Aktuality ze Suchých Lazců

1886/12 Opavský Týdeník - Ze Suchých Lazec 11. prosince. (Založení hasičského spolku.) Ve středu 8. t. m. byla u nás ustavující valná hromada zdejší dobrovolné jednoty hasičské. Starostou jednoty zvolen byl představený obce p. Valentin Halška, náčelníkem rolník p. Josef Steyer. Několik občanů sice nad novotou touto nedůvěřivě hlavou kroutí, nás hasiče to však neodstraší ; víme dobře, že chrániti život a majetek občanů při nebezpečenství ohně jediným účelem jednoty jest.

Zdroj: 1886/12 Opavský Týdeník, vyhledal: Fr. Šenk

1886/11 Opavský Týdeník - Konkurs. Obec Sucholazecká obsadí místo obecního lékaře, dle Mor. zákona ze dno 10. února 1884 čís. 28. k vykonáváni zdravotni obliby potřebného s ročním důchodem 80 zl. Obec jmenovaná má 948 obyvatelů - osadu Skravařov v to počitaje. Uchazeči o to místo ať opatří své žádoati těmito průkazy:
1. diplomem k oprávněnému vykonávání lékařské praxe v zemích v zemích v říšské radě zastoupených, 2. domovním listem, by rakouské státní občanství prokázali, 3. vysvědčení o své fysické způsobilosti úředním lékařem stvrzeným, 4. vysvědčením o mravní neuhonnosti a 5. průkazem o znalosti česká řeči. Žádosti takto vystrojená buďtéž nejdéle do 30. dne měsíce listopadu b.r. slavnému c.k. okresnímu hejtmanstvé v Opavě podány. V Suchých Lazcích dne 7. listopadu 1886. Představenstvo obce.

Zdroj: 1886/11 Opavský Týdeník, vyhledal: Fr. Šenk

„Oheň. V neděli 3. tohoto měsíce(3.10.1886) o půlnoci zničil zkoubný požár tři plné stodoly a kůlnu Františka a Vincence Halšky a vdovy Skuplíkové v Suchých Lazcích. Oheň byl prý z pomsty založen ve stodole a v kůlně Josefy Skuplikové. Stržením hořící kůlny zachráněno bylo sousední stavení před zhoubou.“

zdroj: Opavský Týdeník - 2.10.1886, Ročník XVII., číslo 78, Číslo 1001., Strana 3. V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Ze Suchých Lezec 26. února. (Valná hromada sboru hasičského.) Sbor dobrovolných hasičů zdejších měl 1. února t. r. V. řádnou valnou hromadu. Z jednatelské a pokladnické zprávy za minulý rok vyjímáme toto : Hasičská jednota zdejší založená r. 1886., má nyní 27 činných členů. K inventáři jejímu přísluší toho času vozová stříkačka, 124 m. hadic, 8 m. ssavice, jedna voznice, 4 řebře, 2 konvice, 2 háky, šplhací strom na sušení hadic a úpiný výzbroj pro 30 mužů; vše v úhrnné hodnotě 1115 zl. 25 kr. Příjem spolkové pokladny obnášel v roce minulém 135 zl., hrubý příjem od ustavení jednoty 940 zl. 96 kr. Dluhu má spolek ještě 152 zl. 27 kr. ; doufáme však pevně, že se nám podaří brzo toho schodku se zbyti. Platné pomoci při požárech poskytl sbor náš r. 1890, ve čtyrech, za čtyřletého trvání svého v šestnácti případech. Do veřejného potažmo do přespolního života zasáhl sbor během roku toho tím, že se súčastnil slavnosti svěceni praporu Sokolů Opavských, svěcení stříkačky Hlubočecké, několika cvičení sborů sousedních, a že přistoupil k župní jednotě hasičské v Opavě za člena. Nové volby dopadly následovně : Jan Plachký zvolen starostou, Vincenc Pchálek náčelníkem, Vincenc Skuplík a Toman Vašek přednáčelníky a Steyer Josef, Sosna Vincenc a Černín Josef do výboru. Jak vidno ze zpráv těch, vyvíjí spolek náš utěšenou činnost a domohl se již též uznáni občanů zdejších i přespolních, čehož důkazem je veliký příjem pokladniční nasbíraný většinou ze samých darů. Obci Suchým Lazcím a osadě zdejší Kravařovu sluší poděkovati též za zakoupení a odevzdání sboru 100 m. nových hadic a 4 m. ssavic k užívání. Bohužel, jest nám též želeti ztráty jednoho přispívajícího a dvou hodných činných údů! Zemřeli totiž během roku 1890. všeobecně vážený správce a majetník dvou zdejších usedlostí p. Vincenc Engliš, pak obétaví hasiči Kašpar Vašek, selský syn a Antonín Blucha, vyměnkář. Budiž jim země lehko! Pohřbů těchto nebožtíků súčastnil se sbor vždy a hromadně.

