historie Suchých Lazců

Dostupný seznam Kronik Suchých Lazců

kronika: 1914-1946, kronika: 1945-1957, kronika: 1962-1965, kronika: 1966-1968.

---

kronika 1914-1946 část 8.

stránkování v kronice 1914-1946

Str. 71

zaměstnan E. Směja na kominu 60 m. vysokem, práci provaděl v okovu upevněném na laně. Při překladání povalu se pojednou lano přetrhlo a Směja se ze svým spoludělníkem Lavalem zřitíl s 50 ti metrové vyšky na zem. Při dopadu spoludělník se zabil, Směja utrpěl smrtelná zranění. Směja byl při životě zachraněn, ale nasledky těškého úrazu zranění pateře ponese sebou do smrtí.

Rozloha obce : Celková rozloha katastru obce Suchých Lazec a osady Kravařova jeví se vrozdělení tak to : Celkový kataster jest 522 hektaru.
Rolí, 238 ha. luk, 34 ha. zahrad 12 ha. pastvín 9 ha. lesů 8 ha 85 a rybníků 0 16 a neplodné pudy 11 a 75 m2. zastavene plochy 8 ha 74 a. Do toho schází vyměra cest, v celem katastru. Počet obyvtel jest i s Osadou Kravařov 1.204. Počet domu 206. Rozvrstvení hospodářství. Do 1 ha jest 120 majitelů, k obhospodářování pudy mají 50 ha. Stoho 1 ha. luk, 2 ha. zahrad, zustava orné pudy 47 ha.
Od 1 ha. do 3 ha. jest 72 majitelů, obhospodářují 95 ha pudy, stoho 8 ha luk, 2 ha. zahrad, zustava orné pudy 85 ha. Od 3 ha. do 5 ha jest 11 majitelu, se 42 ha pozemků, stoho 7 ha luk, 3 ha zahrad, zustava orné pudy 32 ha.
Od 5 ha do 10 ha. jest 18 majitelů se 110 ha. pozemků, stoho 18 ha luk, 2 ha zahrad, zustava orné pudy 90 ha. Od 10 ha do 20 ha. jest 7 majitelů, mají 96 ha pozemků, stoho 9 ha. luk. 3 ha. zahrad, zustava 84 ha orné pudy.

Škola : Vládní nařízení č. 101/1937, kterým se mění obvody některých školních okresů v zemi Moravskoslezské. Na základě výnosu zemské školní rady v Brně ze dne 19. července 1937, čís. 36.545, bylo dano místní škol. radě na vědomí, že naše obecná škola spadá ve smyslu znění § 1 odst. 2 vlád. nařízení ze dne 11. června 1937 do místní kompetence okresního škol výboru Opava - Venkov.
Tímto se vylučuje naše škola ze škol. okresu moravskoostravského dnem 1. července 1937.

Oslavy : Narozeniny 87. let pana presidenta osvoditele T. G. Masaryka v sobotu 6. března oslavil místní hasíčský sbor zapalením "Vatry" na Stražnicí v 7 hod. večer, přitom učínil projev ke sboru a občanstvu načelník sboru pan Bohumil Mura.
V neděli 7 března bylo sehrano div. představení divadelním odborem místního "Sokola" "Vlastní silou", pod protektoratem místní osv. komise.
V pátek 28 května, oslavil národ 53 lete narozeniny pana presidenta republiky českosl. Edvarda Beneše. V naši vesníci oslavila naroz. pana presidenta čsl. republ. pouze škola.
Dlužno uvestí, že šťastná země, kterou vedou Masaryk a Beneš. Šťastná ve svém klidu ve své demokracii zůstává neotřesená v příbojí rozbouřených vln různých polityckých směrů.
Jsme šťastní, že jsme se zvolili za své představitele Masaryka a Beneše. Blahopřejeme dnes sobě, že máme Beneše a panu presidentovi celý národ vyslovuje v dnešní den vroucí přání, aby v plném zdraví, sneumdlévající energii řidil další léta osudy Československa.

