Seznam Kronik

kronika: 1914-1946 kronika: 1945-1957 kronika: 1962-1965 kronika: 1966-1968

zpět další

Str. 11

23. září Francouzi v Prilepu! Tedy bulharská čára obranná rozbita … Jako lavina řítily se dále události válečné. Skopije v rukou Srbů … jaká radost!
26. září 1918 svoláni k císaři předsedové stran politických. Již 28. září při gratulaci prohlásil nynější poslanec Václav Sladký kronikáři : „Už jsme to vyhráli! Císař prosí politiky české … A v Praze už máme listinu ministrů hotovou ! Českých ministrů české republiky …“.
29. září 1918 Bulharsko kapitulovalo a jeho zástupci odjíždějí k mírovému jednání do Soluně. Šíleným chvatem zarylo se péro dějin do knihy osudů světa. Od Yprů k Verdunu rozzuřila se jediná strašlivá bitva. J. Wilhelm, rex, ztrácí hlavu : „žádá, aby německý lid spolupůsobil účinněji při vládě své vlasti … „. Pohyb fronty nedal se více zastavit. 1. října sešel se parlament rakouský naposled. Hussarek ohlašuje „přestavbu Rakouska“ ano, důkladná se chystala přestavba - ale již bez Čechů …
Hussarek nadále neochvějně chce jíti s Německem - z lavic českých, chorvatských zahřmělo „pryč s Hohenzollerny“ - Hrozí persekucí : „Pozdě volá Stránský…“

2. října poslanec Staněk pronáší jménem národa českého pohřební řeč Austrii. „Světová válka v níž bojuje německý barbarský středověk s demokracií světa, zahubila ty, kdož ji vyvolali … My Čechové, tak dlouho Rakouskem jařmení, neprolili jsme dobrovolně za toho tyrana ani jediné kapky krve. Československé legie bojovaly pro svobodu lidstva, česká krev hájila Paříž i Calais … Chceme český, svobodný a nezávislý stát …“
Úžas a ohromení u němců. A známé volání po přísném potrestání vlastizrádců …
Dohoda hlásí do 30. září 1918 zajatých za 5 neděl 5500 důstojníků, ? mil. mužů, 3600 děl, 23000 kulometů, u St. Quentin opět 10. září, tedy po 4 letech výročí bitvy, průlom a zmatený úprk němců.
20. září Belgičané v Bruggách …
9. října 1918 první úřední potvrzení českého státu. Leoyd Seorge děkuje českým legiím : „Váš národ přinesl neocenitelné služby spojencům v boji proti despotismu.“ Washington je sídlem dvou vlád, z nichž druhá spojenci uznávaná vláda republiky československé. Je to první případ v dějinách, že jedno město má 2 vlády suverénních států …
Ve Vídni zmatek. Opět se volá k věrným národům …
5. října 1918 žádá Rakousko o mír. Lansing odpovídá, že uznán zatím „český stát“. Jak krásný to byl den! Nadšení nenacházelo slov. Největší demokracie přes oceán nám bratrsky podává ruku. Náš sen splněn! Svobodné slunce zasvitlo do žaláře národa.
Likvidace rakouska začala. Poslední ministrpresident Lammasch …
Čeští delegáti odjeli do Švýcar. První poselství ministra Beneše českému národu „aby se miloval a podporoval navzájem, neboť není doba vlasteneckých frází, ale vlasteneckých činů!“
28. října 1918 hlásí Andrassy Spojeným státům, že souhlasí s názorem presidenta, o právech Čechoslováků a Jihoslovanů na vlastní stát …
Vojsko srbskofrancouzské blížilo se k Dunaji. Dohoda začala útok na Piavě … Rakušané zahazují zbraně …
Lidé čeští, slova spásy : „Lide československý! Tvůj odvěký sen se stal skutkem stát československý vstoupil dnešním dnem v řadu samostatných, kulturních států“. Ano, vyplnil se sen milionů mrtvý i žijících … žijeme v republice československé …

