Původ názvu Hošťata

Původ názvu Hošťata (název lokality a potoka)

Původ názvu vzniknul dle textu níže z křesťanské události, kdy věrozvěstec sv. Methoděj u shromáždění na daném místě oslovoval shomážděný dav "Hostě a hošťata!" což znamenalo "Hosté velcí a hosté malí!". Pro místní byl tento slovní obrat natolik neobvyklý, že se vžil a dané místo pojmenovali podle něj "Hošťata"

K oslavě Cyrilo-Metodějské.

"V těchto novinách vysloveno přání, by se pro Slezsko utvořil výbor (nebo dva výbory), jenž by přípravy konal k oslavě Cyrilo-Metodějské ve Slezsku. Uznávaje potřebu takového výboru, nemohu než vysloviti přání, by se onen výbor brzy sestavil a činnost svou též brzy započal a všestranné podpory nalezl.

Avšak vyskytuje se tu otázka: Což my Slezáci se míchati máme do starostí a do radosti Moravanů? Ne! Míchati se nemáme ani nemusíme, jelikož se považujeme tak dobře za Moravany jako obyvatelé České národnosti na Olomucku, Přerovsku atd. Vždyť náš kraj Opavský z Moravy po většině zalidněn byl a vždyť Opavsko až do nedávná i politicky k Moravé přináleželo. Naši krajané jsouce toho si vědomi také o sobě říkají, že jsou Moravci. Jsme tedy s Moravany jedno tělo, jedna krev národní. Snad v náboženském ohledu nalézáme rozdíly? Nikoliv. Jsme té samé víry katolické jako většina obyvatelů Moravy a patříme pod téhož arcibiskupa jako oni. Tuto víru předkům našim zvěstovali titéž slovanští věrověstové Ssv. Cyril a Metoděj, co na Velehrad přišli r. 863. na dvůr knížete Rostislava, aby odtamtud vycházejíce putovali po všech vlastech Moravských vyučujíce pohanské předky naše víře Kristově. Přišlili také k nám na Opavsko? Ano, odpovídáme zcela určitě, neboť za svého dvaadvacetiletého putování po vlastech Moravských prošel jisté sv. Metodéj všechny končiny Moravy, přišel i na Opavsko. Toto bylo sice pokryto lesem pohraničním (k Moravě patřícím), avšak sem tam jistě již tehda stály vesnice, jako snad Holasovice, Třebovice, Hradec a jiné.

Naši 88. apoštolově přišedše do některé osady shromažďovali lid blíže vod, studánek, potoků, kdež vyučovali víře Kristově. Kdož uvěřil, pokřestén jest z blízké vody, studánky nebo potoka. Takové vody zůstávaly u lidu v úctě, ctěny jsouce jako posvěcené. Ve mnoha a mnoha osadách zůstala památka na tyto Cyrilské nebo Metodějské studánky nebo potoky. Pověsti čili legendy o nich se zachovaly v ústech lidu až na naše časy. Slavnostní výbor Cyrilo-Metodéjský mohl by takové roztroušené nebo i pozapomenuté pověsti sebrati s jinými zajímavými zprávami ve zvláštní sborník. Tak bychom měli sborníky pro každou krajinu, rozdílné ale přece za jedním cílem se beroucí. Z Opavska znám dvé legendy, jednu o studánce Cyrilce u Slatiny a druhou o potoce Hošťatě u Suchých Lazec. Jsa rodákem "od Hošťaty" podávám tady legendu onu, jak následuje.

Svatý Metoděj přišed do Lazec Suchých shromáždil zástup k němu se hrnoucí u potoka, jenž teče polem Vrchovinou a osadou Kravařovem. Při výkladu nauky Kristovy (při kázaní) oslovoval shromážděné: "Hoště a hošťata!" to jest "Hosté velcí a hosté malí!" Po skončeném vyučování pokřtěni jsou, kdož uvěřili z potoku vedle tekoucího. Lazečtí ač kázaní sv. Metoděje dobře pochopovali, zastavovali se přece nad některými jim neobvyklými slovy a přede vším slovo "hošťata" zdálo se jim tuze podivným. Proto pojmenovali na památku potok, z něhož křtěni byli, jménem "Hošťata" čili Hosťata dle nynějšího vyslovení.

K tomu dlužno přidati toto na vysvětlení. Ssv. apoštolově Cyril a Metoděj pocházeli ze Soluně v dalekém císařství Řeckém. Z domova znali vedle jazyka řeckého svůj mateřský jazyk slovanský, jejž nyní nazýváme starobulharským. Takým jazykem, tou řečí kázali ve všech krajinách slovanských. Za času jejich nebyl mezi slovanskými národy v řeči takový rozdíl, jaký je nyní, všechny jazyky slovanské byly sobě mnohem více podobnější nežli teď. Mohliť oni, zajisté s prospěchem, svým mateřským jazykem kázati jak Bulharům, tak Srbům i Chorvátům, tak Slovincům a Slovákům a taktéž Moravanům, všickni jim dobře rozuměli. Rozuměli jim zrovna tak, jako my Čechové z Opavska dobře rozumíme Čechům z Moravy nebo Čechům z Čech anebo Čechům - Slovákům. My potomci předků svých pohanských jen stěží porozumíme řeči starobulharské, poněvadž nás tisíc let odděluje, ale zrovna tak těžko nám porozuměti řeči našich předků, jak se nám v nejstarších písemných památkách jeví.
Zakládali se vzpomenutá legenda na pravdě anebo je-li smyšlenou, těžko rozhodnouti na ten čas.
Srovnávací jazykozpyt nás však může poučiti, užívali-li kdy předkové naši forem (ten) hošť a (to) hoště anebo jsou-li to formy starobulharské a nikoli české. Dle toho pak bychom tuším s jistotou mohli říci, byl-li sv. Metoděj skutečně v Suchých Lazcích čili nebyl a podle toho bychom též o stáří té osady souditi mohli.

Snad se najde více legend podobných, snad jsou někde kříže staré "cyrilometodějské", snad kaple, památná návrší, pole aj. k nimž se nějaká pověst cyrilometodějská vztahuje?

Slavnostní výbor měl by tedy práce dosti se sbíráním oněch pověstí, měl by též i jiné práce plné ruce a - odplatu jakou? Uspokojivý pocit, jenž provází dílo zdařené, toť nejlepší odplata. Dílo toto bylo by však i zasloužilé, neboť slavnosť Cyrilo Metodéjská může míti nejenom hluboký význam církevní, ale též velikou důležitost národní zvláště pro nás Čecho-Slezany."

zdroj: Opavský Týdeník, sobota 1.3.1884, číslo 17, strana 3., ročník 15., autor: Š. (pravděpodobně Karel Šitavanc)

Mohlo by vás také zajímat:
15.3.1901 - Pověst o potoku Hošťata 1901 (historické aktuality)

sdílet článek na
Facebooku

článek zpracoval pro web
David Závěšický (2016)