Aktuality ze Suchých Lazců

Vládní rozhodnutí z 9. prosince 1783 schválilo stavovské návrhy a projevilo l souhlas se započetím přípravných prací k vydání zákona o poddanských sirotcích. Do komise měli být delegováni zástupci gubernia, appellace a stavů.
Patent o zrušení nevolnictví vyvolal živý ohlas především u těch poddaných, kteří byli nuceni sloužit ve vrchnostenských dvorech za mnohem nevýhodnějších podmínek, než byly na "volném" trhu pracovních sil. Vrchnosti se pokoušely i po vydání patentu udržet si své "právo" na tyto pracovní síly, které potřebovaly ve svém režijním hospodářství. Zajímavý doklad o tom podávalo obsáhlé vysvětlení Františka Vilimovského, správce ze Suchých Lazec, z počátku ledna 1782 k stížnosti tamního chalupníka Jana Chrastka, kterou podal přerovskému krajskému úřadu. Chrastkova dcera byla v roce 1781 donucena jít do dvorské služby. Správce uváděl, že to bylo proto, že všichni sirotci ve vsi, jejichž počet ovšem nebyl veliký, si již "odbyli" své služební roky. Chrastkova dcera sloužila v roce 1781 nejprve na "pruské" straně Slezska, potom přijala místo blízko hranic na "rakouské" straně, ale měla v úmyslu odejít opět do "pruského" Slezska. Vrchnost se proto obávala, že by Chrastkova mohla emigrovat, a proto na ni "z věrných ohledů k zemi" a aby plnila nejvyšší zákony zaměřila svou pozornost. Z toho, že Chrastkova sloužila v zahraničí, bylo zřejmé, že ji otec doma nepotřebuje. Vrchnost se domnívala, že má tedy přednostní právo na její služby. Její otec, s nímž bylo slušné jednáno, s tím prý nejdříve souhlasil, ale po čtrnáctidenní lhůtě, kterou dostal na rozmýšlenou, dceru do dvorské služby nepostavil. Naopak tento "von Natur ein verstellter Bösewicht" (přetvářkou darebák od přírody - poznámka redakce) se choval a mluvil tak drze proti vrchnosti, že musel být potrestán 20 ranami karabáčem. Podle správce to nebylo žádné bezpráví, protože by byl zasloužil víc pro příklad ostatním. Úřady však nesdílely správcovy názory. Rozhodnutím gubernia z 12. února 1782 měl být správce co nejostřeji varován a nařízeno mu pod hrozbou trestu přesně plnit zákony.
Celkové stanovisko k otázkám dvorské Čeledi zaujal dvorský dekret z 8. února 1782. Od vydání patentu o zrušení nevolnictví vstupovala všechna čeleď ve vrchnostenských dvorech (s výjimkou úplných sirotků) do kategorie všeho ostatního řádného služebnictva, na něž se vztahovaly čelední řády a byla povinna sloužit po stanovenou služební dobu za mzdu, obvyklou v kraji, a stravu. Dekret však především zdůraznil, aby se učinila opatření k tomu, aby lidé se oprostili od falešného názoru, že vydáním patentu byli zbaveni povinnosti dodržet stanovenou služební dobu. Vydáním patentu nepřestal platit čelední řád a sloužící byli povinni vytrvat ve službě až do vypršení služební doby. Moravské gubernium seznámilo 19. II. 1782 všechny krajské úřady s obsahem dekretu.

zdroj: www.digitalniknihovna.cz, Československý časopis historický, rok vydání 1969, Ročník 17, strana 106., 107.

Není pravdě podobno, že by se kdy zemské správě mohla ztratiti dědina, tak že by tam po delší dobu nedošlo k vybírání daní, k ubytování vojska ani k soudním výkonům. A přece se to přihodilo zemskému hejtmanství markrabství Moravského, čehož dokladem jsou následující příběhy.

V prvních dnech měsíce července r. 1718 Vavřinec Plachký, sedlák z moravské enklavy Suchých Lazec, udal v Opavě, že pán jeho Adam Bohumír Tvorkovský svob. pán z Kravař přechovává v lazeckém dvoře svého (nejmenovaného) tchána, který v pazderně za dědinou položené dělá falešné peníze. Správce hejtmanství opavského Frant. Bernart svobodný pán Lichnovský dne 9. července oznámil to schválním poslem moravskému hejtmanství v Brně i vrchnímu úřadu slezskému ve Vratíslavi, žádaje naučení, jak by k věci tak povážlivé měl přikročiti ... celý článek zde