Str. 12

V svobodné čs. republice

Dnes, v ukončenou revoluci, poznáváme usilovnou práci našich nejlepších mužů. Víme, že Maffia zřízena byla Masarykem, vedena Kramářem, Benešem, Scheinerem a Šámalem. Maffia měla přesné zprávy z dvora vídeňského, z bojišť, od legionárů … Už v srpnu 1918 měla bezpečné zprávy, že Luddendorf pokládá situaci za ztracenou, že chce opevniti Rýn k zoufalé obraně …
Dr. Scheiner zorganizoval Sokolstvo. Pražská kadetka byla českým zbrojným arsenálem …
Válečné mlhy se trhaly, 27. října byly již podobizny obou presidentů Masaryka a Wilsona v Národních Listech. V neděli tuto telefonoval Vlastimil Tusar, že císař žádá poslance české, aby vojsko české zadrželi aspoň několik dní … Rašín oznamuje Scheinerovi, že kapitulace nastává. Ministři čeští konali první poradu …
Výbuch revoluční nastal v poledne 28. X. 1918. Praha zabouřila, zajásala v praporech, zahřměla v tisících hlasech …
Hymna volného národa poprvé zazpívána. Dr. Isidor Zahradník pod sochou sv. Václava mluví jako první ministr železnic čs. státu …
V Lazcích první zvěst z Opavy přinesl poddůstojník Onderka z Kyjovic, jedoucí na kole …
Školní vyučování na znamení radosti již v ? 11 skončeno, dětem oznámeno, že je mír, konec vojny, začátek nové šťastné budoucnosti ve svobodné říši …
29. října 1918 při svatbě najímá pan František Kaštovský hudbu, prochází zástupy a množství s praporem včele, prochází celou ves a zpívá vlastenecké písně.
Radost u velkých i malých … konec vojny.

31. října 1918 zavražděn Tisza a nastává převrat v Budapešti. Celá prchající armáda o 10 tisících důstojníku, 400000 mužů, 6800 děl zajata Italy…
Pohádkově zněly zprávy z Německa :
8. listopadu revoluce v Bavorsku, Vilém podpisuje abdikaci a prchá do Holandska, Liebknecht vztyčuje na královském pruském paláci rudý prapor …
Ebert, Haase, Scheidemann řídí osudy Německa.
11. listopadu 1918 opouští Karel Habsburský jako soukromník Vídeň a skrývá se v Eckartsa…
5. listopadu vrátili se čeští delegáti, přinášejíce mnoho radostných zpráv.
Německé bašty padají : Zastupitelstvo Brna, Olomouce, Mor. Ostravy odstupuje, čeští lidé ovládají radnice …
Všude radost, jen nad Slezskem temný mrak. V Opavě se zřizuje vláda Sudetenlandu, Volkswehr ovládá město … Těžké dny rychle ubíhají a přichází radostná chvíle osvobození Opavy.
12. prosince vystupuje český pluk s jízdními rotami a baterií děl v Komárově, za veselých zvuků vojenské hudby se český oddíl blíží Opavě, která kapituluje. Volkswehr na věčnou hanbu německého jména vykládá vojenské kanceláře, vojenská skladiště i kasárny a prchá, prchá do Pruska, kde po několik dní v pohraničí působí hrůzovládu …
Dr. Urbánek zvaný k nemocnému, zajat a uvězněn … touže „folkvér“ mnozí naši vzácní lidé, i učenci šikanováni.