Str. 72

T. G. Masaryk mrtev.

První president republiky "Osvoboditel" T.G. Masaryk není více mezi živými. Zemřel tiše po dvanáctidenní nemoci v úterý ráno ve 3 hodiny 29 minut, dne 14 září, na zámku v Lánech.
Umřel tvůrce Československé republiky, její první president a vůdce národa, když se naplnili dnové jeho přebohatého života. Zanechává nám republiku jež ma své krásné místo ve světě. Je naší největší povinností pracovati v duchu T. G. Masaryka pro další rozkvět vlasti, abychom byli hodní jména generace Masarykovy. Že tak učiníme, to slavnostně slibujeme v těchto vážných a smutných chvílích, jež nás všechny spojují v národ z kvádrů.
Smutek v naší vesníci nad smrtí pana presidenta Osvoboditele T. G. Masaryka. Smutná zvěst o skonu presidenta osvoboditele byla rozšiřená radiem. V naši vesníci mnozi posluchatí kteří v 6 hod. ráno stali u amplionu dostali první smutnou zvěst. V 6 hod. ráno ozvala se rozhlasová stanice Praha svou znělkou, po velebným akortě ozvaly se tóny ozval se pevný ale smutku plný hlas, který pravil.
"První president Československé republiky president Tomáš Garrigue Masaryk, skonal na zamku lánském dnes v útery 14 září ve 3 hod. 29 minut, dovršiv 87 let, 6 měsíců a 7 dní života". Sprava se rozšířila hned celou vesnící, všude vyvěšeny černé prapory.
Na školní budově vyvěšen černý prapor, v třídach a kancelářích obrazy presidenta zahalené černou rouškou. V 9 hod. dopoledne sešel se učitelský sbor aby učinili k dětem smuteční projev, ale bylo to těžké, jak dopadl projev mužeme se představit dle sprav od dítek které se vracely ze školy uplakané a vypravěly. Pan řídící přišel do třídy, a chtěl něco říct. Ale ukazal na Obraz pana presidenta a - plakal. A my jsme plakali všichni sním.
Ve všech chaloupkach při čtení sprav a při amplionech lide plakali. Byly to slzy lásky a nikdo je neskryval, a nebylo možno se jím ubránit.
Na obou kaplích v den phřbu presidenta zvonilo se skoro celou hodinu.

Smuteční projev : V neděli 19 září v 9 hod. dopoledne sešlo se 18 člené obecní zastupitelstvo ke smuteční schůzi do školní budovy. Pan řídící učitel Lud. Rozsypal vyzdobil II třídu smutečně, před katafalkem učínil smuteční projev p. starosta obce Josef Luska, po projevu zazpiváne státní hymny.

Ctěné obecní zastupitelstvo!
Scházíme se dnes k smutnému úkolu, abychom aspoň v duchu byli přítomní u katafalku zakladatele, budovatele a prvního presidenta Česko-slovenské republiky, našeho milovaného Tomáše Garrigue Masaryka. Odešel, dosáhnuv hranic svého lidského věku a splniv vrchovanou měrou své životní poslání a dosahnuv cíle, který si předsevzal. Proto cítíme všichní bolestně jeho strátu, jenžto nám odešel můž, ve kterém jsme víděli jak za těžkých let světové války, které prožíval národ český, moravský a slovenský.
Víděli jsme vněm stále rostoucí nádějí na dosažení míru, na dosažení národní i státní samostatnosti. A ve kterém jsme pak od té doby až do dneška víděli vyvrcholení našich národních snah, to je : "Samostatný československý stát a Jeho jako nejvyššeho představitele státu - Republiky Československé".
Tomáš Garrigue Masaryk byl nám buditelem národního a státního uvědomení, byl nam osvoboditelem a stal se tak i uznávaným vůdcem za nímž jsme po celých uplynulých dvacet

Str. 73

roků kráčeli jako za svým duchovním otcem vždy přesvědčení, že vše jde dobře, dokud On je tady snámi. Nyní tento náš buditel, osvoboditel a vůdce, tento náš otec, odešel.
Musíme z rukou osudu přijati tento smutný uděl. Ale muže nám býti útěchou, že Tomáš Garrigue Masaryk sice odešel, ale zůstáva nám po něm slavné dědictví : To co On za svého života vybojoval, vybudoval a vytvořil :
Masarykova idea za kterou po celý život šel a příklad, který nám dal.
Nad hrobem, který se bohužel už brzy nad jeho rakvi uzavře, si proto slibme, že památka Tomáše Garrigue Masaryka nám zustane pro vždy svatá. Jeho příklad bude nám pobídkou, abychom i my každy podle svých sil a schopností pracovali pro své nejbližší, pro svou rodinu, pro obec a tím i pro celý národ a stát.
Světlý zjev Masarykuv jistě zasluhuje abychom jeho památku vždy ctili jak všestranného otce. A nyní v tichém rozjímání aspoň v myšlenkách postojme na hradě pražskem u jeho zesnulé tělesné schránky, aspoň v myšlenkach se za něj u jeho rakve pomodleme, přejme jemu věčný odpočinek a v útery pak v myšlenkách doprovoďme Tomáše Garrigue Masaryka našeho nového otce vlastí k místu jeho posledního odpočínku.