„Ze Suchých Lazec 25. února. (Poděkování.) Poštmistr a chvalně známý vycpavač zvířat na Štítině p. J. Novák daroval zdejší škole krásně vycpanou veveřici, ježka a čtyři různé ptáky, začež mu buďte zde vysloveny srdečné díky. Tom. Vašek, předseda m. šk. rady.

(Sčítání lidu.) V obci Sucholazecké i s Kravařovem (Hadrunkem) napočítáno bylo letos 132 domů, 246 stran obývajících,. 959 obyvatelů, 47 koni, 359 kusů hovězího dobytka, 43 koz, 34. vepřů a 23 úlů. Dle náboženství je zde 942 katolíků, 1 evangelík, 16 israelitů. Dle obcovací řeči 4 Němci, 680 Čechů a 16 cizinců ; v Kravařově 37 Němců, 203 Čechové a 19 cizinců.

zdroj: Příloha k Opavskému Týdeníku - 1891, Číslo 17. (1448). V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Některé památky Slezské. - IV. Strážnice.
Popisuje Karel Jar. Starožitnický.

Cestuje-li poutník z poněmčilé Opavy do úhledné Hrabyně, spatří u samých Suchých Lazec pahrbek, jenž sluje „Strážnice". Zajisté mnohému z vůkolních obyvatelů vrtalo to mozkem, proč předkové naši kopec právě „Strážnicí" nazvali? Hned ti, laskavý čtenáři, odůvodním název ten.
Za starodávna mívali naši předkové na hranicích svého území rozestavěny „stráže'*', aby nepřítel tak lehce k nim vniknouti nemohl. Stráže tyto — bezpochyby první národní vojsko — stávaly obyčejně na kopcích a vyvýšeninách vůbec, aby do celého dalekého okolí viděly, zda-li nepřítel se nepřibližuje. „Stráž" měla na kopcích svůj příbytek a dosud nacházíme na místech takových rozličné předměty z oněch dob, kdy za starodávna „stráž" na místech vyvýšených stávala. Na jednom takovém místě našel jsem na Moravě rozličné střepy z nádob hliněných a bronzovou dýku, což chovám ve své sbírce.
Dle Naučného Slovníku (strana 1056) sluli v někdejším Polsku „strážníci" obránci hranic proti nájezdům tatarským; jmenováni jsou od hejtmanův; byli i v Koruně (Polsku), i v Litvě, velcí a polní. Později však, jmenovitě v posledních dobách samostatného Polska zasedali jen v soudech vojenských. Dle toho soudím, že i v jiných zemích slovanských nacházely se podobné stráže, což z názvů kopců a jiných vyvýšenin možno souditi. Máme v Čechách a na Moravě velmi mnoho kopcův, pahrbkův a míst, jež „Stráž", „Strážnice", „Strážný", „Stražovice", „Stražov", „Střítež", „Ostrážka" atp. se zovou. Stráže střehly hranice svého územi a volaly, když nepřítel se blížil, veškeré své soukmenovce ku pomoci.
Stráže tyto nestřehly však pouze majetek svých soukmenovců. Stráže tyto ustanoveny byly i ku ochraně cestujících, jmenovitě obchodníků. Stráže obchodníky a jich soumary střežily na cestách a přes místa nebezpečná doprovázely za mírný poplatek až k onomu místu, kde jiná stráž střežila zemi a majetek spolubližních svých.
Že místa, kde „stráže" střežily zem a majetek, musela býti obydlena Slovany, souditi můžeme z pojmenováni založených osad, z pojmenování kopců, pahrbků, řek, lesů atp. I naše „Strážnice" v Opavsku obklopena jest místy, jež nám dokazují, že v té krajině již od starodávna bydleli Slované. Významná jména: Lhota, Horni a Malá Lhota, Hradec, Kozí Hradec a vsi: Komarov, DvořiBko, Sedlice, Lazce, Štítina, Badůfi, Háj, Smolkov, Přerovec atd. dokazují s dostatek, že založeny byly Slovany, kteři tuto krajinu před věky obývali.

Zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 23.1.1886, číslo 7, ročník: 17, strana 1. www.digitalniknihovna.cz

1885/10 Opavský Týdeník - Do Suchých Lazec. Já podepsaný Jan Halška lituji toho, že jsem pana Vincence Skuplika, starostu v Suchých Lazcích, neprávem obviňoval a jemu nadával, a prosím ho za to uctivě za odpuštění. V Suchých Lazcich 21. října 1885. Jan Halška, rolník.

Zdroj: 1885/10 Opavský Týdeník, vyhledal: Fr. Šenk

1885/1 Opavský Týdeník - Neštěstí. 19. t. m. odpoledne přetrhl se v Opavském pivovaře provaz, na kterém se led v okovu do lednice vytahuje, a okov s ledem spadl na 40iletého dělníka Antonína Konečného ze Suchých Lazec, který utrpěl takové poranění, musil být i dopraven do všeobecné nemocnice.

Zdroj: 1885/1 Opavský Týdeník, vyhledal: Fr. Šenk

Strana 4., Opavský Týdenník ročník XV., číslo 68. Rodáci z Opavska: od nejstarších dob až po časy nynější. Vlastivědy Slezské část přípravná, obsahující jména šlechty a rodáků.

Lazce Suché se Strážnicí náležely druhdy ke Štitině, avšak konec 16. století jsou již pod manstvím kapituly Olomoucké, které uděloval děkan kapitulni, i drželi je páni Tvorkovští z Kravař, kteří přišedše na mizinu Lazce jakožto jediný majetek podrželi. Synové Julia Eusebia Tvorkovského byli: Jan Ludvík (stal se kanovníkem Vratislavským a děkanem Ratiborským), Arnošt Václav vstoupil do vojska. Dcera posledního Tvorkovskěho Antonína Tekla vstoupila do kláštera Notredamského v Paříži. Po smrti Antonínově 1777 přejal manství Frant. Em. Řeplinský z Berečka, jehož syn Karel v letech čtyřicátých jakožto podplukovník zemřel v Opavě.
Odtud byli:
1. Blažej Pívoň 1809 studoval IV.;
2-4. Anton Pivoň 1813 ve III., Jan Gogolo 1814 ve IV., Jan Jasek 1827 ve III.
5. Josef Večerek nar. 1826, dostudoval 1845, vysvěcen 1850, stal se farářem na Horní Bečvě, od r. 1858 na Hovězím.
6. Ant. Meixner studoval 1845 V.

Kravařov (Skravařov chybně Hadrunek) založen na zboží pánů z Kravař a odtud asi má jméno.
Odtud pošli:
1. Frant. Strauch od r. 1817-49 farářem v Melči, zemřel 1871 v Opavé.
2. Jan Ryba nar. 1819, probuzen k národnímu vědomi r. 1837 v Komárově nebožtíkem Ochranou, přibyl do Opavy 1844, kdež se seznámil se Živsou, Filipikem, Lelkem, drem. Rokytou, drem. Kozánkem, Mikulou a Černochem, zasloužil se rozšiřováním dobrého a mravného čteni mezi lidem českým zejména půjčovánlm knih od r. 1849 počínajíc. Ač jest toliko řemeslníkem, vykonal pro ubohý opuštěný lid více než mnohá učená hlava.
3. Jan Zelenka narozen 1853, vysvěcen 1879, kooperátor v Libavé.

