 8 lidí (z toho 4 děti). Babička byla spálena. Byli jsme rádi že jsme si zachránili životy. A proto děkuji vám, vy růžodolské děti, vám, dobré jejich matky a otcové, že jste plně pochopili význam pomocí postiženému Slezsku“
Beru další dopis a musím se i trochu pousmát a pookřeji zřejmě, když čtu: „Chodím též do „Junáku.“ V sobotu půjdeme na výlet do Kyjovic." Z jiného dopisu cítíte zas vůni a radost jara, lepších dnů: „My už tady máme odkvetlé stromy. Budeme mít zralé ovoce.“ Další dopis: „Sděluji: předně nás Němci, vyhnali z majetku. Když jsme se vrátili, Němci nám vše spálili. Živý i mrtvý inventář. Maminka a bratr byli raněni a později zemřeli! K tomu není třeba komentáře. Zabolí vás ovšem další dětské psaní, ve kterém malý Václav vzpomíná, že je tomu právě rok, „kdy jsme prožívali hroznou válku. Odstěhovali jsme se do sklepa, tam jsme čekali na vysvobození a každou minutu smrti." Představte si všichni, kteří čtete tyto řádky, kolik hrůz musily prožít tyto nevinné dětské hlavy během dlouhých 14 dní, kdy i s rodiči očekávali bud osvobození nebo smrt. „Je nás pět dětí a přechodem fronty jsme hodně ztratili" tak žaluje další české slezské dítě. „... a pro maminku boty. Jsem ráda, že si alespoň někdo vzpomněl na tu naši poškozenou a vyhořelou českou obec." Ptám se: Komu ublížila tato děcka, jejich starostliví rodičové, sice chudí, ale poctiví a snaživí a nejvýš čestní? Proč musili být tak krůtě pronásledováni? Mějme my živi všecky tyto křiklavé případy pořád v dobré paměti! Nezapomínejme! Rok je přece dlouhá doba - zde vidíte však, že ani za ten dlouhý rok nebylo možno odstranit napáchané nacistické křivdy a zlo. Pochopte vděčnost postižených za každý příspěvek! Proto naše růžodolské děti vezmou si slezské bratry o prázdninách mezi sebe. Jsem ráda, že jsou to právě zas naše školy, školní děti a jejich rodičové a učitelé, kteří vědí, jakou mají povinnost k postiženým bratrům a sestrám tam v slezském pohraničí! Nezapomínejte jich! Pošlete věcí třeba méně, ale hodnotné, a nezapomeňte, že kdo rychle dává, dvakrát dává! Vedralová

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 28.5.1946, Číslo 123, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

Téměř veškeré osazenstvo Východomoravských elektráren pracovalo v neděli 12.8.1945 na obnově elektrického vedení ve válkou zpustošených Suchých Lazcích. Opravili přes 1.000 m dálkového vedení, postavili novou 350 m dlouhou přípojku vysokého napětí do obce, transformační stanici a místní rozvodnou síť v délce 320 m.

zdroj: Digitální knihovna MZK, Rudé právo č.89, 22.8.1945 str.3

Pozdrav rodnému kraji  - Fran Sméja.

Nad těmi dědinami je dnes opět vysoké jarní nebe. Chalupy, pokud ještě nějaké zbyly, naklánějí se přátelsky k sobě a vypravují si o tom, čím naplnil válečný ryk minulé dny a týdny. Samutek si tu podává ruce i se šprýmovnou příhodou. Smrt se pozdravuje se Zrozením, pláč se smíchem. A je tu i tryzeň, bolest, strach, hrůza ... Ale i naděje, víra a radostný výhled do budoucnosti.

Tak žijí v Hrabyni a ve Smolkově, v Suchých i Mokrých Lazcich, ve Stítině a Nových Sedlicích, ve Velké i Pusté Polomi, tak žijí dnes ve všech dědinách na opavské straně, jimiž se přehnala válka.

Její stopy jsou všude patrny a každého, kdo tudy procházi, zraňují ostřim, jaké může míti jen nůž válečného původu.

