Aktuality ze Suchých Lazců

Požáry. Ve čtvrtek, dne 6. t. m.(6.5.1875) vypukl v Suchých Lazcích oheň a ztrávil tři statky, dva výměnky a dvě stodoly.

Předpolednem téhož dne byl v Hrabyni zapálen les "U kotlika", náležející německému řádu; oheň byl štastně zadržen, tak že shořelo jenom na půl měřice mladého lesa. - Když o poledni téhož dne lidé šli ze služeb Božích z Velké Polomě do Chabičova, viděli, že Chabičovský les "Těžkovica" hoří. Podařilo se jim, dalšímu šíření požáru zabrániti, když už šest jiter lesa bylo shořelo.“

Zdroj: Opavský Týdeník - 8.5.1875 Strana 163. V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Moravské enklavy ve Slezsku.
„Moravské enklávy11 nazývají se vůbec ty obce, kteréžto mají sněm a zákonodárství společné s Moravou, ale pozřízeny jsou výkonným orgánům (zemské vládě, podkrajským úřadům a soudům) Slezským. Základ k tomuto zláštnímu postavení oněch obcí byl položen už v třináctém století našeho letopočtu. Tehdáž náležela západní část nynějšího Slezska ještě k Moravě, a z této části země Moravské zřídil král Český Přemysl Otakar II. knížetství Opavské.
Země Moravská byla pak rozdělena takto:
1. Markrabství Moravské v užším smyslu, kteréž bylo poddáno zpříma králi českému.
2. Biskupství Olomucké, kterýmž vládl — jakožto lénem koruny České — biskup (později arcibiskup) Olomucký.
3. Knížetství Opavské, kteréž dostal tenkráte syn krále Přemysla Otakara taktéž co léno koruny České, to jest: král Český byl vrchním pánem té
země.
Později (r. 1567.) bylo knížetství Opavské připojeno ke Slezsku a zůstalo od té doby s ním spojeno, ačkoliv stavové Opavští tomu se opírali chtějíce náležeti k Moravě. Od té doby náležely jen ty části Opavska k Moravě, kteréž nepatřily ku knížetství Opavskému jsouce poddány biskupu Holomuckému, a to jsou nynější enklávy Moravské ve Slezsku.
Enklávy Moravské počítají dle posledního popsání lidu 32.435 duší a jsou tyto:

I. V okresu Opavském :
Jaktař ... 586 obyvatel
Slavkov (něm. Schlakau) ... 1006 obyvatel
Uhléřov (Kohlersdorf) ... 284 obyvatel
Zivotice Dolní (Schonstein) a Hory (Berghof) a Hersice (Hertitz) ... 1081 obyvatel
Litultovice (Leitersdorf) ... 705 obyvatel
Mikolajice (Niklowitz) ... 339 obyvatel
Stablovice ... 549 obyvatel
Lhotka (Oelhiitten) ... 275 obyvatel
Deštné (Dorfteschen) ... 892 obyvatel
Suché Lazce (Sucholasetz) a Hadrunek ... 910 obyvatel
Vlašťovičky ... 204 obyvatel

II. V okresu Bilovském:
Slatina (Schlatten) a Ohrada a Karlovice ... 1015 obyvatel

III. Celý okres Osoblažský(čti: Osoblaský) ... 24.529 obyvatel

Moravské enklávy jsou nyní z většího dílu obydleny obyvatelstvem německým, totiž celý okres Osoblažský a mimo něj ještě obec Deštné, kteréž mají dohromady 25.421 obyvatelův; slovanské enklávy pak mají obyvatelův 7.014.
Občanstvo enkláv slovanských jest — vyjma jen některou obec — co do národnosti z velké části probudilé a pokroku milovné, tak že se nejen našim nejprobudilejším obcím Slezským nýbrž i pokročilejším obcím Moravským vyrovná.
Jakož se volební řád Smerlingův o Slovany vůbec postaral, tak se postaral též o slovanské enklávy vhodiv je do jednoho měcha s německým okresem Osoblažským, aby volíce do sněmu zůstali vždy v menšině. Volba se konává v Osoblaze. Není nad šikovnost rytíře Smerlinga! Do Osoblahymají z některých enkláv právě tak blízko jako do Olomouce; jen nesmíme zapoměti, že do Holomouce by mohli větší kus cesty vykonati po železnici, a do Osoblahy musí po svých.

zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 25.11.1871, Číslo 47, strana 1. www.digitalniknihovna.cz

VESNICKÝ UČITEL

Anton Hofschneider (* cca 1830 - + květen 1879) - učitel, kronikář školy, průkopník moderních přístupů ve včelařství a sadařství, ředitel školy v Palkovicích v letech 1865–1879, zakladatel čtenářsko-uměleckého spolku Lidumil.