Str. 13

Osvoboditel vlasti
T. G. Masaryk, první president, doma

Naše Národní shromáždění zahájeno 14. listopadu 1918. Síní starého sněmu českého rozléhal se hlas prvního ministr-presidenta československého státu :
„Spadly těžké okovy rakouského a maďarského útlaku. Všechny pásky, které nás poutaly k habsbursko-lotrinské dynastii, jsou přetrženy : smlouvy z roku 1526 a pragmatická sankce již neexistuje; habsbursko-lotrinská dynastie pozbyla všecka práva na český trůn. Prohlašujeme, že náš československý stát je svobodnou republikou, prohlašujeme, že profesor T.G. Masaryk jest zvolen jednomyslně jejím presidentem … „.
V tu chvíli osvoboditel vlasti blížil se českým hranicím. Na cestě z Ameriky navštívil Londýn a Paříž. V Padově byl hostem italského krále. 20. prosince 1918 o 1 hodině vstoupil konečně opět na českou půdu. Dělové rány a slavné zvonění jej vítá …
21. prosince 1918 byl velký den v Praze! Tisíce tisíců z celé republiky spěchalo do Prahy na dějinný svátek duší. Vracel se vítězný vojevůdce české revoluce. Lesy praporů, zeleň a květy ho vítaly …
Miliony srdcí bilo mu vstříc, celý národ upíral zrak svůj v tento den sv. Tomáše, kdy velký náš Tomáš po boku Tomáška poslance triumfálně bral se Prahou. Organizace, spolky, obecenstvo - tišíce očí, z nichž zíralo radostné očekávání. Celé hradby těl stály trpělivě tři hodiny, nové zástupy s hudbami šly na vykázaná místa. Zaduněla rána dělová, rozhlaholily se zvony, vlak vjížděl do nádraží. Zatím, co vlnily se zástupy Prahou, šum desetitisíců se zvedal a umlkal, vítal Dr. Kramář presidenta jménem vlády, mistr Jirásek za celý národ. Vítali ho slovy upřímnými, tklivými, vystihujícími plně to opojení duší, které prochvívalo zemi českou v tento den. A president, který neochvějně prošel tolika bolestmi a nesnázemi, odpověděl pohnutě : „Ani nevím, co bych Vám řekl. Je to po čtyř letech poprvé, co jsem tak dojat. Nebudu Vám říkat, kolik nocí jsem nespal za ta 4 léta. Slibuji Vám, že chci býti zdráv a pracovati s Vámi dál …“.
A obstoupen řadami legionářů vjel do Prahy, nadšením bouřící. Jel kolem Musea, vroubeného nádherným obrazem tišíce krojů, jel Václavským náměstím, přeplněným mořem hlav a protkaným tisíci bílými šátky z oken i střech domů se kmitajících, jel k Národnímu divadlu, kde vítaly ho fanfáry z Libuše … tehdy zatáhla se obloha a sníh běloučkým příkrovem pokryl vánoční stromky na loggii divadla, rozplýval se v plamenech ohňů, které tam vysoce plápolaly. A dojel staroměstského náměstí, kde dlouze se zadíval na pomník Husův.

Starosta Šámal v uvítání vzpomněl chvíle, kdy z radnice vystoupil Jiří král „Město Libušino leží před Vámi v celé své kráse kouzelné, tisíce zvonů kovovými srdci hovoří s Vámi o zašlé i budoucí slávě, o pilném a skromném lidu, který dovedl trpět a pracovat, který ztratil vše, jen ne svou čest a víru v sebe … A president odpovídá : „Buďte jist, že třebas budu bydlet nahoře na Hradčanech, že zde dole bude mé srdce i mé myšlení“. A průvod spěl k Letné a ku sněmovně, kde presidentovo „slibuji“ na vlastní čest a svědomí zavázalo jej, dbáti zákonů, pečovati o blaho lidu a republiky …
22. prosince 1918 přečetl president na hradě své první poselství. Mluvil jasně, stál za každým slovem celou váhou své osobnosti. Poslední slova jeho radostí naplnila naše srdce „ „My jsme vytvořili náš stát, území němci obydlená, kteří jako emigranti a kolonisté sem došli, je území naše, zůstane naším …“ „A to, co jsme vydobyli, musíme dovésti uhájiti demokratickou českou armádou.“

Str. 14

Rok 1919

Co všechno přinesl neblahý ten rok! Ovzduší prosyceno bolševismem, pokusy o převrat, atentáty …
8. ledna 1919 vražedný atentát na Kramáře. V německé republice pokus Spartakovců o převrat, zastřelení Liebknechta, zabití Rosy Luxemburgové 16. ledna 1919. 21. března 1919 převrat v Uhrách, komunista Bela Kuhn presidentem; řada vražd, potoky krve.
31. ledna 1919 obsazeno Těšínsko, 4. února slaven vjezd do Těšína i Bratislavy; 3. června 1919 vpadli na Slovensko Maďaři.
4. května 1919 republika měla první smutek. Milan Rastislav Štěfánik, budovatel samostatnosti - zřítil se s aeroplanem u Bratislavi …
Válka s Maďary stále mnoho krve a milionové ztráty finanční … 6. července 1919 Šnejdárek zahnal Maďary za Dunaj … 4. srpna 1919 obsadili Rumuni Budapešt, Bela Kuhn internován v Rakousku, konečně prchl do Ruska. Royalista Friedrich dostal se k moci.
Německo podepsalo 28. VI. 1919 mír ve Versaille o 3. hodině odpodlední. Obrovské ovace Uemenceanovi, Lloyd Georgeovi a Wilsonovi, který 29. června 1919 opouští Paříž.
10. října 1919 mír s Rakouskem v Saint Germaines -. Hranice státu našeho pevně stanoveny až na hranici Těšínskou, kde rozhodnuti má plebiscit.
24. října 1919 uvítán s nepopsatelným nadšením Dr. Eduard Beneš. Projevem lásky k jeho osobě slučoval se na chvíli národ, politickými boji rozeštvaný. Agitaci nebývalou provedeny obecní volby 15. června 1919 v celé republice.

