Aktuality ze Suchých Lazců

vloženo - 17.9.2021

Báseň - Cesty - Miluška Pchálková

Cesty

Chodníčky, pěšinky, cesty, kol vesniček rozsety,
po nich poutníci krokem znaveným, k domovu si cestu klestí.

Cesta dlouhým úvozem, nade širokým polem,
kde sedlaček s koníčky, jezdil se svým vozem.

Od kříže ke kříži, Boží muka zvaná,
kol nich vedly pěšinky, staletími lidmi vyšlapaná.

Jedna cesta plynula, kol staré Pískovny,
alej třešní tam stávala špačků k potěšení.

V té Pískovně byla tůňka malá, žádná voda jen žabince,
skládka odpadků a harampádí, navozili tam lidé z celé vesnice.

Pak přijely bagry s auty, hory, tuny hlíny navozili,
a celou Pískovnu i s třešněmi, v lány pole proměnili.

Ztratila se cesta mezi poli, zanikla i cesta ke Kudelovi,
vznikly široširé lány, aby se prý dobře prooraly.

Ještě jedna pěšinka, vedla širým polem,
byla malá, nízká, uzoučká, zelená travičkou a jetelem.

Po této cestičce k potoku se došlo, tam lidé na dekách sedávali,
bublání potůčku naslouchali, a blažené chvíle prožívali.

Cestička už není, zanikla pohlcena obilnými lány,
nezbylo nic jen vzpomínky, na krásné polní cestičky.

Cestička polní přece jedna zůstala, ta sedlická kol švestek,
vede vzhůru k Havlíčkům, do kopečka pěkně urovnaná.

Ještě jedna cestička, z té švestkové odbočuje,
ta se točí do oblouku, na Májové pokračuje.

Z Májové se také cesta do kopečka vine,
záhumením vzhůru pokračuje, kol Havlíčka a zahrad plyne.

Jedna polní cestička pod JZD byla, kol Císaře až k Sedlicům vedla,
byla krásná, rovná mezi poli, bez travičky, bez kamínků, mezi lány skrytá.

Další cesta pod dědinou, ke Komárovu putuje,
kol kříže a starých lip, na hlavní se napojuje.

Než se k lípám rozběhne, malou, krátkou, hrbolatou cestičkou
si ze Štěpnice přibere, pak spěchají ke Komárovu vesele.

Dvě cesty vedou kol hřbitova, jedna je upravena, vede k Podvihovu,
je hodně rozbitá a bolavá, od těžkých strojů a traktorů.

Z ní odbočuje polní cestička, přes pole, políčka a louky,
až do blízkého lesa Břeží nás zavede, mezi divočáky, srny a kolouchy.

Přes Strážnici vede tichá cesta, lesíčkem a loukami,
dole s kopce utíká, do daleka k vodojemu pospíchá.

Tam na ni čeká pěšinka, která k myslivecké chatě putuje,
nádherným výhledem do údolí, všechny poutníky očaruje.

Druhá cesta kol hřbitova plynoucí, byla krásná kdysi velice,
celá poseta bylinkami, kvítím a mateřídouškou vonící.

Ale ani tato cesta ušetřena není, lidského, hrubého zacházení
poježděná těžkými stroji, zanikla zcela krása její.

Známá cesta do Ulice zvaná, až ke Kuřinu pospíchá,
i ona je rozbitá a naříká, nad osudem všech cestiček.

Jak pomoci vám cestičky spanilé, staletími načaté a projité
lidské kroky a osudy vámi vedly, snad, aby lidé zase vám pomohli.

autor: - Emilie Pchálková, Suché Lazce - Májová 17.

Mohlo by Vás také zajímat:

23.7.2021 - Báseň - Důchodci - Miluška Pchálková
2.6.2021 - Báseň - Sedlinka - Miluška Pchálková
26.2.2021 - Báseň klubu důchodců - Veselé berle na únor 2021

zpět na seznam novinek

sdílet příspěvek na
Facebooku

příspěvek vložil
David Závěšický - kronikář