V roce 1865 byl na uvolněné místo učitele a řídícího kůru (v Palkovicích) ustanoven Anton Hofschneider, rodák ze Suchých Lazců v Rakouském Slezsku. Před jmenováním působil na nedaleké škole v Místku. Vzhledem k tomu, že roku 1852 absolvoval dvouletou učitelskou přípravku v Opavě, představoval rovněž pedagoga staré éry, avšak díky svým početným mimoškolním aktivitám se stal v obci průkopníkem moderních přístupů ve včelařství a sadařství.
Věnoval se šlechtění kvalitních odrůd ovocných stromů a v roce 1868 založil ve vsi štěpařskou školku, čímž zajisté překročil nároky na teoredckou a praktíckou přípravu žáků v otázkách zemědělské malovýroby, které definovala litera školského zákona. Realizoval rovněž pokusy s novým typem úlů, a to za účelem zvýšit produkci medu. Prodej ovoce i medu představoval významný vedlejší zdroj příjmů pro rolníky, kteří se jen díky novým postupům mohli stát konkurenceschopnými na trhu. Někteří lpěli na tradičních metodách a činnost učitelů v dané oblasd přehlížeh, ti moderněji smýšlející a sdružující se na platformě hospodářských spolků však s nimi spolupracovali, a to nejen na půdě těchto společností, ale i v praxi. Hofschneiderův intenzivní zájem o sadařství a včelařství nebyl v řadách venkovských učitelů ojedinělý, což dokládá i příklad moravského učitele, poslance, senátora a autora několika pojednání o chovu včel Josefa M. Kadlčáka.17 Hofschneidera s Kadlčákem nespojovaly pouze obdobné zájmy, ale i krátké společné působení na škole v Palkovicích, kde byl Kadlčák 1. listopadu 1878 jmenován do funkce učitele. Jejich spolupráci ukončila Hofschneiderova předčasná smrt v květnu roku 1879 **1 (zda šlo o úmrtí na tyfus v čase epidemie nebo jinou nemoc, nelze na základě matriky zjistit).

... V roce 1874 učitel Hofschneider nepřivedl žáky včas na zkoušku z náboženství. V očích čekajících duchovních a konzervativně smýšlejícího obyvatelstva obce se učitel svým jednáním prohřešil vůči dobrým mravům.

... Poté, co farář Baar založil hospodářský spolek, inicioval učitel Hofschneider zřízení „konkurenčního“ čtenářského spolku Lidumil, jehož činnost se na rozdíl od „farního“ sdružení úspěšně rozvíjela. **2

**1 - SOkA Frýdek-Místek, Základní devítiletá škola Palkovice, Kronika národní školy v Palkovicích založena Antonínem Hofschneiderem v roku 1870. Kniha první, nestránkováno.
**2 - (Moravský zemský archiv (= MZA) v Brně, В 40 Zemský úřad Brno, kn. 437h, Spolkový katastr okresu Místek. Spolkové stanovy místodržitelství schválilo 27. prosince 1870 pod č j. 22 471. Činnost spolku ukončila první světová válka а к jeho výmazu ze spolkového katastru došlo v roce 1921.)
Zdroj: Časopis Matice moravské, Datum vydání 2018, Číslo 2, ročník 137, strana 300-304. www.digitalniknihovna.cz
Další zdroje: www.palkovice.cz/historie, https://docplayer.cz/6830701-U-nas-v-palkovicich-vlastivedna-cast.html

V obci Suché Lazce byl po dlouhý čas svár mezi majetních rustitálních a dominitálních gruntů o užívání patviště. I přišlo to již k soudu a věc ta mohla se ještě bůh ví jak dlouho protáhnout a oběma stranám velké útrapy způsobit; tu však podali rustikalisté ruku ke smíření a postoupili druhé straně stejného práva na sporný majetek, jen pod tou výmjnkou, aby dominikalité rovný díl dávky platili. Tím tedy dlouholetým hádkám a nepořádkům konec učiněn a pokoj zjednán.