zdroj: svkos.cz , Opavský Týdenník ročník XV., číslo 68. digitalniknihovna.cz

Ze Suchých Lazec 10. září 1883. (Výlet školní mládeže.) V neděli odpoledne uspořádal naš nový p. učitel výlet školní mládeže na louku „U mlýnka". Bylo sice mlhavo a sychravo, naše odhodlané výletníky to však neodstrašilo. O 2 hodinách zahrála na návsí hudba, ze školy vyšly dítky a daly se pochodem na určité místo. Radostný pocit mi projel srdcem, když jsem tu naši mládež v radostném očekávání za svým milovaným učitelem kráčeti viděl. Došli na louku a dítky veselé jsouce mysli po zeleném drnu se rozběhly. Přišel též přečetný dav lidu, rodičové a příbuzní našich malých výletníkův, přišli i hosté z Nových Sedlic, ba i z Komárova. Usadili jsme se a dívali se na ten mladý, veselý svět, jen se to před očima hemžilo, tolik jich tu bylo. Dítky se mile bavily, hrály hry všelijaké, zpívaly vhodné písně, vesele, s kuráží, až se jim oči jiskřily. Nejvíc nás ale překvapilo, když p. učitel větší hochy sešikoval a všelijaké vojenské evoluce s nimi prováděl. Vojenská tato hra všem se líbila a pochvaly zasloužené ode všech dosáhla. Jistě by ale výsledek tohoto výletu mnohem skvělejší byl býval, kdyby nebylo pršelo. Déšť mnoho pokazil. Od školní rady a od p. Rakušana učiněno vše možné k oslavě tohoto dne. P. Plachký se i o hmoždíře postaral, z kterých hlučně stříleno. O 7 hodinách dali jsme se na pochod k domovu. U Školy nás p. Plachký ještě krásným ohňostrojem překvapil. Potom promluvil žák jeden z druhé třídy na obecenstvo zde shromážděné a děkoval ve jménu dítek za návštěvu, hudba zahrála národní hymnu a dítky odebraly se domů, by se spánkem zdravým po trampotách toho dne posilnily. Slavný tento den slavně jest ukončen. Vřelé díky p. Černínovi, našemu novému p. učiteli za rádosť, kterou dítkám i nám starým spůsobil! Srdečné „na zdar" k dalšímu jeho působení v obci naší!

zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 15.9.1883, Číslo 48, strana 2. www.digitalniknihovna.cz

1883/3 Opavský Týdeník - Nebezpečí požáru. V sobotu odpoledne ke čtvrté hodině vzňalo, se u plechového komína dřevo v domku paní Beaty Sontagové, číslo 42. v Suchých Lazeich, od něhož chyta se sláma na půdě a od té střecha. Požár byl včasně spozorován a překvapivším hned hasičům podařilo se oheň ještě udusiti, čímž zabráněno velikému neštěstí. Místní policii v obcich našich budiž od výboru obecních důtklivě uloženo, aby podrobila komíny a sousedství jejich v obci náležité prohlídce, neb zhusta se stává, že na venkově požáry nedbalým dohledem a ještě větší nedbalosti majetníků stavení vznikají u kominů, a malé příčiny mívají pak nedozírné následky, často se již stalo, že zaviněnou nedbalost takovou celá obec lehla požárem.

Zdroj: 1883/3 Opavský Týdeník, vyhledal: Fr. Šenk

Část Hoštic bývaly kdysi manstvím.
Zrovna tak, jako o Suchých Lazcích nevíme, kdy se staly manstvím kostela Olomuckého, neboť to, co Volný píše a po něm Bierman, jakoby kníže Mikuláš byl to zboží vzdal ku kostelu Olomuckému, zakládá se na omyle: nelze ani na určito pověděti, jak se V. Hoštice na díle staly pod manstvím, jež uděloval děkan kapitolní. Co se tkne Hoštic, víme, že arcijáhen Radoslav, rodák Hoštický, jak jsme svým Časem uveřejnili v Op. Týdenníku, Hoštice držel a díl sobě až do své smrti tam ponechal. I možná snad jakkoli i ten díl vlastně poručil klášteru Velehradskému, že snad zůstal předce majetkem kapitolním, tudíž podmanstvím děkana kapitolního. Než buď tomu jak buď: poněvadž ten díl Hoštic tak jako Suché Lazce s Kravařovem (Hadrunkem) zadával pokaždé kapitolní děkan, zdá se, chceme-li věc tu poněkud objasniti, že třeba oboje na zřeteli míti.
Neznámeť podmanův v pro Suché Lazce až teprve ze 17. století, pro Hoštice jest znám pan Václav z Kravař, kterýž r. 1376 podmanství Hoštické zrušil vkladem do desk zemských následujícím:
„Pan Václav z Kravař, nejvyšší cudy Olomucké komorník, chtěje sebe a své potomky od povinnosti manské („a jure feodi") a od placeni 10 hřiven platu, kterýmiž děkanu a děkanství Olomuckému (kapitolnímu) ze vsi Hossczicz v kraji Opavském položené zavázán jest, osvoboditi, 9 lánův a půl ve vsi Čechovicích u Prostějova ... , mlýn menší, kterému menší dva dvorce ctihodnému muži Bedřichovi děkanu a děkanství Olomuckému na věčné časy se vším příslušenstvím - v majetek a dědictví vzdává." (DZO III 205).
Netřeba připomínati, že pan Václav z Kravař i na dále měl statky na Opavsku, ač zároveň na Olomucku. — Ze slov proložených vychází najisto, že čásť Hoštic skutečně byla podmanstvím děkana kapitulního v Olomouci.

Zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 13.1.1883, číslo 2, ročník: 14, strana 3., 4. www.digitalniknihovna.cz

A ve sférách ideálu zaleskl se obraz samostatnosti školy české v živém koloritu. Boj mezi úředními povinnostmi a láskou k národu ukončen štastně. Učitelstvo přilnulo vší duší k zanedbávanému lidu, a za heslo vytklo si : Odchovávat mládež národu českému a nikoli odnárodňovat! Přiložilo tedy učitelstvo ruce k dílu, aby dosáhlo drahé samostatnosti v českém školství. Nejdříve bylo potřebí, aby se sorganisovalo. Proto pomýšleli jednotlivci na založení českého spolku učitelského. Pravím "jen pomýšleli" - neboť myšlenku takovou za zmíněných poměrů slezských nebylo lze tak snadno realisovati. Scházela odvaha!
Již na počátku let osmdesátých zabývali se opravdově jednotlivci touž myšlenkou; sešli se několikráte k úradám, ale marně. Konečně učitelé v okolí Hrabyně, jsouce svornější a jednomyslnější, odložili jakékoli ohledy a založili první český spolek učitelský ve Slezsku "Učitelskou jednotu Hrabyňskou". V zakládajícím výboru byli pp. : L. Šimoš, Jan Vašek, Frant. Glabazňa, + Frant. Neiser, Josef Gmolka, + Lud. Kubín, Josef Černín, Rud. Jaroš a Jos. Lulay, nyní odb. uč. při měšt. šk. ve Vyškově.
Jimi vypracované stanovy schválila vys. c. k. slezská zemská vláda výnosem ze dne 14. listopadu r. 1882, č. 2145, a dne 28. prosince (na Mláďátka) téhož roku konala se první valná hromada v Hrabyni, za přítomnosti 13 učitelů - vlastních to slezských uč. apoštolů - a 3 hostí.
Těžký začátek ! Avšak učiněn přece. Pomaloučku jednota sílila, avšak na újmu jí bylo, že učitelé od Opavy, jsouce Hrabyni poměrně vzdáleni, málo navštěvovali schůze jednoty Hrabyňské. A přece bylo potřebí tyto získati v zájmu celistvosti, v zájmu společné práce. To maje na zřeteli, vytasil se ve schůzi konané dne 18. září 1884 v Suchých Lazcích horlivý člen p. Ferdinand Vašek s návrhem, aby jednota přetvořila se na "Učitelskou jednotu hrabyňsko-opavskou" se sídlem v Hrabyni. S velikým sebezapřením přijali tehdejší členové jednoty a zejména zakladatelé choulostivý návrh tento! Stanovy změněny a za povolení o proměnu spolku podána žádost c. k. zemské vládě slezské, kteráž je schválila výnosem ze dne 26. ledna r. 1885 č. 908. Dne 1. dubna r. 1885. konala se pak ustavující valná hromada nyní "Hrabyřisko-Opavské" jednoty.
Není mou úlohou, abych podrobně líčil veškerou činnost jednoty "Hrab.", potažmo "Hrab.-Op." Jen zkrátka připomínám, že od založení jednoty Hrab., po-tažmo Hrob.-Opav., tedy od 28. prosince 1882 až do 21. června 1894, konalo se v ní 13 valných hromad, 55 schůzí řádných a 3 schůze slavnostní. Přednášek a referátů v nich prosloveno 93.

zdroj: Školský Věstník, Autor: Adolf Sokol, str. 7. - Kramerius 5 Digitální knihovna 

Křestní jména našich urozených pánů:

...
Tas (Protas) z Boskovic, biskup Olomoucký 1457 - 1482. Tas z Bítova koupil okolo 1436 Suché Lazce.
...

zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 4.12.1875, Číslo 49, strana 4. www.digitalniknihovna.cz

Požáry. Ve čtvrtek, dne 6. t. m.(6.5.1875) vypukl v Suchých Lazcích oheň a ztrávil tři statky, dva výměnky a dvě stodoly.

