SMĚJA Fran,
vlastni jmeno SMĚJA František
* 30. 05. 1904 - Suché Lazce, okr. Opava
+ 11. 02. 1986 - Opava
Místa působení: Opava; Neplachovice (jako učitel v letech 1935-1938), okr. Opava;
Baška, okr. Opava; Hradec nad Moravicí, okr. Opava; Ostrava
Specializace v kultuře: prozaik, básník, redaktor, kulturní pracovník

Spisovatel, zakladatel nakladatelství Iskra v Hrabyni, předseda Sdružení umělců slezských v Opavě, ředitel Krajského osvětového střediska v Hradci n. Mor., místopředseda pobočky Svazu čsl. spisovatelů v Ostravě, redaktor časopisu Jiskra, vedoucí odbory kultury KNV v Ostravě, učitel.

Byl prvorozeným synem chalupníka a horníka Františka Směji (* 8. 12. 1876) ze Suchých Lazců č.p. 101 a jeho manželky Terezie (*14. 12. 1879), dcery Ludvíka Baly, chalupníka v Nových Sedlicích, a jeho ženy Terezie Holušovy. Rodiče byli oddáni 10. 11. 1903. Rodina se v r. 1911 přestěhovala za prací do hornické kolonie jámy Ignát v Ostravě-Mariánských Horách, ale nedostatek potravin za války ji donutil k návratu zpět. Syn Fran v Opavě absolvoval v r. 1924 učitelský ústav a potom postupně učil na školách v Raduni, Hrabyni, Větřkovicích, Neplachovicích, Slezské Ostravě, Raškovicích a Bašce u Frýdku. 18. 6. 1927 se v Čeladné oženil se Stanislavou Vavákovou. 26. 7. 1941 byl zatčen gestapem a vězněn rok ve Vratislavi.

Působil v ilegální Slezské národní radě a 19. 5. 1945 stal se členem KSČ. Levou politickou orientaci zdědil po svém otci, který v Suchých Lazcích založil organizaci Sociální demokracie. Po skončení války se podílel v expozituře ZNV v Ostravě na vytvoření a činnosti referátu osvěty a exponoval se v akci "Budujeme Slezsko". Po únorovém převratu 1948 se stal vedoucím odboru kultury KNV Ostrava a politicky byl velmi agilní jako krajský poslanec, lektor socialistické akademie, předseda OV SČSP v Opavě, předseda Sdružení umělců slezských v Opavě, místopředseda ostravské pobočky Svazu čsl. spisovatelů a ředitel Krajského osvětového střediska na Hradci n. Mor. Z aktivní podpory stalinských metod práce komunistické strany vystřízlivěl srpnovou invazí sovětských vojsk do Československa (1968), s níž nesouhlasil. Byl proto vyloučen z KSČ a byla mu zakázána publikační činnost. Ta byla pro něj stěžejní celoživotní náplní. Již za učitelského působení v Hrabyni v l. 1927 – 1935, kde současně vykonával funkci obecního tajemníka, založil nakladatelství Iskra a v r. 1929 vydal svou první a přitom nejúspěšnější knížku „Od nás“, která se při pozdějším rozmnoženém vydání vryla čtenářům do paměti pod názvem „Pletky“. Jednalo se o humorné básně v nářečí a autorovi získala velkou popularitu. Tématicky jeho dílo, více prozaické, nežli básnické, je spjato úzce s Opavskem. Nadšenou oslavu Hrabyně zveřejnil spisovně ve sbírkách „Zpěv léta“(1932) a „Na rozloučenou“ (1935). Po příkladu A. C. Norova Bürkentálu napsal román „Kalný proud“ rovněž o Hrabyni (1936). Vesnickým prostředím se zabývají i další jeho romány „Potřísněná tvář“(1939), „Napsáno v horách – román z Beskyd“(1942), „Úhor“(1958). Válečnou problematiku řešil v románech „Jidáši“(1946) a „Obličejem ke zdi“(1971).