Zdroj: Opavský Besedník, 1861/5, vyhledal: Fr. Šenk

1857/2 Troppauer zaitung - Conntag der 22. Februar gebe ich in Hadrunnek eine Tanz: Unterhaltung und mache hiemit meine ergebenste Einladung. Für Musik, kalte Speisen und Retränke insbesonders Schwechater Märzenbier ist besteus gesorft. Rntrée a Person 20 kr. Cons. Münze. Stellwägen zur Rücksahrt werden stehen und kostet a Person 10 kr. Cons. Münze. Unsang um 3 Uhr Rachmittags. Agnes Steinwendner.

"Dne 22. února budu pořádat v Hadrunneku taneční a zábavní program a tímto vás srdečně zvu. Zajištěna bude hudba, studené jídlo a nápoje, zejména pivo Schwechater Märzen. Vstupné: 20 kr. na osobu (v mincích). K dispozici bude kyvadlová doprava tam a zpět, která stojí 10 kr. na osobu (v mincích). Akce začne v 15 hodin. Agnes Steinwendner."

Zdroj: 1857/2 Troppauer zaitung, vyhledal: Fr. Šenk

1856/4 Troppauer zaitung - Gasthaus-Verpachtung. Es wird hierdurch zur allgemeinen Renninik gebracgt, das das an der Teschner Raiserstrase gelegne, bon der Hauptstadt Troppau 1 Stunde entsernte Gast und Sintehrhaus Nr. 6 in Hadrunnek vulgo Skrawarzow auf drei nach einander folgende Hahre, nänlich vom 1. Juli 1856 angesangen, verpachtet werden wird. Pachtlustige haben sich dieksaus bei dem Borbewirthschaster dieses Gastheuses zu melden, und können die dieksälligeu Bedingisse, unter melchen es in Dacht überlassen merden mird, zur Einsicht nehemen.

"Pronájem hostince. Tímto se oznamuje k veřejnému prohlášení, že hostinec a restaurace č. 6 v Hadrunneku, známém také jako Krawarzow, nacházející se na Teschner Raiserstrasse, hodinu od hlavního města Troppau, bude pronajat na tři po sobě jdoucí roky, počínaje 1. červencem 1856. Zájemci o pronájem hostince by se měli obrátit přímo na hostinského a mohou si prohlédnout platné podmínky, za kterých bude hostinec pronajat."

Zdroj: 1856/4 Troppauer zaitung, vyhledal: Fr. Šenk

1855/9 Troppauer zaitung - Conntag den 23. September 1855, findent in Hadrunnek eine Svirée mit Tanz ftatt. Das Orchester wird von herrn Staubach dirigirt, und bie Tánze von herrn Haraschin geleitet. Unsang 5 Uhr Rachmittags.

"V neděli 23. září 1855 se v Hadrunneku bude konat symfonický koncert s tancem. Orchestr bude dirigovat pan Staubach a tance povede pan Haraschin. Zpěv začne v 17 hodin."

Zdroj: 1855/9 Troppauer zaitung, vyhledal: Fr. Šenk

 Ein Wirthshaue zu verkanten. Unterzeichneter macht hiermit beganat, daß er fein eigenthümlich besigendeg in der Semeinde Smolkau nächst der preusischen Sränze auf der Herrschaft Stettin gologenes Wirthehaus, neo Wein, Bier und Braentwein ausgrschänkt wird und wozu 21 Joch Rustifalgrundstücke - besteinend aus Karten, wiesen, Udern und Moldung, gehören - aus freier Sand zu verkaufen willens feie.
Kaustustige haben fich dader in feinz Mobnung in dem Gast - und Sinkehrbause zu Hadrunek auf der Herrschaft Stettin um die Rausbebingnise zu ertunbicn. I Hadrunek am 30. Juli 1847. Johann Reiker.

"Zřídit hostinec. Níže podepsaný tímto prohlašuje, že vlastní a provozuje soukromý hostinec v obci Smolkau, poblíž pruských hranic na Štětínském panství, kde se čepuje víno, pivo a brandy, a pro který je k dispozici k bezplatnému prodeji 21 akrů venkovské půdy – zahrnující parcely, louky, pole a latě.
Zájemci jsou tímto zváni k setkání v hostinci a hospodě v Hadrunku na štětínském panství za účelem získání potřebných povolení. Hadrunek, 30. července 1847. Johann Reiker."