Pietní slavnost : V ten sam den o 5 hod. 45 minut večer, zavzněly zvony na obou kaplích, zahajívše tím tryznu k úctění památky zesnulého presidenta Osvoboditele. Pietní slavnost pořadala místní osvětová komis za účasti všech místních spolků a korporaci. Dostavili se všichni občane, doma zustali jen ti, jimž nemoc nebo povolání nedovolovalo přijít.
Odpoledne před pomníkem padlých vojínů byl postaven katafalk a zahalen státní vlajkou. V 5 hodin odpol. nastoupili u katafalku stráž, 4 hasíčí, 4 členové D.T.Jednoty a 4 Sokoli.
Současně byla rozžata za okny v celé vesnici i u katafalku světla. Smuteční slavnost byly zahájena státními hymnami, načež učinil projev místní řídící učitel Ludvík Rozsypal.
V tuto chvíli miliony prostých českých lidí pláče, miliony očí žen , mužů a dětí jest zroseno, miliony srdcí českých a slovenských jest sevřeno bolestným žalem, protože na Věčnost odešel člověk milovaný, první náš president, záštita utěcha a záruka míru všeho československého lidu, pro který on žil, pracoval, trpěl, na který On neustále, po celý život myslil a kterému dal statek nejvzácnější - svobodu.
Dnes ve všech domcích dělnických a zemědělských, na venkově i v domácnostech městských nezvyklé ticho a podivná, skličující nálada, že stalo se něco velkého, tragického pro celý národ, že zemřel veliký vůdce, že navždy odešel, nám, občanům svobodné republiky ochránce požehnaných let popřevratových.
Ty slzy, ta bolest celé republiky, to dojetí malých i velkých, ta přehluboká vroucnost, s níž vyslovujeme myšlenky na skutky a slova T. G. Masaryka, praví nejlépe nade vše, že odešla bytost nejdražší, nejčestnější, nezasložilejší o stát a nejmilovanější všemi.
Pátý den už není president Osvoboditel T. G. Masaryk s námi. Dnes je první neděle bez něho. První neděle v řadě smutných dnů. Pátý den žije republika bez něho a československý národ truchlí nad jeho rakví.
Veliký syn národa Tomáš G. Masaryk, dobojoval svůj pozemský boj. My všichní kdož jsme milovali tu moudrou bílou otcovskou hlavu, stále jsme ještě věřili a doufali, že snad není tak docela zle, že těžce nemocný stařec, který tolikrát hrdinsky překonal nemoc požehnaného stáří, zvítězí slavně i tentokrát. Leč síla organismu Masarykova a síla naší vůle nepřemohla tento krat vůli Osudu.
Život Tomáše G. Masaryka se naplnil, život nám všem tak drahý zhasl.
Zemřel nám president Osvoboditel budovatel naší samostatnosti, největší muž v dějinách českých i československých. Zemřel v tichu lánského zámku a zvěsť o jeho smrti letí světem.

Str. 74

Stojíme zde všichni dotčeni nejbolestnější ránou jež na nás kdy mohla přijít. Vždyť jsme k němu tak přilnuli, že byl národu tatíčkem.
Bolí nás pomyšlení, že už nikdy jeho hlasu neuslyšíme a jej neuvidíme. V pátek bylo tělo zvěčnelého presidenta Osvoboditele převezeno na hrad pražský. Tělo jeho bylo balsamováno a tak uchováno pro věčnost.
V úterý 21. září koná se jeho pohřeb. Po dni, který nám spůsobil ztrátu největšího občana Československé republiky, přijde opět truchlivý den, kdy se navždy rozloučíme s tělem presidenta osvoboditele, jež bude uloženo k věčnému spánku do země na lánském hřbitůvku.
V myslích zůčastníme se smutného obřadu, který bude bolestným rozloučením s draze milovaným tvůrcem naší samostatnosti.
Chtěli jsme věřit, že zustane s námi navždy.
A přece zůstane! Zůstane jeho práce, jeho duch a jeho veliké životní dílo : Československá republika.
Zemřel Tomáš Garrigue Masaryk, ale nikdy nezemře národ, který On osvobodil, a stát, v němž vede správu věcí svých. A jméno Osvoboditelovo zůstane s ním spojeno na věky.
Jsme všichni jeho dětmi a pláčeme nad skonem tatíčka Masaryka, ale jsme všichni lidé práce a v bolesti největší, v zarmutku nejhlubším rodí se přísaha :

Masaryková Českoslovesnká republika
nikdy nezahyne.

