Jáchym Blechta v článku z roku 1996

Jáchym Blechta v článku z roku 1996

Dne 2.11.2025 se D. Závěšickému podařilo najít článek z tisku "Naše Opavsko" z roku 1996, ve kterém pan PhDr. Josef Gebauer velmi výstižně popisuje životopis Jáchyma Blechty.

Jáchym Blechta, Opava - Sokolská č. 7

Křížová výprava uskutečněná pod praporem uherského krále Matyáše Korvína proti husitskému panovníkovi Jiřímu z Poděbrad měla za následek rozdělení vlády v českém království. Následně rozpoutal uherský král proti stoupencům českého krále Jiřího z Poděbrad a jeho následníka Vladislava Jagellonského boj. K nim patřil i mocný šlechtický rod Stošů z Kounic na Přerovci, Štítině, Dívčím Hradě a Albrechticích. Při ničivém tažení černé roty Matyáše Korvína v srpnu 1474 lehla popelem nejen všechna jejich hradní sídla, ale také řada obcí k nim příslušejících. Pod rozbořenou přeroveckou tvrzí v dýmajících troskách, zůstaly vyvražděné vsi Lhotka, Hřivnáčova Lhota, Vystrkov a další. Čtyři století uplynuly a pod přeroveckou zříceninou uprostřed lesů na hájence prožíval šťastné dětství a mládí spisovatel Jáchym Blechta.

Mohl za to Napoleon?
Řezenským dekretem z 24. 4. 1809 císař Napoleon I. zrušil Řád německých rytířů ve všech zemích Rýnského spolku a rakouský císař František I. ve svých zemích následně prohlásil řádový majetek za léno Habsburků, a to ještě s podmínkou, že velmistrem Řádu bude vždy habsburský arcivévoda. Řádové statky zůstaly lénem Habsburků i po alodifikaci lén v'r. 1869. Velmistr přeložil své sídlo z Mergentheimu do Bruntálu, ale ústředí Řádu přešlo do Vídně. Na severní Moravě a ve Slezsku vytvořili němečtí rytíři svůj největší majetkový komplex, ke kterému náležely statky Bouzov, Bruntál, Dolní Dlouhá Loučka, Hradčánky, Smíchovy, Sovinec, Sukolom, Třebom a Žopovy. A stále majetek hromadili. V r. 1837 přikoupili od agilnich podnikatelů Čejků z Badenfeldu statky Štítinu a Hrabyni. Řádovými členy se mohli stát pouze příslušníci německé národnosti, a proto jejich vláda znamenala další germanizaci země a přispěla tudíž na druhé straně k národnímu uvědomování českého obyvatelstva. Na štítinsko-hrabyňském panství se vzedmula vlna národního odboje reprezentovaného památnými tábory lidu na Ostré Hůrce. Právě na tomto panství se narodila celá galerie básníků, spisovatelů a novinářů apelujících na národní uvědomění. Patřili mezi ně Rudolf Gudrich, Arnošt Chamrád, Adolf Tománek, Adolf Emil Vašek, Antonín Vašek, Ludmila Hořká, Vladimír Vančura, Franz Směja, Josef Vašica, Bedřich Čurda-Lipovský a také Jáchym Blechta.

Básníkova geneze
Raduňský sládek Vincenc Raab se na sklonku svého života v 69 letech oženil v Komárově se 24 letou Kateřinou, dcerou tamnějšího usedlíka Františka Rossy a jeho ženy Anny Novákové. Brzy nato se jim v Komárově narodil 28. 6. 1851 prvorozený syn Prokop. Nechali jej vystudovat lesnickou školu Řádu německých rytířů na Sovinci. Po jejím absolvování stal se Prokop zaměstnancem německých rytířů, vrchnostenským hajným v Hrabyni. Zásluhou legendárního faráře Böhma, který se z bouzovského kaplana stal hrabyňským pastorem, byl uzavřen 13. 8. 1883 sňatek Prokopa Raaba s jeho kmotřenkou Antonií, dcerou bouzovského drába Jana Vařeky a Josefy Blechtové. Následujícího roku 12. září 1884 na hrabyňské hájence narodil se novomanželům Raabovým prvorozený syn Antonín, jemuž farář Böhm v rodné matrice počeštil příjmení na formu Ráb. Později měli ještě další tři děti, a sice dceru Marii (1887), syny Alfonse (1889) a Karla (1895). Od r. 1888 byl Prokop Raab přeložen na hájenku do Přerovce a tak malý Antonín se třemi sourozenci vyrůstal uprostřed lesů pod rozvalinařni přerovecké tvrze. Při procházkách lesními revíry, čekáních na divoké holuby a výpravách na hřiby po vytrvalých nočních deštích naslouchal otcovu zasvěcenému vyprávění a zrála v něm láska k přírodě.
V Opavě vystudoval české gymnázium a v Praze absolvoval na Karlove univerzitě Právnickou fakultu. Během studií se seznámil s dílem švédského mystika E. Swedenborga, které ovlivnilo jeho pozdější literární vývoj. Jazykové nadání umožnilo mu v originále seznámit se s klasiky anglické, německé, ruské, polské i francouzské literatury.