V Suchých Lazcích obdrželi
Sociální demokraté hlasů 221
Lidová strana 118
Občanská strana Kravařova 89
Agrární strana 57
a mandátů :

sociální demokraté 8 členů obec. zastup.
lidovci 5
Kravařov 3
agrárníci 2

při volbě starosty obce zvolen starostou horník Jan Bialý, sociální demokrat.

Nová vláda Tusarova měla při složení ministrů klíč dle výsledku posledních voleb.
Dr. Eduard Beneš podal Národnímu Shromáždění zprávu o zahraniční činnosti 5-lete. Řeč jeho 2 hodinná načrtla politiku velkorysou, poctivou do posledního písmene … památný den 7. 11. 1919 přijímá mírovou smlouvu s Rakouskem.
28. října 1919, výročí našeho převratu s pocity bouřlivé radosti projevenými všemi stranami oslavován. Blahopřání Francie a Jugoslávie, nejvěrnějších přátel našich, oficielní uznání republiky v Dánsku, Švédsku, Norsku.

Předvečer národního svátku zasvěcen vzpomínce mrtvých těch, kteří bojovali za ideu národní a padli. Na václavském náměstí před Museem provedena tryzna před náhrobkem …

Str. 15

28. října 1919 obloha zastřena, plna deště; tábory lidu ve všech střediscích republiky. Nadšení, radostná nálada, milé a drahé chvíle.
Obec naše navštívena neštovicemi. Pouze spojenému úsilí okresního vrchního lékaře a Čs. červenému kříži podařilo se epidemii zastaviti. Pět malých rovů vytýčila epidemie na našem hřbitově.
Zásobování potravinami se upravilo, ceny poněkud klesly, mzdy a platy velice stouply. Korun česká okolkováním osamostatněna, první státovky vydány a jistě přijaty se zbožnou radostí.
Při okolkování peněz v obci naší předloženo úhrnem dle úředního výkazu 95648 Kč v hotovosti a při soupisu vkladu 268.562 Kč…
Vánoce 1919 slaveny ve znamení návratu zajatců …
Z italského zajetí přijeli tři legionáři z obce naší Konečný Ant. Z č. 81, Ludvík Jelonek z č. 106 a Jan Sonek z č. 56. Jako domobranci z Itálie přijela mládež : Adolf Hajduček, Jan Sedláček
a ihned odjeli na ohrožené Slovensko.

Likvidace války

Z obce naší rukovalo roku 1914 na první výzvu 131 vojínů záložníků a domobranců. Během války nastoupilo službu 73 domobranců, aktivně sloužilo 9 vojínů, úhrnem tedy z obce šlo do války 213 mužů. Do zajetí upadlo 55 vojínů, padlo nebo zemřelo „ v poli „ na bojišti 28 vojínů. Do legií československých vstoupilo 9 vojínů, z nich padli v Rusku Jan Matyášek, Raimund Komenda a B. Onderka.

Vrátili se Jan Čedroň z Kravařova, Josef Fuksík bytem v Kylešovicích, Jan Laryš, rolník číslo 57, Karel Morbicer, zedník z čísla 14, Plachký Čeněk z čísla 12, Čeněk Pchálek, zedník z čísla 53, Antonín Směja bytem v Hlučíně, Bohumil Trubka, zedník z čísla 31. Z legionářů v Rusku zemřeli Jan Matyášek a Raimund Komenda, trvale se v Rusku usadil Karel Komenda z Kravařova, který však je již 2 léta nezvěstný.
Invalidy válečnými uznáno 47 mužů s neschopností od 20 - 100 % k výdělku.
Ve 28 rovech zapadlých a zapomenutých odpočívají v Rusku a Polsku naši hrdinové Josef a Oskar Hofscheiderovi, Frant. Laryš z Kravařova, Josef Pika z Bílovce, Vincenc Pika z Kravařova, Josef Halška, František a Richard Leksovi, Josef Morbicer, Teofil Směja, Bohumil Bialý, Josef Palica, Josef Friedel, Rudolf Onderka, Vincenc Kobza, Štěpán Vašek.
Rovy jejich od Karpat až po Ural roztroušeny. Na bojišti Srbském Adolf Kaštovský, Jan Pavelek, František Laryš padli a není známo ani, kde pohřbeni a zda-li sklátila je koule srbská či pohřbily je vlny Dunaje nebo Sávy, či zemřeli snad v hrozném táboře smrti v Niši, kde skvrnitý tyf zahubil 35.000 junáků …
Na bojišti Italském padli nebo zemřeli Petr Směja, Osvald Eschig, student Jiří Fieweger, František Hruška, Haiduček František.
V Rumunsku padli v boji četař Richard Sonek a Josef Směja.
V nemocnicích podlehli František Věntus, František Ryba a František Hajduček.
Doma podlehli válečným útrapám Richard Konečný z čísla 37 a Josef Černín, který po dvouletém zajetí v Rusku vrátil se tak churav, že ani do nemocnice transportován nebyl.

