Hrad Přerovec pověst o kohoutovi

Hrad Přerovec pověst o kohoutovi

Historická zmínka o hradu Přeroevc (Zamčisko), jeho původu a pověsti o kohoutovi tak jak ji zachytil Miroslav Klinecký v Opavském Týdenník v sobotu 8.8.1885!

Přesné znění texu z Opavského týdenníku. Informace o Přerovci viz citace tučně.

"Historické památky v Budišovicích. (Napsal Miroslav Klinecký)

Nehledejte Budišovic na mapě světové, ani nemylte se s městem a městečkem Budišovem na Moravě, ani s Budějovicemi v Čechách, ani s vesnicí "Bohučovice" ve Slezsku. Budišovice, které pisatel míní, jsou malá vesnice, mající 42 čísel a 1218 a 3/8 jiter čili 696 a 1/4 hektarů pozemků. Na specialní mapě Budišovic jistě najdete a to ve středu mezi Hrabyní a Pustou Polomí.

Poloha Budišovic jest vskutku rozkošna. Vůkol ohrazena jest ves tato bujnými lesy chvojnatými, takže bychom ji přirovnati mohli k letohrádku, nad jehož hlavou svěží koruna vůní dýchajících stromů s blankytným klenutím se líbá. Ač oblasť Budišovic značná vyvýšenina jest (přes 300 m.), přece cestovatel spatří klidnou dědinku tuto teprvé téměř pří ní samé a to proto, že jest poněkud v dolině. Za to s polí a pahorků její otvírá se nám čarokrásná podívaná na družnou Moravěnku až ku Štramberku, Místku, na Lysou Horu, Smrk a Radhošť, na východ za temného večera viděti lze ohnivé sloupy, jež vyšlehují z komínů Vítkovických a Ostravských železáren, na západ (s "Kamenného kopce") Opavu atd.

Mílo jest v lesích Budišovských se procházeti, mezi kterýmiž travnaté louky se rozprostírají; divno nám, že cestovatelé tak málo za hodné uznávají seznámiti se i s touto romantickou částí naší vlasti.

Sousední osady jsou : Hrabyň, Josefovice, Velká Polom, Horní Lhota, Kyjovice, Pustá Polom, Přerovec, Sucho-Lazce, Novo-Sedlice, Mokro-Lazce, Smolkov a o něco dále Háj (za Hrabyni). Toto vidělo se mi podotknoutí vzhledem k lepšímu orientování.

Ač vesnice tato - jak již řečeno - malá. jest, nicméně byla v minulosti důležitým faktorem, důležitější tuším než Hrabyň a j. osady okolní. Podle spisu "Rodáci z Opavska" založil dědinu tuto nějaký Budiš (Budissius), opat kláštera Hradišťskeho (u Olomouce) skoro roku 1270. Držitelům Budišovic náležela též Horní Lhota, kteráž teprvé později založena byla, což zřejmo i z toho, že vrchní právo nad H. Lhotou bylo v Budišovicích až do r. 1528, v kterémž roku H. Lhotu i s vrchním právem Jiřík z Bitova prodal Jindřichovi Fulštejnovi ze Slavkova. Roku 1562 koupil obě ty obce Frydrych starší Četryš z Kynšperku a roku 1578 držel je Jan Pražma z Bílkova.

Načež připadly Budišovice Tvorkovským z Kravař, pak držitelům Hrabyňským a Kyjovským.

Mimo Horní Lhotu, náležela tuším též Malá Lhota a západně od Budišovic nynější Přerovec i se Strážnici původním majetníkům zboží Budišovického.

Zajímavo jest zvěděti, kde byla sídla držitelů těchto, k čemuž na pomoc beřeme místní tradice a jména pozemků.

Nejstarším sídlem byl bezpochyby hrad v lese "Přerovském", kterýž založen zaroveň s Budišovicemi. Podle vypravování lidu zapadl se hrad tento a dlouho pak na tom místě strašilo. Okolojdoucl vídali tam prý o půlnoci kohouta, kterýž neznámým otvorem z podzemí se objevil a - zakokrhav zmizel opět. Kohout ten byl prý úplně černý. (Rozumí se, že to povídačky jsou.) že však na témž místě hrad stál, to dotvrzují na dnešní den udržené avšak velmi vetché již příkopy.

Přihlížejíce k jménům "Sůhraděc", pak "Dvořisko", "Jankovec", "Benitky" (jména lesů západně a severozápadně od Budišovic), soudíme, že tu více hradů stálo. Vždyť již předpona "sú" (sou) ve jménu Súhraděc vyžaduje nejmíň tři hrady - a tak tomu zajisté jest. Vedle zmíněného již hradu, stál druhý v lese "Jankovském", na kterýž připomíná takzv. "Dvořisko" i se zbytky, třetí pak na strmém vrchu, který nyní zove se "Charlottenburg" a k panství Hrabyňskému náleží.

Majetníky hradu "Jankovského" tuším byli Jankovští z Vlašimi, kdežto v novějším čase poněmčený "Charlottenburg" náležel nejspíše pánů m z Benešova, kteří v držení byli blízkého Benešova (v nynějším Prusk. Slezsku), což souditi lze jednak podle polohy lesa samého, jednak podle jména "Benitky", lesu s "Charlottenburgem" sousedícího. Les, jemuž nyní říká se "Sůhraděc", není ještě tak starý a na jeho místě byla druhdy úrodná, pole, jak to znaky i poloha ukazují. Jmenem "Súhraděc" srozumíval se nejspíše celý komplex lesů, které nyní různá jména mají a ve kterých zmíněné hrady se nacházely. Proč se hrady tyto neudržely alespoň jako zříceniny na dnešní časy, toho vinou nejspíše vše zničující ruka švédská, kteráž za doby třicetileté války tu nemilosrdně řádila. Následkem častých bojů vzaly tedy méně opevněné hrady tyto za své nejméně již před dvěma sty lety a zbytky časem rozdrobili dílem živlové, dílem přičinlivá ruka okolních obyvatelů, kteří arciť neměli ještě ponětí pro historické památky. Co tuto o hradech Budišovských řečeno, budiž příspěvkem k pojednání pana J. K. Starožitnického o "Hradiskách."

původní záznam: Opavský Týdennik sobota 8.8.1885 Číslo 61. Strana 1., Ročník XVI.; zdroj: Moravskoslezská vědecká knihovna v Ostravě

sdílet článek o Zamčisku na
Facebooku

článek o Zamčisku zpracoval pro web
David Závěšický (2016)