Se ctí poneseme celým životem i prací věrně památku svého presidenta Osvoboditele a nikdy se jí nezponevěříme ani v míru ani v boji ............
Tou to přísahou byl za velikého pohnutí ukončen smuteční projev řídícího učitele a obecního tajemníka pana Ludvika Rozsypala.
Zájezd pana presidenta : Velký svátek širokého Ostravska pohraničí a Opavy, zdraví prvního občana republiky pana presidenta Dr. Edvarda Beneše. Opava a celé pohraničí prožila v pondělí 23. srpna 1937. svůj nejslavnější den od chvíle, kdy před 13 lety zdravila prvního presidenta T. G. Masaryka. Jásot, jásot, národní barvy, pozdravy to je rámec cesty pana presidenta, který z navštěvy v Mor. Ostravy, projižděl Sl. Ostravou do Hrušova. Masarykuv most v Hrušově byl mezníkem, z něhož projižděl pan president na Hlučínsko.
Nápis hlásá : Pohraniční Hlučínsko víta svého presidenta. Petřkovíce, Ludgeřovíce, město Hlučín, Kozmice, Horní Benešov, Háj ve Slezsku, Mokré Lazce a Štítina jsou vyzdobeny co nejpečlivěji.
Kravaře, Velké Hoštice a pak už Kateřinky skýtaji nejpestřejší pohled na cestu, kterou pan president přijíždí. Od slavobrány v Kateřinkách, jest zlatý provazec hasíčských helmic, který lemuje obě strany cesty až na Dolní náměstí v Opavě.
Sta a sta dětí - fáborů a radostných výkriků nadšení, vítají pana presidenta, který v ozdobeném autě pomalu přijiždí do Opavy. Opava je vydekorována, vysperkována a nálada je neslavnostnější. Přijezd byl hlášen na pul 6 hod., ale teprve s 15 minutovým spožděnim přijelo první auto doprovazející pana presidenta. Bouřlivě zdraven vystoupil pan president v 17.45 hod. před opavskou radnici, kde byl pozdraven opavskou generalitou. Hudba zahrála hymny. Čestná rota opavské posádky stojí před imposatní tribunou opavského divadla, kde byl pan president uvítám starostou města dr. Justem. Pan president zdraví čestnou rotu a mohutné "Zdar" je mu odpovědi. Desetitisíce lidi tisní se na Horním náměstí. Jásot a jásot, radost nad radost. - Věříme v náš stát, věříme v jeho budoucnost, musíme býti pevní a nepoddat se šeptání a pesimistickým rečem lidí nepřejících. - Taková jsou slova pana presidenta při odpovědi na zdravici dra Justá.
Chvíle radostně dojemná.

Str. 75

Po všech oficiánostech předstupují před pana presidenta dětí. Oko se každemu zarosilo, srdce jihne, jak tklivý a současně radostný je pohled na dětí, které při pronášení své zdravíce pohližejí na pana presidenta jako k nebesům.
A chvíle nejdojemnější : Přes sto let stará Pavlina Jonatová z Kateřínek, předstupuje před pana presidenta. Snad radostně, anad vzrušením chvěje se na celém těle, podává panu presidentovi kytici růži : "Pane presidente, vinšuju vsechno nejlepši a hlavně to, aby ste se jako já dožil sto let"; Pan president odpověděl : Tož se vynasnažím, aby Vás v těch sto letech opravdu napodobil.
Budu se opravdu snažit. Děkuju Vám, děkuju.
Starostove z celého opavského okresu, representati průmyslu a obchodu, byli představeni panu presidentovi. A pan president se všemi hovoří, pro každého má několik vět, několik otazek.
Na uvítací projevy řekl pan president kromě jiného toto : Děkují Vám pánové i všemu obyvatelstvu upřímně za Vaše srdečné uvítaní, za projevy oddaností ke státu. Buďte tu všichní zdraví a brzo na zhledanou. V obchodní komoře setrval pan president v přatelském rozhovoru se všemí osobnostmi při skromném občerstvení. Jak sám skromný tak skromná byla i jeho večere - čistý ruský čaj a chleb s máslem. V 19.45 hodin odjel na opavské nádraží. Nastoupil do svého vlaku a pozdravován desetitisíci, odjel směrem ke Svinovu.
Opava hostila v tento den na 25.000 lidí, kteří sjeli z celého širokého kraje, aby pozdravili svého presidenta. I naše obec byla zastoupena, školní mladež, Sokol, Orel, D.T.jednota, Hasičský sbor, obecní zastupitelstvo v čele se starostou obce a občanstvo. Byl to veliký svátek celého pohraničí - den, na který se nezapomíná.
Jsme velmi povděční tomu, že nám byla zachráněna naše pamětní kniha, kterou kronikař Antonín Malík po 10 měsíců uschovával, ale pro stalé slídění němec. úřadu byl nucen tuto dáti do úschovy nejdříve k domov. hornické kasárny "Jámy Ignar" v Ostravě, pozdějí skrze nového vyzrazení k svému synovci, učiteli Laď. Smějovi v Brně. Ale i tam kronice hrozilo nebezpečí, proto učitel Směja dal tuto do úschovy své kolegyni, učitelce Sylvě Goetzové, kde až do konce války 1945. zůstala a nám p. uč. Smějou v srpnu roku 1946. vrácena byla.
Děkují tímto, všem těm, kteří nám tuto kroniku opatrovali a zachovali, hlavně p. uč. Laď. Smějvi našému rodáku z čís. 115. a také již v září 1944 zemř. 55 let star. kronikaři Ant. Malikovi, který nedočkal se již osvobození naší vlasti, ve ktere on pevně věřil.
Budiž čest jeho památce!

Ja Antonín Krejčí, nar. 9. II. 1900 v Suchých Lazcích, chalupník čís. 13. byl jsem M.N.V. naší obce na podzim v roce 1945. pověřen, abych dále vedl naší "Pamětní knihu" jako třetí kronikář naší obce.
Chci tak vždy nestranně a pravdivě vystihnouti a zapsáti poměry v naší obci i okolí a alespoň zkráceně podati zprávy Vám budoucím. K tomu mně dopomáhej P. Bůh.
První zápis činím za zemřelého mého předchůdce, který již nemohl nastřádaný materiál za rok 1938 zapsati. Tento byl přechodem fronty spálen.