Str. 16

V den svobody podlehl chřipce František Vítek z čísla 28, první pohřeb v osvobozené vlasti. Budiž Vám všem, kteří jste krví vykoupili naši svobodu, země lehká!

Rok 1920

Úrodný a šťastný rok uplynul. Cena obilin velice poklesla. Metrický cent rži, roku 1918 prodávaný až za 600 Kč, letos klesl na 150 Kč. Velice zlevněly látky šatní i textilie.
Papírové obleky mizí, nahrazeny opět vlněnými a bavlněnými látkami, neforemné dřeváky zaměňují se opět dobrou obuví. Skutečnou revoluci mezi obuvníky způsobil Baťa ze Zlína, jehož továrny a prodejny nabízejí dobrou obuv za 120 ba za 90 Kč, zatím co rukodílná dobrá obuv prodávána za 250 až 300 Kč. Oblek vlněný dosud 1000 - 1500 Kč.

Měsíc květen, velmi teplý a příjemný, vzal z našeho středu zasloužilého rolníka, dlouholetého až do roku 1913 obecního starostu Jana Lusku.
Zemřel v den svých jmenin. Rozkvět obce, nová školní budova 1907 - 1908 vystavěná, okresní silnice a obecní silnice roku 1911 ukončená, zůstanou trvalými jeho památníky.
Rok letošní vyměnil revoluční Národní shromáždění za první řádně zvolené Ústavní Národní shromáždění. Zvoleno 201 český poslanec a 87 z jiných národností, 103 českých a 41 jiných senátorů.
V obci naší odevzdáno 485 hlasů, z nich obdrželi 221 hl. sociální demokraté, 4 hl. čeští socialisté, 37 hl. agrárníci, 223 hlasů lidovci.
Poprvé užito při volbách rozdělení dle žup. Obec naše je v župě XIV, Moravsko-Ostravské.
V červnu konán VII. slet sokolský v Praze za obrovské účasti. Četní občané z naší obce poprvé navštívili se Sokoly hlavní naše město.
I ve škole nastaly podstatné změny. 47 roků učící starý veterán učitelský, nadučitel Alois Otypka, který po 16 let řídil zdejší školu, onemocněl a v září opustil učírnu. Pensionován
nařízením zemské školské rady 27. V. 1921, odstěhoval se z obce v březnu roku 1922. Správu školy převzal učitel Karel Šitavanc, rodák z Bílska ve Slezsku.
Rušnou slavností vyrušil naši obec Matiční den, na který vypravili se hasiči a množství občanů.
Druhé výročí naší samostatnosti oslaveno Svátkem Svobody 28. října v Opavě. Obec vykonala slavnost školní a spolkovou, občanstvo na občanské schůzi oslavilo tento významný den velmi pěkně.
V obou osadách naší obce narozeno letos 27 hochů a 21 děvčat, zemřelo letos 13 mužských a 11 ženských obyvatelů.
Obecní hospodářství skončilo přebytkem 5.865 Kč 17 h.

Kulturní práce
Nová Dělnická Tělocvičná Jednota soustředila ve svých řadách mládež k cvičením tělesným a k práci kulturní. Umístěna v sále hostince paní Hedviky Stuchlíkové čp. 103 a rozvinula se hned k plodné práci. Konány 4 schůze, 2 veřejné přednášky a 1 divadelní představení.
Sekce sociálních demokratů bezvěrců ustavena a pro informace a propagaci myšlenky života bezkonfesijního pořádala schůze s přednáškami redaktora Čendy Liptovského z Moravské Ostravy.
Str. 17

Meliorace a komasace
Moravský stavební úřad v Brně vyhotovil roku 1913 plán částečné meliorace nejmokřejší půdy a projekt zdarma dodán obci za účelem brzké realizace. Vzdor snaze pokrokových
zemědělců a krásným přednáškám o melioraci a komasaci půdy venkovské k snadnějšímu uspořádání hospodářství polního, zmařeno vše netečností občanů, kteří povětšině odvolali podpisy z roku 1913.

