Fran Směja - Pletky

Slezska řeč
Tvra je slezska řeč - jak teho třeba -
inač je měkutka jak střidka chleba.
Posledňa z poslednich dycky je zvana
a že je chudobna, k sudum je hnana.
Kdo ju chce zesměšniť - děla tak smělo.
Kemu by slezsku řeč braniť by se chtělo!
Osud ji něšťastně chodničky řidi…
Ten, kdo se panem stal - mluviť se stydi,
tak jak ho matička učili volať.
K Slezsku se něhlaši - leda o kolač!

A tak je slezska řeč bohatstvim chudych.

Ale to něvadi. V tym jeji šila!
V chudobnej chalupce řeč kera žila,
Dycky se držela, něpadla v boju…
Řeč slezska - děvuška v narodnim kroju.

Něštěšti
Kdo chce chovať v placu kury,
něsmi něchať v plotě ďury,
bo to potem kura šeda,
místo doma u sušeda.
Slychať často:"Hromske kury!
Furt jim snašam zrni z hury,
ale vajca žadna něda.
Zitra se ta pak pakaš předa…!"

Taky kraval byl u Chmurky,
choť baj v plotě něni ďurky.
Všecko z cihel jako v hradě…
"Nam ty vajca kdoši kradě,"
křiči Chmurka - zlošťum bleda.
Ale Chmurka na ňu něda.
"Zloděja tu, robo, něni.
Daremne ja každe kleni."
"A dy v plotě něnin ďury,
aby steně naše kury
vynašaly vajca z domu!"
"Něch do teho tišic hromu!"
kleje už i stary Chmura.
"Tuž tu muši přec byť ďura!"
"Ďura, ďura - tak ju najdi!
Pro kabat se hnedaj zajdi
a už hledaj, dokaď světlo!"
Vtym jim k noham cošik sletlo…
Ze stodoly sfyrla kura.
"Vidiš, robo, tam je ďura!
Do stodoly vajca nošu.
Tam jich budě jako v košu."

(Jsmili se a šli hledať…)
"Až jich najděm, možem předať."
povzbuzuje Chmurka chlopa.
"Muši jich byť věc jak kopa,"
hnedaj na to kladě Chmura.
"Nale - dyby jedna kura,
tak jich kopu mohla naněšť.
Do sklepkařa to tak zaněšť.
tak je klobuk cukru hnedaj."
"Němudruj včil, ale hledaj,"
Chmura zasej napomina.
Vtym tež ruka k nebju zpina:
"Robo, robo - už jich mamy!
Poď hef honem! Jak jich damy…"
Chmurka přeskakuje slamu,
ale naraz - buch do tramu
a už jedě jak v karniku.
To vam bylo křiku - ryku!
Hned tež cošik špriclo v lica…
Z vajec byla smaženica!
Stara Chmurka na nich sedi,
Chmura na ňu zlostně hledi.
"Vidiš - už je cuker v djably!
Zgably ti ty plany, zgably…"

Oplata
Jak je svaty advent,
Hospodina chvyl,
ale hned jak mině,
každy navštiv bal!

Tak to stoji v knihach,
tak to pravju stryk.
Na bal choidiť vaskať,
stary přecej zvyk!

V balovy děň enem
furt a furt se struj!
Šmizlu pěkně bigluj,
s butuv otři hnuj!

Večer potem s robum
tancuj ani djas.
Oplať ji to přecej -
v bal maš na to čas!

Z bali až se vratiš,
budeš zasej ty
podle jeji nuty
vymětať kuty!

A až taky taněc
něni figlaty,
dosvědči mi každy,
kdo je ženaty…

Nad hrobem
I.
Vidiš, vidiš, muj chlopečku,
dybys něbyl lopal,
něbyl by ti stryk kopidul
hrub tak skoro kopal.

Dycky sem ti povědala:
Něpij gořalisko!
Ale cuž, dy do hospody
bylo z domu blizko.

Za to ti včil sudce boži
kyně z pozdaleka
a na mě zas, něhněvaj se,
inši chlop už čeka…

II.
UN - ONEJ
Eli Pan tě budě sudiť,
Udělal by chybu,
dyby za trest něodsudil
tebe v němu rybu.

Došť si sa už namluvila,
dokaď bylas živa.
Najlepšim je teho svědkem
moja hlava šiva!