Ředitelství pošt a telegrafů v Opavě
Na základě povolení c. k. ministerstev obchodu a veřejných prací z 12. 2. 1910 postavila firma opavského stavitele Viktora Bartela budovu Ředitelství c.k. pošt a telegrafů pro Slezsko v Opavě na Rochowanského (dnes Bezručově) náměstí. Novostavba byla předána do užívání zmíněnému Ředitelství pošt 1. 10. 1911 a od toho data stal se praktikant Zemského soudu v Opavě Ant. Ráb jeho zaměstnancem jako poštovní koncipista.

Podnějem v domě na Panské ulici
Starý měšťanský dům na Panské (dnes Masarykově) ulici č. 25 v Opavě byl domem rohovým, neboť v minulosti prakticky až do r. 1956 právě zde vyúsťovala Špitálská ulička jakožto spojnice s dnes rovněž neexistujícím Schößlerovým náměstím. Uvedený dům od inspektora c. k. rakouské státní dráhy Zikmunda Sonnenscheina koupil dne 28. 11. 1898 známý český podnikatel a velkoobchodník s čajem Jan Čeleda. Jeho rodina patřila k velkým příznivcům kultury na Opavsku. Snad právě proto v jejich domé na Panské ulici i Antonín Ráb našel první opavský podnájem. Tento dům dnes již nestojí, neboť v důsledku provádění nové zástavby Praskovy ulice byl na základě rozhodnutí rady Měst NV v Opavě v r. 1956 zbourán a nahrazen současným činžovním domě, který zastavěli původní Špitálskou uličku. Antonín Ráb se 22. 5. 1915 oženil v Komárově s Ludmilou Stratilovou, dcerou důstojníka rakouské armády Ondřeje Stratila a Františky Borkovcové z Říkonína u Tišnova. Měli spolu tři děti, dceru Zdeňku (1917), syny Jaroslava (1921) a Antonína (1926).

Na Evženově ulici
V letech 1887-1895 ve dvou etapách bylo na základě povolení městské rady ze 4. 6. 1884 zbudováno v Opavě 12 objektů kasáren arcivévody Rudolfa. Podle projektu architekta Moritze Hartla v 1. etapě poStavila v letech 1887-1889 osm objektů stavitelská firma Augusta Bartela a další čtyři objekty v letech 1894-1895 stavitelská firma C. Kerna a C. Bluma. Vzniklá ulice podél Rudolfových kasáren dostala název podle tehdejšího velmistra Řádu německých rytířů, habsburského arcivévody Evžena (1894-1924). Pozemek skládající se z pole a pastviny ležící naproti kasárnám koupili již 18. 2. 1886 stavitelé Josef a Hubert Kffienttovi a postavili na něm dům č. 1. Rozhodlo se tak o dalším stavebním vývoji Evženovy (dnes Sokolovské) ulice. Další ze stavitelského rodu Kmenttů stavitel Hans Kmentt na získaných pozemcích v r. 1910 zahájil stavbu skupiny domů č. 5, 7 a 9. Kolaudace dostavěných domů proběhla 15. 10. 1912. Nás především zajímá dům č. 7 a ten na základě kupní smlouvy ze dne 14. 3. 1918 získalo od stavitele Hanse Kmentta město Opava. Brzy potom se do uvedeného domu nastěhoval se svou rodinou již vrchní poštovní komisař Antonín Ráb. Bylo to jeho poslední opavské bydliště před jeho odchodem z regionu.