Rok 1921

Letošní rok započal prováděním důsledků z voleb obecních a sněmovních. U nás utvořena nová místní školní rada, do níž učitelstvo vyslalo 2, obec 4 zástupce. Předsedou zvolen starosta obce Jan Bialý, místopředsedou Reinhold Skuplík, rolník.
Školní rok ukončen žactvu velmi krásným Dětským dnem v Kravařích, kde poprvé po staletích zapestřily se české barvy a zajásal český zpěv. Mnohý starý „Morvec“ jiskřícím okem sledoval tisícihlavé zástupy, zatím co mladá generace ponuře sledovala ná „vetřelce“.
Z obce naší na 5 vozech jsme se zájezdu účastnili, žáci a žákyně naše pěkně cvičili a hráli tělocvičné hry, pak se pěkně pobavili různými atrakcemi.
Husův den oslaven velmi krásnou slavností. Po slavnostní schůzi průvod za zpěvu vystoupil na Strážnici, kde na mohutné hranici vzplál transparent mistra Jana Husa za zpěvu krásné písně „Hranice vzplála“.
Odchodem nadučitele Aloise Otypky po celý rok vyučováno ve šk. roce 1920-21 ve dvou třídách. V záři teprve ustanovena učitelkou Marie Žilinská, rodem ze Lhoty u Valašského Meziříčí, která opustila školu 1. února 1922.
V listopadu rozbouřena hladina tichého venkovského života bouřlivou vichřicí: Mobilizace mladé armády pro nesmyslný návrat posledního Habsburka Karla do Uher.
Již v prosinci vraceli se mladí mobilizovaní ku svým ustrašeným rodinám: Karel Habsburk internován ve Funchalu na Madeiře. Z obce naší rukovalo 17 mladých záložníků věku do 28 let.
Smrt byla letos milosrdná, pouze 8 obětí vybrala pro svoji tryznu. Zemřeli : 23. I. Rudolf Ptáček, mladý, snaživý zedník, který vystavěl téměř sám domek číslo 89; 19. II. zemřel z chudých nejchudší František Liebek, nádeník z čísla 88; 14. III. tragicky zahynul chalupník Jan Meixner při osekávání větví na dubu v lese; 21. VI. zemřela tiše chalupnice Žofie Pchálková č. 98 rodilá v Polsku; 11. VIII. zemřela Terezie Honzková z Podvihova v čísle 37; 2. IX. zemřela babička Jenovefa Plutová; 24. IX. chalupnice Jenovefa Plachká č. 72; 6. X. zemřela chalupnice Marie Morbicerová … pokoj Vám …
Vánoce letos chudým zpříjemněny darem 50 až 100 Kč z chudinské pokladny, která letos mimořádně obohacena velkými pokutami. Školním dětem uspořádána nadílka vánoční s dary. Slavnost provedena ve škole a všeobecně se líbila; nejšťastnější byly ovšem obdarované děti. K ošacení 52 dítek přispělo České Srdce na Slezské Ostravě, Sirotčí spolek v Opavě a několik místních obětavých filantropů.
I správa obce se zdarem hospodařila. Nezvykle vysoké honové per 5.100 Kč prospělo majitelům půdy, kteří dosud nezvykle vysoké obnosy přijali na honovém. Panství, které za ročních 200 Kč honitbu mělo, samo přijalo na honovém 572 Kč. Rozpočet obecní skončil
Str. 18
přebytkem 1407 Kč 05 h. Sníh letos neočekávaně napadl na stromy listí nezbavené 16. a 17. října v takovém množství, že mnoho stromů buď zcela polámal neb tak porušil, že ovocné stromy byly vykáceny.
Sčítání lidu provedeno dle dne 15.-16. února a zjištěno : 150 obydlených domů, stran bytových 262, osob 1057, mužů 471, žen 576, Čechů 1055, němci 2, a to Gabriela Petřik a syn, ostatní členové rodiny jsou Češi.

Rok 1922

Letošní úrodný a horký rok byl rokem klidu. Obec naše zrestaurovala starou kapli; roku 1923 ukončenou. Vystavěna byla roku 1725, opravena roku 1849 se zajímavými poznámkami vloženými do věže kaple rolníkem J. F. Lachetou, rolníkem, majitelem statku číslo 19.