Komedyja
Komedyja, lude drazi,
něskaj zas se dava!
Přiďtě, aby v zolu byla
vedle hlavy - hlava!

Hnedaj zkraja mušim zčerstva
všeckym pravdu zradiť:
Vstupenky že na komedyj
muši každy hradiť.

Keři maju malo peniz,
kupju listek lacny,
Bože, na tym nězaleži,
nam je každy vzacny!

Aby něbyl doma kraval,
honem hury, bury,
tak tež spěšej kravam dajtě!
Zavřitě se kury!

Potem všeckym dobře radim:
Křiž zrub před obrazkem.
Aby smichem břuch něprasknul,
otuč se ho paskem!

Handleře
Kdo by něznal naše slezske handleře!
Dyť to su přec sami velci nakeře.
Za pakatel kupju bravky ve světe
a handluju, jak se patři, i v letě.
Všeci stejně pokřikuje: Pěkne mam!
Potě ku mě, ež to všecko vypředam.
Bravek viši za ocasek … Tu matě!
Jeden tisně bravka Ruzli, druhy zasej jAgatě.
Moje bravky, to su bravky, bertě jich,
ani jeden mezi nima něni zdych!
Prvšo handleř, potem bravek zakviči.
ten, kdo kupil, pěkně stovky vyliči…
Tak to idě v žimě, v letě, v každy čas,
bo handleřum požehnava Panbuček i djas!

Ministranti
Jak je synek v prvšej třidě,
hned paterka prošiť idě,
aby ho vzal k ministrantum,
bo už umi řeknuť "sanktum"!
Paterek se chvilu diva,
chvilu hlavum važně kyva…
Synek čeka došti dluho,
miž zaslechně: Přijď, můj sluho!
Pro novačka su včil chvile!
Pozna tajnošť zakristije.
Starši kamrad hned ho uči,
jak se voda s vinem sluči:
Kapku vina paterkovi,
trošku věc kostelnikovi
a co zbudě - to schovamy.
Vypijem to potem sami…!
Paterkovi v hlavě dlabe:
Co to vino je tak slabe?
Dyby věděl! Kar i pika!
Vyhodil by ministranty -
za nima hned kostelnika.

Kostelnici
Kostelnici - smrtelnici
jako my,
enem že z nas něni každy
lakomy.

Zato vezmi kostelniky
na řadu!
Každy suchy jako tyčka
od hladu.

Žaden něda svojej robě
na jidlo,
Jak ho proši, to se toči
jak šidlo.

Něma - něda, vymluva se,
hromuje,
zatym ale pokryjamku
šporuje.

Šak ma na co - dyť ma plno
vydaju.
Či něvitě? Kostelnici
šňupaju!

Volby
Dokaď něsu žadne volby,
to zmy jednej zorty,
choť ma jeden laty v gaťach,
druhy na nich borty.

Ale jak se volby bližu,
všeckemu je amen.
Každy leta jak šastnuty,
oči - jeden plameň.

Tak to trva v prvšim čaše,
dokaď se to čita.
Peklo je, jak řečnik přidě
a v hospodě klita.

Mluvi pate přes devate,
ež se vlasy ježu!
Enen jeho strana robi,
a ty druhé ležu.

To se vi, že zul se změni
hned v krvave polo
a najlepši kamaradi
držu se pod volo.

Žebra prašťu, ruky, nohy,
křik je, koněc světa
a po volbach pul dědiny
k sudum zato leta.

Radijo
Ty radija - to su graty
a co peniz stoju!
Jak byl prvej v izbě svaty,
dněs radija broju…

Také slychť nadavani,
jak kdo može - pichně,
ale jak je vyšilani,
to hned každy ztichně.

A dy začně řnuť muzika,
maju radošť celu.
Hana, Francek i Maryka
su jak na veselu.

Hned se drapnu kole pasu,
vymětaju kuty.
Na jidlo? To něni času,
bo třa užiť nuty!

Přepsal: Ing. Petr Žurek

zpět