Aktuality ze Suchých Lazců

vloženo - 2.6.2021

Báseň - Sedlinka - Miluška Pchálková

Sedlinka

Pod Polomským kopcem
Sedlinka vody sbírá a pramení,
pak vysokým lesem k Dubině uhání
a mezi kameny vesele si prozpěvuje.

Kol břehu sedlinky je Dubina,
temný hezký les, prorostlý mýtinami a olšinami,
kde v květnu houfy konvalinek prokvétají,
rosa ranní a tráva před sluncem je chrání.

Omamná vůně květů jejich
lesním tichem se šíří,
ale tuto nádhernou krásu
jen bublavá Sedlinka vidí.

Dále Sedlinka svými vodami uhání
a svým tajemným hlasem volá,
do údolí kol Myslivny a Zamčiska,
dál a dál, až k samotě Jankovců.

Tam vzhůru až do temného lesa,
tam k mokřadům Záleší zvaném,
kde pramínky potůčku ožívají
a do světa temným lesem se vydávají.

Svým silným pramenem tu ožívá
veselý potůček Ohrozima,
cestou do údolí na sever
všechny malé potůčky svolává a sbírá.

Dál na lukách širých zelených
bublá si kol chaloupek zasněných.
Tam dole je řeka Opavice,
která jejich vody do své náruče přitiskne.

Ale i potůček malý v mokřadu Záleští
svým pramínkem vyprýští,
nemá jméno, plyne si jen tak
a s radostí se dívá do oblak.

Jankovcům na pozdrav zamává,
pár pramínků bratříčků cestou posbírá,
břehy jeho krášlí květy a kapradí
a on je v pravém létě vodou osvěží.

Celou cestou vesele poskakuje,
až na Přerovec doputuje,
tam na něj milovaná Sedlinka čeká,
aby s ní potůček plynul dál do daleka.

Otevřené údolí Štítinka zvane,
tam Sedlinka jako panna plyne.
Tráva tam svěží, zelená a vysoká,
posetá tisíci květy rozkvétá.

Časně z jara tam kvetou petrklíče a sasanky
v křovinách i velké psí fialky,
v travách na lukách kopretiny,
kohoutky, zvonky i žluté jako slunce blatouchy.

Za horkého léta pak k potůčku
chodí všechna lesní zvířátka,
na lukách se pasou srnky,
stáda ovcí, koz i kůzlátka.

Takovou krásu kdysi Sedlinko,
člověk s Tebou rád viděl.
Pak ale stromky kol toku tvého
sklopily smutně hlavu svou.

Tvůj zurčivý tekoucí proud
proměnili lidé v jezero temné,
a na břeh Tvůj teď v každé době
jen mlčenlivý rybář usedne.

Jsi tichá a pokorná, Sedlinko,
ale vody Tvé v jezeře i radost přinášejí,
kačenky a labutě bělostné
tam houfy svých dětí vyvádějí.

Lidé ve vlnách Tvých koupáním
svá těla ovlažují,
a večerní ticho červánky uchvátí,
a slyšet je jen žabek kuňkání.

Možná, že i za měsíčního svitu
tančíci víly nad Tvými vodami,
ale jen člověk vnímavý
tu tichou krásu objeví.

Z hospůdky U Heja na břehu vysokém
hlahol dnem i večerem lidský se line,
pohledem na vody Tvé zčeřené,
každé srdéčko pookřeje.

Ty ale, Sedlinko, dál spěcháš,
osud přírody Ti velí plynout dál,
a tam dole pod hrází,
Tvůj bystrý tok znovu ožívá.

Tvá proudící voda zas zelené břehy omývá,
bubláš a prozpěvuješ,
k řece Opavici upaluješ.
Tam vody své odevzdáš větší sestře své
a k moři pak spějte v objetí společně.

autor: - Emilie Pchálková, Suché Lazce - Májová 17.

zpět na seznam novinek

sdílet příspěvek na
Facebooku

příspěvek vložil
David Závěšický - kronikář