Aktuality ze Suchých Lazců

vloženo - 28.5.1946

Suché Lazce ve Slezsku dekují obecné škole v Liherci - Růzodol I.

Suché Lazce ve Slezsku dekují obecné škole v Liherci - Růzodol I.
„Kolik bylo to radostí a veselí. Když jsme se dozvěděli, že máme, my Slezáci, i v českém pohraničí, tolik dobrých a upřímných českých bratří a sester, kteří nám, tak těžce postiženému Slezsku, podávají pomocnou ruku. I my chceme opět vybudovat naše poškozené vesnice v pevnou hradbu proti nepříteli, ale s tím rozdílem, že už nikdy nepřipustíme, aby se opakoval rok 1938. Budeme stati bedlivé na stráži a střežiti naši lidovou, demokratickou republiku. Máme stejné, a společné úkoly, jak Vy tam, tak my zase tady v pohraničí, a jsme na Vás hrdi, že právě ti u Vás jsme získali tak mnoho pochopení pro pomoc našim dětem"
Dále popisuje správa školy, jak byla přechodem fronty těžce poškozena, kolik domů vyhořelo do základů (25), kolik částečně (8), kolik bylo postiženo granáty těžce (34), lehce (95), a všechny ostatní hrůzy třinedělního pobytu ve sklepích, velké ztráty životů (32) atd. Úplně bylo zničeno též vnitřní zařízení školy, učitelská a žákovská knihovna, školní pomůcky a lavice. Ale všichni pracují na nové výstavbě s láskou a důvěrou. A na třicet dětských hlaviček poslalo svá malá poděkování, z nichž vyjímám pro zajímavost též několik výňatků. Dech se ve vás tají, čteti-li jednoduché věty malého prostého slezského hraničářského dítěte:
„Dostali jsme dvě halenky a jedny šaty. Jsem tomu ráda, protože mám všechno shořené. Byli jsme 14 dní ve sklepě. Když jsme vyšli ze sklepa, měli jsme všechno Shořené. U nás ve sklepě na výměnku se udusilo 8 lidí (z toho 4 děti). Babička byla spálena. Byli jsme rádi že jsme si zachránili životy. A proto děkuji vám, vy růžodolské děti, vám, dobré jejich matky a otcové, že jste plně pochopili význam pomocí postiženému Slezsku“
Beru další dopis a musím se i trochu pousmát a pookřeji zřejmě, když čtu: „Chodím též do „Junáku.“ V sobotu půjdeme na výlet do Kyjovic." Z jiného dopisu cítíte zas vůni a radost jara, lepších dnů: „My už tady máme odkvetlé stromy. Budeme mít zralé ovoce.“ Další dopis: „Sděluji: předně nás Němci, vyhnali z majetku. Když jsme se vrátili, Němci nám vše spálili. Živý i mrtvý inventář. Maminka a bratr byli raněni a později zemřeli! K tomu není třeba komentáře. Zabolí vás ovšem další dětské psaní, ve kterém malý Václav vzpomíná, že je tomu právě rok, „kdy jsme prožívali hroznou válku. Odstěhovali jsme se do sklepa, tam jsme čekali na vysvobození a každou minutu smrti." Představte si všichni, kteří čtete tyto řádky, kolik hrůz musily prožít tyto nevinné dětské hlavy během dlouhých 14 dní, kdy i s rodiči očekávali bud osvobození nebo smrt. „Je nás pět dětí a přechodem fronty jsme hodně ztratili" tak žaluje další české slezské dítě. „... a pro maminku boty. Jsem ráda, že si alespoň někdo vzpomněl na tu naši poškozenou a vyhořelou českou obec." Ptám se: Komu ublížila tato děcka, jejich starostliví rodičové, sice chudí, ale poctiví a snaživí a nejvýš čestní? Proč musili být tak krůtě pronásledováni? Mějme my živi všecky tyto křiklavé případy pořád v dobré paměti! Nezapomínejme! Rok je přece dlouhá doba - zde vidíte však, že ani za ten dlouhý rok nebylo možno odstranit napáchané nacistické křivdy a zlo. Pochopte vděčnost postižených za každý příspěvek! Proto naše růžodolské děti vezmou si slezské bratry o prázdninách mezi sebe. Jsem ráda, že jsou to právě zas naše školy, školní děti a jejich rodičové a učitelé, kteří vědí, jakou mají povinnost k postiženým bratrům a sestrám tam v slezském pohraničí! Nezapomínejte jich! Pošlete věcí třeba méně, ale hodnotné, a nezapomeňte, že kdo rychle dává, dvakrát dává! Vedralová

zdroj: Stráž severu - deník Národní fronty v českém pohraničí, Datum vydání 28.5.1946, Číslo 123, strana 3. www.digitalniknihovna.cz

zpět na seznam novinek

sdílet příspěvek na
Facebooku

příspěvek vložil
David Závěšický - kronikář