Předpolednem téhož dne byl v Hrabyni zapálen les "U kotlika", náležející německému řádu; oheň byl štastně zadržen, tak že shořelo jenom na půl měřice mladého lesa. - Když o poledni téhož dne lidé šli ze služeb Božích z Velké Polomě do Chabičova, viděli, že Chabičovský les "Těžkovica" hoří. Podařilo se jim, dalšímu šíření požáru zabrániti, když už šest jiter lesa bylo shořelo.“

Zdroj: Opavský Týdeník - 8.5.1875 Strana 163. V elektronické podobě k dispozici na www.svkos.cz

Moravské enklavy ve Slezsku.
„Moravské enklávy11 nazývají se vůbec ty obce, kteréžto mají sněm a zákonodárství společné s Moravou, ale pozřízeny jsou výkonným orgánům (zemské vládě, podkrajským úřadům a soudům) Slezským. Základ k tomuto zláštnímu postavení oněch obcí byl položen už v třináctém století našeho letopočtu. Tehdáž náležela západní část nynějšího Slezska ještě k Moravě, a z této části země Moravské zřídil král Český Přemysl Otakar II. knížetství Opavské.
Země Moravská byla pak rozdělena takto:
1. Markrabství Moravské v užším smyslu, kteréž bylo poddáno zpříma králi českému.
2. Biskupství Olomucké, kterýmž vládl — jakožto lénem koruny České — biskup (později arcibiskup) Olomucký.
3. Knížetství Opavské, kteréž dostal tenkráte syn krále Přemysla Otakara taktéž co léno koruny České, to jest: král Český byl vrchním pánem té
země.
Později (r. 1567.) bylo knížetství Opavské připojeno ke Slezsku a zůstalo od té doby s ním spojeno, ačkoliv stavové Opavští tomu se opírali chtějíce náležeti k Moravě. Od té doby náležely jen ty části Opavska k Moravě, kteréž nepatřily ku knížetství Opavskému jsouce poddány biskupu Holomuckému, a to jsou nynější enklávy Moravské ve Slezsku.
Enklávy Moravské počítají dle posledního popsání lidu 32.435 duší a jsou tyto:

I. V okresu Opavském :
Jaktař ... 586 obyvatel
Slavkov (něm. Schlakau) ... 1006 obyvatel
Uhléřov (Kohlersdorf) ... 284 obyvatel
Zivotice Dolní (Schonstein) a Hory (Berghof) a Hersice (Hertitz) ... 1081 obyvatel
Litultovice (Leitersdorf) ... 705 obyvatel
Mikolajice (Niklowitz) ... 339 obyvatel
Stablovice ... 549 obyvatel
Lhotka (Oelhiitten) ... 275 obyvatel
Deštné (Dorfteschen) ... 892 obyvatel
Suché Lazce (Sucholasetz) a Hadrunek ... 910 obyvatel
Vlašťovičky ... 204 obyvatel

II. V okresu Bilovském:
Slatina (Schlatten) a Ohrada a Karlovice ... 1015 obyvatel

III. Celý okres Osoblažský(čti: Osoblaský) ... 24.529 obyvatel

Moravské enklávy jsou nyní z většího dílu obydleny obyvatelstvem německým, totiž celý okres Osoblažský a mimo něj ještě obec Deštné, kteréž mají dohromady 25.421 obyvatelův; slovanské enklávy pak mají obyvatelův 7.014.
Občanstvo enkláv slovanských jest — vyjma jen některou obec — co do národnosti z velké části probudilé a pokroku milovné, tak že se nejen našim nejprobudilejším obcím Slezským nýbrž i pokročilejším obcím Moravským vyrovná.
Jakož se volební řád Smerlingův o Slovany vůbec postaral, tak se postaral též o slovanské enklávy vhodiv je do jednoho měcha s německým okresem Osoblažským, aby volíce do sněmu zůstali vždy v menšině. Volba se konává v Osoblaze. Není nad šikovnost rytíře Smerlinga! Do Osoblahymají z některých enkláv právě tak blízko jako do Olomouce; jen nesmíme zapoměti, že do Holomouce by mohli větší kus cesty vykonati po železnici, a do Osoblahy musí po svých.

zdroj: Opavský Týdenník, Datum vydání 25.11.1871, Číslo 47, strana 1. www.digitalniknihovna.cz