Rok 1938

Rok 1938 započal nám tuhou zimou a mrazy až 28o. Sněhu napadlo přes půl metru, který však od 17. do 25. 1. náhlým oteplením roztál, takže hrozilo veliké nebezpečí povodně.

Str. 76

Pro vleklou epidemii dobytka ( slintavka i kulh. ) byl také u nás vydán zákaz shromážďování se tj. byly zakázány taneční zábavy, schůze, divadla, kina a podob. Toto nařízení bylo přísně dodržováno.
Pivo od nového roku zdražilo o 0.10 Kč na 1.l. Nyní 1.l stojí 3.10 Kč.
13. ledna zemřel Jos. Patrman z čís. 29. horník v.v. 65 let star.
Oteplení v druhé polovině ledna trvá nadále.

Vzácný úkaz na obloze :

Dne 25. 1. 1938. o 20. hod. večerní pozorovali jsme ojediněly pražvlastní úkaz který se objevil na severu. Na obloze rozlila se náhle rudá záře, která se stále šiřila a mohutněla tak, až zaplavila celou severovychodní stranu oblohy.
Zaře byla karmínově rudá, přerušována častými světlejš. proudy jakoby vrhanými ze světlometu.
Rudá záplava dosahovala až k zenitu a trvala asi 2. hod. V našem krají vzbudil tento světelný úkaz paniku.
Hasičské sbory, které se domnívaly, že někde v okolí jde o veliký požár, troubily v některých obcích a byly připraveny k zásahu a pomoci.
Severní záře je zjev velmí řídký, a proto i vzácný. Naší lide ji přisuzují různé vlastnosti a vidí v ní předzvěst neštěstí.
Oteplení z měs. ledna trvá až do 11. února, načež pak se značně ochladilo, ale koncem měsíce znovu oteplilo, takže začátkem března máme teplé počasí.
6. III. v předvečer naroz. Přes. T. G. Masaryka je u nás vzpomínkový večer. Projev učinil řídíci uč. v.v.p. K. Šitavanc, načež následovaly recitace školních dětí. Večer pak na "Strážnici" byla zapálena vatra.
7. III. špačci jsou tu. Jistá a neomylná předzvěst jara. V pondělí 8. III. rolní Fr. Ulman z čís. 66. první zasévá oves a zahajuje u nás jarní polní práce.
Krásné počasí trvá.
12. III. 38. Hitler obsazuje Rakousko.
Květen je rušný světovými událostmi, hlavně Německo rozšířuje neklid. Na naších pohraničnich opevněnich je horečně pracováno a tyto dne 20. 5. naším vojskem obsazeny z obavy před vpádem Němců. Události tyto, jsou díky Bohu, prozatím ještě zažehnány. My však zde v pohraničí cítíme že něco není v pořádku a skutečně dne 14. září jsou jednotlivě povoláváni naší záložníci ke svým voj. Tělesům a 23. t.m.r. přes. Beneš vyhlašuje všeobec. mobilisaci naších branných sil.

Pak přichází nešťastný Mnichov.

Dne 9. X. 1938. obsazují Němci bez boje naše české vesnice a celé Opavsku, t. zv. páté pásmo Sudet až po řeku Odru.
Chceme-li do práce do Ostravy, musíme míti propustky přes hranici. Ten kdo z dědiny od nás pracoval v Ostravě na šachtách nebo v Železárnách, může pracovat dále. Zedníci, dělníci i jiní řemeslnici propustky nedostávají a jsou Opavským "Arbeitsamtem" zaměstnavání v Opavě nebo v Okolí zkrátka kde ho ten pošle, musí se jíti a pomoci není.