Prezidentem na Čtyřech místech
U Ředitelství pošt v Opavě po vzniku ČSR v r. 1918 byl jmenován nejprve poštovním komisařem, v r. 1921 povýšen na vrchního poštovního komisaře a v r. 1924 na poštovního radu. Jeho mimořádné organizační schopnosti rozhodly o tom, že byl od 1. 5. 1925 jmenován náměstkem přednosty a později prezidentem Ředitelství pošt v Košicích s působností pro oblast východního Slovenska a Podkarpatskou Rus. Naučil se okamžitě slovensky a získal si u Slováků oblibu. V r. 1936 se stal prezidentem spojů a vládním radou v Bratislavě. Po mnichovské zradě a odtržení Slovenska byl k 1. 12. 1938 přidělen ve stejné hodnosti k poštovnímu ředitelství do Brna a k 1. 4. 1942 do Prahy. Nacisty byl v protektorátě předčasné penzionován, ale po skončení války znovu povolán do aktivní služby jako prezident Ředitelství pošt v Brně.

Zrod Jáchyma Blechty
Téměř ve čtyřiceti letech začal Antonín Ráb literární činnost a záhy se prosadil nejen v poezii, nýbrž i v próze. Snad symbolicky rozhodl se v literárním světě vystupovat pod pseudonymem svého předka z matčiny strany Jáchyma Blechta, který se zúčastnil stavovského odboje v I. 1618-1620 a byl proto odsouzen ke ztrátě hrdla i statků. Chtěl tak vyjádřit odpor vůči vládě cizinců v naší zemi. Ještě za opavského působení debutoval vtipnou romancí "Hanka v Praze", kterou v r. 1922 vydala Slezská grafie v Opavě. Potom následovaly epická skladba "Arcivévoda na vsi", sbírka 33 básní "První kniha lyriky", sbírka 25 básní "Hrabyň", historický román ve verších "Ostrá Hůrka, zpěv slezské svobody", kapitoly prózy z rodného kraje "V zeleném království". Literární kritikou jeho díla byla vysoce hodnocena a čtenářskou veřejností rozebrána. Blechta si získal jimi oblibu také v literárním kruhu hrabyňské Iskry a obdiv svého profesního podřízeného Petra Bezruče.

Perzekuce
K vydání dalších prací již nedošlo. Přichystaní "Pošťáci" z Blechtovy praxe zůstaly ležet v nakladatelství Vyšehrad v rukopise. Totalitní režimy nacistický a potom komunistický, nadějně se rozvíjejícího spisovatele umlčely. Po únorovém pře vatu 1948 byl z úřední služby propuštěn a nezákonně vyloučen ze Svazu spisovatelů. Nemohl dál publikovat, přestože byl na vrcholu tvůrčích sil. Perzekucí se však nedal zlomit, dále publikoval, bohužel jen do zásuvky svého psacího stolu. Rukopisná pozůstalost převyšuje z uvedených důvodů publikovanou literární tvorbu. Obsahuje řadu básnických sbírek jako "Vítr nad dědinou", "Podzim na Lhotě", "Pukihrad, městečko slovenské", "Drsné roky", "Chvilky v Lužánkách", "Immolata a jiné básně", "Tři romance ", dále překlady veršovaných sbírek německých básníků Eduarda Mörika a C. F. Meyera. V próze je to román o hrabyňském rodáku Arnoštu Chamládovi, román ve stylu rodinné kroniky "Když duše procitají", cyklus povídek z Rábovy úřednické dráhy "Poštovní svět" a román "Poklad v poli".
Jáchym Blechta - Antonín Ráb zemřel v Brně 3. 10. 1957 a velkou část nevydaných prací teprve nedávno převzal k uložení Památník Petra Bezruče v Opavě. Nakladatelství Gramma v Karviné redakcí Niki Otiskové v minulém roce 1994 vydalo z Blechtovy pozůstalosti první knížku "Drsné roky".

Autor článku: PhDr. Josef Gebauer

Zdroj: tisk "Naše Opavsko" - 5. ledna 1996 • NO, strana 11, rubrika Víkend, žánr - Domy slavných osobností na opavsku (4)
Digitalizoval a přepsal D. Závěšický 11/2025, článek nalezen 2.11.2025 z ústřižků Lumíra Jelonka.

Mohlo by Vás také zajímat:
březen 2016 - článek o Jáchymu Blechtovi
17.6.2021 - zpravodaj 2021-6 - článek "Známí neznámí - Jáchym Blechta" od D. Závěšický, str. 20.

sdílet článek Jáchymu Blechtovi na
Facebooku

článek Jáchymu Blechtovi zpracoval pro web
David Závěšický (11/2025)