Ano, lesy už zase zpívají a šumí, potoky a řeky zurčí a klopýtají o kameny, pole se zvedají úrodou a v modrém oblouku nebes jásá neúnavný skřivan, ale srdce člověka, který tu zůstal uprostřed té krásy i zkázy, je nějak zasmušilé a zakřiknuté.

A přece by se mělo radovat a veselit se. Nejstrašnější válka všech válek se skončila, národ je znovu svoboden. Československá republika žije. Bože, jak nedočkavé jsme na tuto chívili čekali! Jak jsme hlasitě i v duchu slibovali, že všechno obětujeme pro vymanění se ze jha hitlerovských katanu! Jen zít jsme chtěli a volně dýchat... A zbavit se jednou pro vždy strachu z Gestapa a dostat se z moci všech zrádců a ničemů. Vědět, že dnes už nikdo z vesnice nebude odvlečen do vězení a do koncentračních táboru, že nikdo z našich nejmilejších neumírá hladem a pod ranami německých zločinců. Dívat se do polí a lesů a vědět přitom, že kolem kráčí jen láska a vítězství Pravdy a Spravedlnosti...

Dnes už se nám všechna ta přání a všechny tužby splnily. Od doby, kdy slezskými lesy i poli se probojovával statečný rudoarmějec k Ostravě a dál do Beskyd, uplynula již hezká řádka dní. Hukot děl a rachot kulometů utichl, nad dědinami lítají jen vlaštovky.

Ano, je to pravda: Jsme svobodni! Slezsko opět zní nejčistší písní, v Opavé, Krnově, v Bruntále i jinde vlají naše, československé prapory. Slezskem prochází neslyšně duch dějin. Dějin spravedlivých i neúprosných k těm, jež se na nich zle provinili.

A to jsou, přátelé veliké a slavné chvíle našeho života soukromého i národního. Za ně jsme chtěli platit vším, co bylo naše. Proto vzhůru hlavy a vesele se pusťme do práce. Chalupu si poslavíme snad lepší, než jsme měli, koně i krávu si koupíme, na hroby našich padlých položíme kytičku chudobek a budeme jásat se skřivanem, co se v blankytu ztráci a k práci přiložíme ruku všude tam, kde toho bude nejvíce zapotřebí.

Pamatujme, že jsme chtěli všechno obětovat pro osvobození své vlasti a uvědomme si, že jsme, až na některé jednotlivce, ztratili jen málo. Tak strašně málo ...

zdroj: Nová svoboda - deník Komunistické strany Československa pro ostravský kraj, Datum vydání 3.6.1945, Číslo 26, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

* Kol. Karel Stibor padesátníkem! V pátek 25. října se dožívá padesáti let života, dlouholetý živnostenský pracovník na Opavsku kol. Karel Stibor, řezník v Suchých Lazcích. Jubilant se narodil v Třinci (Trzinietz) z chudých rodičů a při své houževnatosti a píli se dopracoval slušných výsledků. Zároveň oslavuje 30 roků převzetí řeznické živnosti, kterou vede po celou dobu k úplné spokojenosti místních a okolních občanů. Kol. Stibor se vždy hlásil hrdě k živnostenskému stavu a neochvějně jej hájil a zastával. Byl dlouholetým předsedou bývalé živnostenské strany a dodnes rád vzpomíná na tyto stavovské práce. Jubilant může pohlížeti na své vykonané dílo s uspokojením a hrdostí. Pracoval na svém vytčeném úseku práce poctivě a řádně a dosáhl na něm nesporných úspěchů! Živnostnictvo na Opavsku přeje mu k padesátinám do dalších desítek let pevného zdraví, síly a spokojeného života. — Kř.

zdroj: Moravský deník, Datum vydání 25.10.1940, Číslo 252, strana 2. www.digitalniknihovna.cz, V původním článku je chyba ve jméně Ctibor, správně je Stibor! Viz Hřbitov Suché Lazce - hroby