Str. 77

Němci, naší odvěcí nepřátelé, jsou pány a řádí mezi námi. Jejich prvým činem u nás je obsazení obec. úřadu, školy a zničení naší krásné a vzácné Lidové obec. knihovny, kterou jsme si sami tak pracně za 18. let pořídili. Zničili nám na 560. sv. váz. knih, které naložili na vůz, odvézli do Chemické továrny do Komárova a tam pod kotly je pálili. 34. kusu těch nejlepších knih z naší knihovny jsme sice uschovali, ale tyto nám přechodem fronty v dubnu 1945. shořely také i s chalupou.
Do školy přichází nový správce, polský němec, asi 35 léty jménem "Mamitza" ( jistě kdysi Mamica ) z Polského Těšína a nějaká učitelka také Němka, u nás zvána "Katzrle" asi 30 letá. Oni dva začínají vyučovati naše děti jen německy. Děti sedí, dívají se, ale ničemu nerozumí, přes to však jsou dále vyučovany v jazyce německém.
28. X. 38. 20 tý svátek naší samostatnosti už nemůžeme ho oslavovatí. Po dědině chodí "Ordneři" slídí a pozorují kde se co děje. Na školní budově, v horních oknech schodiště, je vyvěšen řišský prapor s hakovým křížem. Tento propor ve večerních hod. toho dne náhle zmizel, byv shozen dolu 15 letým Karlem Morbicrem z čís. 138. žákem měšť. škol v Opavě. To bylo patrání, kdo to udělal, ale kluci, třebaže jich více bylo při tom, jakoby tušili, že o vážnou věc jde, nevyzradili. Rodiče jmenovaného ve starosti o svého chlapce, optovali a hned po Novém r. 39. se vystěhovali do boce Řepiště u Frýdku.
Jsou nám měněný peníze a sice : 1. Říšská marka = 8.33 našich Kčs. Při pozdějším měnění 12 Kčs. za Rm. A potom po zabrání zbytku Č.S.R. t. zv. Protektoratu ustalila se Rm. na 10 Kčs.
Naše ženy dlouho nemohly zvyknouti na tyto peníze.
Svátek všech svatých 1. 11. 38. Pomník padlých z války 1914 - 18. byl ověnčen kvítím i věnci a našími státními vlajkami. Ba i na požárním has. sloupu celý den vlál náš prapor, ale k věčeru musel býti sňat. Byl sňat, ale všichni jsme pevně věřili, že nám nevlal naposled.
V celé německé říši jsou volby tedy i u nás. Je neděle 4. 12. 1938. dostávame jen 2. volební listky : "Ano" značí pro Hitlera, "ne" proti. Jiných listku není. Volby nemohlí jsme nijak sledovati a k večeru byl nám hlášen výsledek 98.5o pro Hitlera ale my tomu nevěříme, víme že to u nás není možne že je to lež.
Žijeme ve stalých obavách a strachu před Gestapem které u nás bezpříkladně řadí a tak nám přichází

rok 1939

Hned po novém roce umíra moje skoro 11 léta dcerka Anička a dne 8. 1. za účastí skoro všech školních děti je pohřbena. Je veliká sněhová vanice. Jdouce s pohřbu, vidíme před Luskovým hostincem do auta nasedávat naše občany. To jsou ti, jimž bylo odepřeno vydaní propustky a oni musejí jíti na práci do Německa. Je jich okolo 15. mužů.
Naší mladí právě vystudovaní učitele Stanislav Stuchlík z čís. 23. a Bohumil Pavelek z Kravařova čís. 18. tajně přechazejí hranici a utikají do Ostravy a tam po několik let práci dělnickou se živi. Přišel nám nový starosta je jim Němec "Wolf" člověk asi 50 letý a oproti nám již znamých němců, poměrně lidský.
Tento starosta však podléha pod vrchního starostu t.zvany "Amtsleiter" je jim nějaky "Slaný" z Kravař, překřtěn na jméno "Lenc" ( to první zdálo se mu moc České ).