Na škole zdejší vystřídána slečna Marie Žilinská, která odchází do Habové u Vítkovic, učitelem Aloisem Štěpánem, rodákem z Lukova u Holešova, který do obce naší se přistěhoval z Loděnice u Pohořelic, kde jako správce menšinové školy asi 2 roky působil.

V roce letošním narodilo se 17 hochů a 14 děvčat, ze zemřelých sluší vzpomenout Kateřiny Krejčové, chalupnice č. 13, zemřelé 25. II.; Theodora Cihláše, krejčího, zemřelého 26. II.; Anny Kobzové, chalupnice číslo 46, zemřelé 22. II.; Moniky Adamcové 25. VI. Zemřelé; Rozalie Otypkové, 15. VII. zemřelé; Marie Smějové 21. VII. zemřelé; Františka Myslivce, chalupníka č. 90, 25. VIII. zemřelého; téhož dne zesnul přivez truhlu umrlčí rolník František Tkačík číslo 76, Alois Havrlant, tesař a chalupník č. 82 zemřel náhle 3. XI.; František Otýpka, chalupník a polír tesařský pádem ze střechy na stavbě v Šunychlu se zabil 4. XII. a 8. XII. na hřbitově v Komárově pohřben.

Bohaté žně snížily ceny neslýchaně v mouce. Za 1 q pšenice placeno 90 - 95 Kč, 1 q rži byl za 78 - 90 Kč, ječmen za 69 - 80 Kč, oves 74 - 85 Kč.
Masa byl veliký nadbytek velkým kontingentem dovozu z Rumunska, Srbska a Maďarska. Jen cena chovných krav dostupovala dosud závratné výše. Placeno za dobrou dojnici 4 - 6000 Kč.

Honební revír po vzdání se nájemce p. Františka Dostála, evidenčního nadporučíka, najal za 2100 Kč pan starosta z Komárova, Konrád Hartman, který chudým dětem školním každý rok věnuje 100 Kč.
I letos obdrželi nejchudší z obce naší dar velikonoční a dar vánoční po 550 Kč z chudinského fondu. Školáci poděleni obuví a šatstvem a to 23 chlapci a 24 děvčata péčí odboru Masarykovy ligy v Opavě a Okresní péče o mládež, která převzala Sirotčí spolek.
Hospodářství obecní skončilo přebytkem 905 Kč 48 h, obecní přirážky činily 705 %.
Do ukončených, velmi vkusných, domků čísl. 114 - 118 péčí Dělnického družstva vystavených z 60 % příspěvkem státu, nastěhovali se občané dosud svého domku nemající : Valentin Šíma, Vincenc Směja, Terezie Smějová s Annou Hruškovou, Vincenc Holuša z Raduně, Emil Směja.
Obecní podniky : Dle melioračního projektu z roku 1913 mělo se provést odvodnění nejmokřejší části obce, ale pro odpor poplatníků k tomu nedošlo á
Meliorace : obec projekt musela zaplatiti obnosem 292 Kč 85 h. Meliorace mokrých tratí mohla přinésti majitelům až 100 % zvýšení úrody a obci z vyšší daně i vyšší přirážky, vzdor námaze starostově na chůzi všech poplatníků 24. VIII. 1922 v hostinci p. Karla Stuchlíka,

Str. 19

vzdor krásným vývodům Ing. Kacíře z Opavy, projekt meliorační definitivně pohřben.
Vyjednávání o komnasaci, zcelení pozemků, nevedlo k cíli k velké škodě obce i poplatníků. Škoda, přeškoda.
Různé : Z obce odešel nájemce hostince pan V. Langer, velmi vzdělaný, světem prošlý muž. Po dlouhých peněžních sporech a rozvodu s mladou manželkou rodem Herlingerovou z Háje, zmizel úplně ve světě.
Rolník Josef Štajer vystavěl svým sestrám a otčímovi Janu Kukelkovi obytný dům číslo 119 nákladem 43.700 Kč a přivtělil dům k statku jako výměnek.
Leopold Lacheta, mistr tesařský, oženiv se s dcerou H. Stuchlíkové, vystavěl si velmi vkusnou vilu č. 120 na pozemku p. Stuchlíkové.

Rok 1923

bohužel přinesl vzestup cen. 1 q pšenice placen 120-145 Kč, rež 105-120, ječmen 85-105, oves 90-140 Kč dle roční doby a dle jakosti. Podražila sukna, obuv, velice poklesly mzdy a platy. Mzdové těžké spory ukončeny většinou s malými změnami mzdovými, zaměstnanost velice stoupla, ačkoliv v zimním období bylo 65 nezaměstnaných, z nichž pouze 13 se ucházelo o podporu v nezaměstnání.

