Aktuality ze Suchých Lazců

vloženo - 17.3.1917

Hostinec u zeleného lesa na Přerovci v povídce V. Denera

Článek ze Slezského venkova s názvem "Besídka – Sedmihrady" od Valentina Denera z Nových Sedlic, která popisuje hostinec pana Šudíka Hostinec u zeleného lesa na Přerovci.

Besídka – Sedmihrady

Kdo zná město "Márosvásarhely" v jihovýchodnich Uhrách? Nikdo asi z Vás milí čtenáři a spanilé čtenářky. Nezbývá mi, než jej blíže Popsat. Jak jsem již uvedl, leží město to Uhrách na řece Mároš a podle ní jmenuje se "Městem nad Mároší", poněvadž maďarsky "város" jest po česko město a kdyby zajímali se o ně, to musili by jste si dojít na "Přerovec" do hostince pana Šudíka, ten město to zná, poněvadž odebírá odtud vino. Ale na pozeptání musili byste jítí k p. Šudíkovi ve dne, v noci bych vám to neradil. Ručím vám za to, že hostinec ten hned najdete, neboť leží na kraji, pardon on Přerovec má samé okraje, je tam celkem asi 5-6 stavení a patří do Nových Sedlic.

Vposledním čase chtí ale přerovečtí býti samostatní jako jisté království. Chtějí míti své obecní představenstvo, pak když je budou mít, postarají se prý o to, aby měli vlastní "mincovnu", "kreminal" "Šibenicu" a vše, co nynější doba vyžaduje. Eh - kam jsem odbočil. Abyste hostinec ten dlouho nehledali, musím vám poraditi, jak jej naleznete. Jdete-li ze Suchých Lazců po silnici, přejdete most a hned na pravé straně u potoka stojí "útočiště" žíznivých. Nad "vychodem", to jest nad vchodem, stkví se nápis: "Hostinec u zeleného lesa".

Leží v moc pěkné poloze a kdo tam vejde, tu se též rád poleží. Též "o hojný výběr jídel i pití" jest postaráno — snad dříve — dnes bude ten výběr asi skrovný; poklesl tak jak vše jiné stouplo — až na ten potok, který jest pro hostinskou živnost tak "nezbytně" potřebný, vlastně jen ta voda ku vymývání lahví, sklenic, no a když v nich něco vody zůstane, pak na tom ho-stinský viny nenese, protože voda je "skalní" a ta se skla nechytá. Potok asi nevyschne. Průmysl není v Přerovci žádný, marné bys jej hledal — leč abych pravdu děl, jest tam předce jedna fabrika, totiž jen "Presse" tu maju — u Graců a Kupky, ale ne tu "Neue Freie Presse". Jest to presa, co presuje z "medu vosk", ono se to musí vařit, smažit (a zdá se mi, baj i péci), tak asi nějak jsem to slýchával. Jinak dostanete se do Přerovce od Nových Sedlic, ale to přijdete na křižovatku a pak se musíte dát v pravo — ono tam totiž chodí vše v pravo — dle větru. Jak byste ale zapoměli obrat v pravo, došli byste do Pusté Polomi a tam — Šudíka s hostincem marně byste hledali.
Teď jsem škytl — to prý vždy někdo vzpomíná, povidala mi matička — tož musím přestat o Přerovci a vrátit se do Márosvásarhelu a popsat vám je blíže. Leží v nádherné poloze, jest velice výstavné, zejména vily uherských magnátů, které mají zvláštní sloh, jaký u nás ve Slezsku není k vidění. Čitá asi 20.000 obyvatelů, ponejvíce Maďarů, pak jest zde velká část cigánů, Rumunů a Sastků, tito jen v malém počtu. Nyní jest málo obydleno, ale předce je zde dosti živo. Hraje se v kinech, v kabaretech, v kavárnách panuje čilý život, ano i taneční hodiny se v nich pořádají. Též já jsem asi dvakráte zkusil "čardáš", ale jak jsem jej tančil, povím později.
Náměstí jest podobné Václavskému v Praze. Celkem jest to město pěkné. Ale pro toho, kdo se nedorozumí, jest to trapné; jako třeba u mne, jest to něco jiného, já to "sekám" div si jazyk nezlámu, já už "Tudom Magyarum", o čemž Vám hned podám malý důkaz.
Byla zde zima až 30 stupňů, ale ta mne neodstrašila a tak vzal jsem si jednou "přes čáru" — do 12 hodin v noci. (Co to znamená, budete asi vědět.) Chtěl jsem jíti do kina, ale měli jsme ještě trochu času. Šli jsme s kamarádem po promenádě a pozorujem tak "vzduch". Za chvíli
začlo nám zalézat za nehty, čím dál, tím více, až konečně kamarád (je z Ostravy) z "kuřího rynku", navrhne vypíti sklenici čaje. No ale kde? Tož optáme se — ale koho? V tom jde proti nám voják, já mu z lehka "seknu do šiltu" a ptám se ho německy, kde jest nějaký hostinec. On se chvíli kouká a otvírá ústa jakoby nás chtěl sníst, až konečné z něj vylitne: "Nem tudom nemeti". Mohl to říci hned a nenechat nás v také zimě stát. Pak jsem to zkusil maďarsky. Povidám na něho : bór, sor, nines"? (víno, pivo, nic?) Pochopil mou otázku a odvětil: "Jé utcza hunson ot" (ta ulice číslo dvacet pět). Poděkovali jsme mu a hledáme číslo 25. "Tady je to" zvolám a bez rozmyšlení tam vrazíme, ale jaké naše překvapení! Místo do hostince, vrazili jsme do modniho závodu. Opanoval jsem se a pozdravím: "Jó estet" (dobrý večer) a hned jsme se poroučeli, doprovázeni křikem majitelky, "že si dělámi blázny" a veselým smíchem švadlenek. Jednou zas místo k holiči, vlétl jsem k uzenáři. To z toho, že umím maďarsky. Jak jsem se naučil "čardáš", povím po druhé. Pozdravuji milé Slezsko, zejména přátety a známé v Nových Sedlicich a Přerovci

zdroj: Periodikum: Slezský venkov, 17.03.1917, Ročník 6, číslo 11, www.digitalniknihovna.cz

zpět na seznam novinek

sdílet příspěvek na
Facebooku

příspěvek vložil
David Závěšický - kronikář