Str. 78

Dále na obecním úřade byli :
asi 35 letý Vilašek z Kravař, ženaty a otec 2 děti bydlil v čís. 115. a měl také poštovnu. On byl jedním ze žhářu "Koutské" obecné školy z roku 1936. Umí dobře český ale své děti vychovává jen německy.
44 letý Vincenc Lysek válečný inval. a poštov zřízenec v.v.z čís. 97. přihlásil se k němcům a vydávál všechny potrav. lístky které hned z jara nastávají.
39. letý Josef Slany z čís. 154 jako obec. sluha hrobník a ponocny. Vydane výhlašky čtou se německo - český pozdějí jen německý.
39. letý Hanke Bedřich z čís. 26. také se silně družil k němcům. Pozdějí asi svou přihlášku k nim odvolal.
Opavskými úřady jsou v okrese zřízovany sběrny mléka. I u nás je takovato sběrna zřízena a sice v čís. 16. u Frant. Meixnera. Rolníkům a zkrátka všem, kdo mají kravy je předepsáno kolik mléka musí z 1. kravy odevzdati.
Mléko z celé dědiny je denně sebrano do 25 l. velkých konev a odvezeno do Opavské mlékarny, kde je z něj vytaženo určité % tuku. To a úplně odstřezené mléko je nám vráceno a na "Enky zde prodáno.
Správce školy "Mamitza" pilně vyšetřuje kdo, kde, kdy, a jakym funkcionářem v tom nebo onom spolku byl. "Mamitza" bydlí v domku čís. 118. a ku podivu, má velmí přesné informace.
Začátkem května je u nás sčítaní lidu. "Mamitza" chodí a přemlouva lidi, bychom nezapoměli do rubriky "národnost" napsati, Německá. Po volbach a sčítaní je ale jaksi nesvůj. Asi to v jeho rayoně s tou národnosti pro něj moc dobře nedopadlo.
Na podnět pi. Štěpánky Laryšové z čís. 14. se naše ženy domlouvají, jdou na "Landrat" do Opavy a vymohou tám pro naší školu německo-české vyučování. To je u nás radosti.
Naší občane po celý rok nevidi České knížky. Docházejí k nám noviny "Telegraf" ale jsou v něm same lži a chvastounství které velmi neradí čteme.
Školní potřeby naších dětí jsou velmi skrovné. Ti nejmenší mají jen "tabulku" a "kamýček" na psaní. Jednou měsíčně přicházi do školy jakysi sešítek německo-český a podle toho učitel učí. To je také celá jeho osnova. Ty větší děti, musily z čítanky vytrhati obrázky p. přes., i zavadné články a to co zbylo z toho se učí. Moc toho ale není.
Tato naše poroba pod Germanskou botou nás podivuhodně sblížuje a sdružuje. Dodávame si návzajem slovy útěchy a tá nás síli, v Boha který je nejvýš spravedlivy, pevně věříme a v našém kostele v Komárově, v němž nám také nemálo slovy šikovně do motlideb i nedělních kazání a zpěvu vloženými p. děkánem Ant. Suchánkem knězem, velikým vlastencem, který sám po mši sv. zpěvem od oltáře zahajuje chorál Svatováclavský, chutě si zazpívame a tak čerpáme sílu, kterou on nám neustále dodává, takže klidně můžem říci, že kostel je jediné naše útočiště v tak těžkých dobách a září nám jako majak.
Pan děkán Suchánek v létě 1939. umřel, jsa 75. let star a námi všemi velmí želen, ale díky Bohu, na jeho místo dostává se také dobrý kněz a vlastenec uvědoměly p. farář Jan Hrnčířik, který houževnatě hají náš český jazyk v kostele i škole kde k nám chodí vyučovat naboženství.
Němci, s počítadly v ruce stojí u všech východu z kostela a počitají kolik lidi chodí na České mše sv., ale jak naschvál, kotesl je vždy přimo nabit, opozdilci se už ani nevejdou dovnitř.
Počtaří v duchu zuří, neb nelze zrušiti českou mši sv. tak lehce. Život náš běží v samych starostech o zítřek a tak nastává 1. 9. 1939. Němci v ten den, bez vypovězení války přepadli Polsko a za 21. dni dobyvají jeho hlavní město "Varšavu".

Str. 79

Nový jasot, nové prápory s hákovym křížem. U nás po vyvěš. tabulích i plotech jsou vylepeny vyhlášky v nichž nám Němci milostivě a špatnou češtinou k tomu oznamují, že jsme na věčné věky přípojení k Velkoněmecké říši. My však tomu nevěříme.

Zatmění : Musíme velmí pečlivě černým papírem, nebo látkou, zastírati osvětlená okna svých bytu skrze létadel. U koho v té věci je závda, je přísně pokutovan a trestan.
Vánoční svátky, druhé po zabraní jsou neradostné a smutné. Vzpomíname na naší zaniklou svobodu a pevně věříme že ji nabudeme zase.
Zima je mirná a nastává

rok 1940.

Dne 9. 4. obsazují Němci Dansko a Norsko. Prapory vlaji, jasot, pycha a německé sebevědomí vzrůsta, velikou chuti po nových zemích. V květnu přepadají Belgii, Holandsko a Francii. Zradou přervali, jimi tak obavanou "Maginotovou linii" a dne 14. 6. t.r. dobyvají Paříž, tím cela Francie se vzdává. Němci nyní obsazují mořské pobřeží od Portugalských hranic, až do nejsevernějšího Norska a připravují se k útoku na Anglii, která v té době je ve velmí kritické situaci.
Němci jásají, už půl Evropy mají, my zde pocíťujeme ihned jejích panštější a vzpupnější jednání.
Nám zde, Čechům ve Slezsků, poklesá víra v nové osvobození, vidouce že Němci mají jeden úspěch za druhým, ale v koutečku srdce, máme ještě nadějí, vždyť je zde ještě Rusko, ten veliký Slovanský stát a Stalin v něm.
V červenci vyhořel zde dřevěný domek čís. 28. doškem kryty, občána Jos. Kašpárka. Přes okamžitou has. pomoc, ( hořelo okolo poledne ) nemohlo býti nic zachráněno. Hasičská vydatná pomoc, mohla jen zabraniti rozšíření požáru k sousedum, a toho účelu bylo plně dosaženo.
Na podzim, jsou Gestapem chycení a zavření tři naší občane a sice : Asi 35 letý Bohumil Můra pekař, Ant. Trubecky asi 24 letý rolnický syn z Kravařova čís. 4 a Jan. Měch, 40 letý kolář také z Kravařova čís. 24. Všichni byli zavření pro protiněmec. Činnost. Naše dědina žije, jakoby přiškrcená.
Starostou už není p. "Volf", pánům z Opavy se uzdalo, že s námi zacházel moc lidský. Nový starosta je "J. Hratik" nový správce zdejší školy. Bývaly spravce "Mamitza" pro své "vzorné" jednaní s námi, dostal někde jinde asi lepší místo, přejeme mu to z celého srdce a jsme řádi, že mu vidíme paty.
28. 10. 40. svátku není, samostatností naší též není, jen vzpomináme. 1. 11. 40 všech svatých, pracovní den, svátek na nedělí odložen. Vánoce nejkrásnější svátky v roce, jsou pro nás velice smutné, není ani svičiček na stromcich, u těch kdož je mají, jístě zás scházi dárečky. Všechno je na "ENKY" a přiostřuje se, a tak spějem do nového roku