(PhDr. Josef Gebauer)

Stručný přehled z vybrané tvorby:

- Dětem: [verše] / Fran Směja ; [ilustrace Jos. Müller]. -- Hrabyně : Iskra, 1931. -- 40 s. -- (Alej ; sv. 1) poezie lyrická-poezie pro děti-česká-příroda-domov

- Jidáši / Fran Směja. -- Praha : Lukasík, 1946. -- 200 s. -- 11368. romány vesnické-Slezsko-Opavsko-nářečí

- Napsáno v horách: Román z Beskyd / Fran Směja; [il. Vilém, Wünsche]. -- 2. vyd. -- Praha : Hladký, 1946. -- 225 s., front. -- (Edice krásné knihy ; sv. 3). -- Dar. romány vesnické-romány psychologické-lidé-vina tresty-Beskydy

- Nové pletky / Fran Směja.

- Obrazky: Slezske vrše / Fran Směja. -- Hrabyně: Iskra, 1930. -- 49 s. -- 11367. poezie lidová-Slezsko

- Od nas / Fran Směja.

- P B / Fran Směja. -- Opava : Sdružení umělců slezských, 1947. -- 15 s., front. poezie-česká-oslavná-Bezruč, Petr

- Pletky: Slezské verše / Fran Směja; [dosl.M.Rusinský]. -- 6. vyd. -- Opava : Optys, 1991. -- 73 s. -- C17676/1.-Vl.jm.František Směja. poezie-výbor z díla-Slezsko-nářečí

- Škoda té země / Fran Směja. -- 1. vyd. -- Praha: Lukasík, 1947. -- 310 s., ilustr. -- 6497. romány vesnické-2. svět. válka-Slezsko-Ostravsko

- Úhor: Románová kronika / Fran Směja. -- 1. vyd. -- Praha : Mladá fronta, 1960. -- 282 s. -- 1. díl trilogie.
romány angažované-socialismus-Ostravsko-výstavba zemědělství-konflikty-problémy
Slezský autor vypráví o lidech ostravského kraje v době socialistické výstavby. Na příběhu obce Pávice realisticky zachycuje konflikty, které v zemědělském prostředí provázejí revoluční změny, a ukazuje s jakými nesnázemi vzniká nový lepší život.

- Věřím v člověka: Sbírka povídek / Fran Směja. -- 1. vyd. -- Ostrava : Kraj. nár. výbor, 1953. -- 160 s., front. romány vesnické-Slezsko-nářečí

- Ze srdce vytrženo / Fran Směja; [dosl. Bedřich, Slavík]. -- Opava : Sdružení umělců slezských, 1969. -- 31 s. poezie vlastenecká-domovy-Slezsko-vzpomínky-20. stol.

- Škoda té země / Fran Směja; [il. V.Wünsche]. -- 1. vyd. -- Praha : Lukasík, 1947. -- 310 s., front., ilustr. -- 6803. romány venkovské-2. svět. válka-Slezsko-Ostravsko

- Kalný proud / Fran Směja; [il. V.Wünsche]. -- Ostrava : Lukasík, 1943. -- 238 s. -- (Návrat ; sv. 24) romány-vesnické romány-Slezsko

- Pletky: Slezské verše / Fran Směja. -- 6. vyd. -- Opava : Optys print, 1991. -- 73 s. verše-humorné

- Úsměvy: črty ze slezských dědin / Fran Směja. -- Svinov : Vaško, 1932. -- 121 s. příběhy humorné-Slezsko

- Pod klenbou dní / Fran Směja. -- 1. vyd. -- Olomouc : Promberger, R., 1944. -- 278 s. vesnické romány-literatura česká

- Potřísněná tvář: Vesnický román / Fran Směja. -- Praha : Lukasík, 1948. -- 190 s. vesnické romány-literatura česká

- Škoda té země / Fran Směja. -- 2. vyd. -- Praha: Lukasík, 1947. -- 310 s. -- (Návrat ; sv. 33) vesnické romány-literatura česká

Ukázky: více ukázek najdete zde.