Zdroj: 1847/7 Troppauer zaitung, vyhledal: Fr. Šenk

Vládní rozhodnutí z 9. prosince 1783 schválilo stavovské návrhy a projevilo l souhlas se započetím přípravných prací k vydání zákona o poddanských sirotcích. Do komise měli být delegováni zástupci gubernia, appellace a stavů.
Patent o zrušení nevolnictví vyvolal živý ohlas především u těch poddaných, kteří byli nuceni sloužit ve vrchnostenských dvorech za mnohem nevýhodnějších podmínek, než byly na "volném" trhu pracovních sil. Vrchnosti se pokoušely i po vydání patentu udržet si své "právo" na tyto pracovní síly, které potřebovaly ve svém režijním hospodářství. Zajímavý doklad o tom podávalo obsáhlé vysvětlení Františka Vilimovského, správce ze Suchých Lazec, z počátku ledna 1782 k stížnosti tamního chalupníka Jana Chrastka, kterou podal přerovskému krajskému úřadu. Chrastkova dcera byla v roce 1781 donucena jít do dvorské služby. Správce uváděl, že to bylo proto, že všichni sirotci ve vsi, jejichž počet ovšem nebyl veliký, si již "odbyli" své služební roky. Chrastkova dcera sloužila v roce 1781 nejprve na "pruské" straně Slezska, potom přijala místo blízko hranic na "rakouské" straně, ale měla v úmyslu odejít opět do "pruského" Slezska. Vrchnost se proto obávala, že by Chrastkova mohla emigrovat, a proto na ni "z věrných ohledů k zemi" a aby plnila nejvyšší zákony zaměřila svou pozornost. Z toho, že Chrastkova sloužila v zahraničí, bylo zřejmé, že ji otec doma nepotřebuje. Vrchnost se domnívala, že má tedy přednostní právo na její služby. Její otec, s nímž bylo slušné jednáno, s tím prý nejdříve souhlasil, ale po čtrnáctidenní lhůtě, kterou dostal na rozmýšlenou, dceru do dvorské služby nepostavil. Naopak tento "von Natur ein verstellter Bösewicht" (přetvářkou darebák od přírody - poznámka redakce) se choval a mluvil tak drze proti vrchnosti, že musel být potrestán 20 ranami karabáčem. Podle správce to nebylo žádné bezpráví, protože by byl zasloužil víc pro příklad ostatním. Úřady však nesdílely správcovy názory. Rozhodnutím gubernia z 12. února 1782 měl být správce co nejostřeji varován a nařízeno mu pod hrozbou trestu přesně plnit zákony.
Celkové stanovisko k otázkám dvorské Čeledi zaujal dvorský dekret z 8. února 1782. Od vydání patentu o zrušení nevolnictví vstupovala všechna čeleď ve vrchnostenských dvorech (s výjimkou úplných sirotků) do kategorie všeho ostatního řádného služebnictva, na něž se vztahovaly čelední řády a byla povinna sloužit po stanovenou služební dobu za mzdu, obvyklou v kraji, a stravu. Dekret však především zdůraznil, aby se učinila opatření k tomu, aby lidé se oprostili od falešného názoru, že vydáním patentu byli zbaveni povinnosti dodržet stanovenou služební dobu. Vydáním patentu nepřestal platit čelední řád a sloužící byli povinni vytrvat ve službě až do vypršení služební doby. Moravské gubernium seznámilo 19. II. 1782 všechny krajské úřady s obsahem dekretu.

zdroj: www.digitalniknihovna.cz, Československý časopis historický, rok vydání 1969, Ročník 17, strana 106., 107.

Není pravdě podobno, že by se kdy zemské správě mohla ztratiti dědina, tak že by tam po delší dobu nedošlo k vybírání daní, k ubytování vojska ani k soudním výkonům. A přece se to přihodilo zemskému hejtmanství markrabství Moravského, čehož dokladem jsou následující příběhy.

V prvních dnech měsíce července r. 1718 Vavřinec Plachký, sedlák z moravské enklavy Suchých Lazec, udal v Opavě, že pán jeho Adam Bohumír Tvorkovský svob. pán z Kravař přechovává v lazeckém dvoře svého (nejmenovaného) tchána, který v pazderně za dědinou položené dělá falešné peníze. Správce hejtmanství opavského Frant. Bernart svobodný pán Lichnovský dne 9. července oznámil to schválním poslem moravskému hejtmanství v Brně i vrchnímu úřadu slezskému ve Vratíslavi, žádaje naučení, jak by k věci tak povážlivé měl přikročiti ... celý článek zde