1941

Zima je mirná, a proto hned z kraje béře Německo pod svou ochranu Rumunsko i Bulharsko a obsazuje je. V dubnu, bez vypovězení války, ( jako obvykle ) přepádáji Němci Jugoslavii, a majíce ji ze všech stran obklíčenou za 9 dni ji dobyvají. Nešťastní Srbové ustupuji do Řecka, ale i odtamtud musejí pryč. Němci přimo šili radosti, nám se znovu a ještě více dušička krči.

Str. 80

Čtvrtek dne 12. června t.r., jdouce na slavnost "Božího Těla" do chrámu paně do Komárova, potkávame nekonečný proud vojska, jedoucího směrem na Ostravu. To Německá moto - mechanisovaná armáda, jistě jede k Ruským hranicim myslíme si, a skutečně za 10 dnu udeřil Hitler na bránu Ruska a to, zás zákeřně a v noci, ačkoliv z Ruskem měl smlouvy o neutočení, platné ještě několik let.
Rusové nečekaným a silným německým útokem překvapení, ustupují, musejí. 16. 7. t.r. dobyvají Němci "Smolenska" klíče k Moskvě. Nám zde srdce trne hrůzou, vždyť Rusové, naše poslední náděje, že by prohrali? Ne! V té době je nám velice špatně a zda se že už není pomoci a tu ozyvá se hlas našého pr. Presidenta Dra. E. Beneše z Londyna, nezoufejte, vytrvejte, vše se obráti a zás bude lépe.
Těch několi, slov, tajně chycených našími přistrojí, nás ohromně posíluje.
Dne 22. 10. 41. zabil se padem s vysokého kominu na jámě "Ignat", 27. letý Jaroslav Illik ze Strážnice.
Přichází listopad, bitva o Moskvu zuří, Němci ji prohrali a museli ustoupit. Začína zima, je krutá a hrozná. Že by se opakoval Napoleon? Skoro! Deseti a statisice němec. omrzlých vojaku přijíždí zpět, ale německý hlasatel tam z fronty pořád hlási vítězství. My už ale víme své. Víme že se jím ten "Blitzkrieg" nepodařil a čas určitě pracuje s námi proti ním.
9. 12. 41. Spojené Státy Severoamerické vypovídají válku Německu. Hitler řve do celého světa, že jeden nepřítel víc nebo meň, že už to nerozhoduje.
Vánoce toho roku jsou ještě smutnější loňských.

Je nový rok 1942

U nás je zima velika a sněhu až po kolena. Jak to vypáda tam v Rusku? Tam teprvé jsou velike mrazy až -50 o a Rusové jakoby schválně, utočí svou vybranou, čerstvou, Sibiřskou armádou a Němci musejí ustupovat, ne moc ale musí ( a to je už hodně ) a omrzavají.
U nás je vše při starém. Špičaté nápisy na Has. skladišti obchodech i obou hostincich, provedené černě na žlutem poli, stále ještě ohyzdí naší dědinu. Vzmáha se černý obchod, o kterém němci tvrdili, že v jejích řadách býti nesmi a ani nebude, protože žide jsou pryč a oni mají obchod sami v ruce.
Za 1. vejce které dříve stalo 80 hal platí se i 10 Kčs. Obyčejné nizké pracovní boty které ještě v r. 1938 staly 29 Kč. nyní stojí 200 Kčs. na čeném trhu 400 Ksč. I více, podle toho jak kdo dá.
Šaty které dříve jsme kupovali za 300 Kčs. nyní úředně stojí 800 - 1000 Kčs. a na šatenku k tomu. Obyčejné šaty pod rukou stojí 5000 Kčs. = 500 Rm.

Poměry peněžní, porovnání výdělku a nákupu :

r. 1938. Zednický výdělek za 1. hod. 5.60 Kčs. R. 1942. = 7.20 Kčs.
r. 1938. dělnický výdělek za 1. hod. 3.80 Kčs. R. 1942. = 5.50 Kčs.
r. 1938. 1. kg. chléba stál 1.70 Kčs. R. 1942. = 2.80 Kčs.
r. 1938. 1. kg. hovězí maso 8. Kčs. R. 1942. = 22. Kčs.
r. 1938. Dělnická tydenní jízdenka ze Štítiny do Svinova stala 13.20 Kčs. r. 1942. 32.50 Kčs.
r. 1938. Noviny 0.20 Kčs. R. 1942.= 1.0 Kčs.

---

---