SLEZSKÁ ŘEČ - Fran Směja
Tvrdá je slezská řeč,
kaj teho třeba.
Ináč je měkučká,
jak střídka chleba.
Posledňa z posledních,
je podněs zvaná,
že byla chudobná,
k sudům též hnaná.
Kdo ju chce zesměšniť,
robí tak smělo,
kemu by slezsků reč
brániť sa chtělo ?
Něraz ju drobný lid
i plakať viděl,
a kdo sa pánem stal,
i mluviť sa styděl tak,
jako ho matička učili volať,
k Slezsku sa něhlásil,
leda o koláč.
Ale to něvadí, i bez nich byla, řeč,
kěrá v našich chalupkách žila,
nikdy sa něvzdala,
něpadla v boju
slezská řeč - děvuška v národním kroju!

SLEZSKÉ VERŠE - Fran Směja
V jedné farnosti pravidelně kostelník upíjí v sakristii mešní víno. Farář dostane jednak podezření, jednak (jak už to v mnohých farnostech bývá) anonymní udání od věrných duší. A tak se jednoho dne schová v sakristii za obraz Ježíše a čeká, co se bude dít.
Cvakne klika a už je tu kostelník. Otevře skříňku, vytáhne láhev, pohledem se ujistí, že je v sakristii sám a otočí se k obrazu Panny Marie.
"Panno Maria, že si můžu dát alespoň trošku? Jestli ne, tak to řekni." Jelikož obraz nic neříká, kostelník již pozvedá toužebně láhev - když tu se za jeho zády ozve: "Nech to víno na pokoji!"
Kostelník se otočí k obrazu Ježíše a odsekne: "Tebe jsem se, Ježíši, na nic neptal!"

Opravdu se stalo:
V pohraničí měl jeden farář na starost sedm farností. Když jel v neděli dopoledne ze čtvrté mše svaté, zastavila ho policie a po kontrole dokladů mu dali ještě dýchnou do balónku, který po chvíli trochu zezelenal.
"To víte," hájí se farář, "součástí mé práce, za kterou jsem placen státem, je sloužit mši svatou, při které musím pít víno."
Policisté uznali, že je to pravda a kněze nechali pokračovat v cestě s odůvodněním, že vlastně pije v rámci plnění pracovních povinností, a vícekrát jej nezastavovali.

Mojžíš sestupuje s hory se zákoníkem v ruce. Shromáždí svůj lid a praví: "Mám pro vás dvě zprávy, dobrou a špatnou. Ta dobrá - z dvaačtyřiceti zákonů jsem to usmlouval na deset. Ta špatná - Nesesmilníš tam zůstalo!"

V malém přímořském městečku je páter v kostele již unaven ze zpovídání, když má neustále poslouchat, jak se mu lidé svěřují se svými nevěrami. A tak na jednou vyhlásil: Kdo se mi chce svěřit s tím, že byl svému manželovi nebo manželce nevěrný, stačí, když mi řekne, že spadl do zálivu.
Tato konvence se ujala a páter měl ulehčenu práci. Čas plynul a starý páter zemřel. Na jeho místo nastoupil nový.
Po několika dnech navštíví nový páter policejní stanici. "Měli byste něco udělat s bezpečností u zálivu. Neustále tam padají lidé", říká policistovi. Ten se pobaveně usměje a doporučí páterovi, aby zašel za policejním ředitelem.
Policejnímu řediteli páterova nevědomost také přijde k smíchu a pošle jej za starostou.

Páter jde za starostou:
"Měli byste něco udělat s bezpečností kolem zálivu, neustále tam lidé padají", stěžuje si. Starosta se směje, až se za břicho popadá. Páter už se rozčílí: "No to není žádná legrace! Zrovna vaše žena tam minulý týden spadla šestkrát!"

více ukázek najdete zde.