Zemřelo úhrnem 10 dospělých lidí, z nichž 16. I. Ferdin. Plachký, chalupník; 23. I. Rudolf Leifert chalupník; odešla v celém kraji známá slabomyslná Anna Sosnová, pod jménem „Gulda“ známa; umřely chalupnice Havlíčková, Volná, Jarošová, Sukeníková a Najvirtová.
Narodilo se 26 hochů a 23 děvčat v obou osadách, z nich však 13 zemřelo během roku.

Roku letošního 15. září vykonány nové obecní volby, které řídil zástupce úřadu Dr. Čep. Voličů přišlo 550, z nich neplatné lístky volební odevzdali 3, z platných 547 hlasů obdrželi sociální demokraté 232 hlasy a při volebním čísle 29 získali 8 mandátů, lidovci obdrželi v Suchých Lazcích 151 hlasů a 5 mandátů, v Kravařově 69 hlasů a 2 mandáty, agrárníci 44 hlasů a 1 mandát, občané z Kravařova v pokrokovém bloku 51 hlas a 2 mandáty.

Při volbě starosty sdružily se všechny pokrokové strany a 11 hlasy zvolily opětně starostou Jana Bialého číslo 24. Místostarostou zvolen lidovec Arnošt Kubín, obchodník, členy obecní rady Frant. Směja č. 101, Antonín Malík č. 84, Jan Prokša č. 34, Gustav Reichel č. 6.

Vzrušení a obavy z „pučů“ komunistických ustaly, v Německu pokus monarchistů o převrat v Mnichově vedený a inscenovaný Ludendorfem a Hittlerem, úplně ztroskotal, poměry v Německu se ustavily, nastává resignace a touha po klidu nabývá převahy.

V září rozechvěny mysle Slezanů radostnou zprávou, že navštíví Slezsko a prodlí v Opavě první prezident Československé republiky pan T. G. Masaryk. Bohužel k tomu nedošlo.

Suchý, úrodný rok přinesl velkou a bohatou úrodu sena, méně brambor, takže i ceny brambor značně stouply.
Krásný a suchý podzim umožnil klidnou sklizeň okopanin a pečlivý zimní osev obilin.

Str. 20

Rozhodnutí Pozemkového úřadu státního v Praze o parcelaci dvora Kravařova, rozechvělo mysle lidu a nastal shon, aby každý účastník i zaměstnanec měl podíl z parcelace.
O 2 nedíly v Kravařově, vzniklé z dvora, bylo jednáno nejdéle a záležitost letos ukončena nebyla.

Obec naše vedla soudní spor s Likvidujícím obilním ústavem v Opavě a po 3 bezúspěšném roku přistoupila na smír, že zaplatí za nesvědomité obchodníky obnos 900 Kč ( devětset ) místo žádaných 9.684 Kč, kterýž obnos stoupl řízením soudním na 17.657 Kč 31 h. Za právní zastoupení zaplaceno obhájci panu JUDr. Val. Kadulovi 816 Kč.
V roce tomto postaveny domy číslo : 119 Josefa Štajera výměnek k č. 19, 120 Leopoldem Lachetou, 121 Rudolfem Žurkem, 122 Františkem Fárkem z Horní Bečvy; družstvo stavební provedlo serii domků č. 123 až 128, do nichž nastěhováni : Boh. Slaný z Mokrých Lazec, Jan Válek, Josef Lefenda ze Skřipova, Josef Michalčík z Přerova, Adolf Trubka a Adolf Kubesa. Čís. 129, krásnou prodejnu „Budoucnost“ postavilo konsumní družstvo.
Hospodářství obecní skončilo schodkem 153 Kč 42 h.

Rok 1924

Novým rokem začala třeskutá, vytrvalá zima, trvající do konce března, teprve v dubnu začaly oblevy. Dne 17. ledna klesl teploměr až na 25 ? oC, což po 30 let se nestalo. Sněhu napadly takové spousty, že za vsí ku Kravařovu musila okresní silnice býti zbavena závějí hlubokými prokopávkami, věc v obci od stavby silnice nebývalá. Obleva přišla náhle, spousty vod, které již loni strhly nově postavený dřevěný splav, ničím nepoutány, vrhly se na břehy zabezpečené tarasy a osázené vrbovým proutím a vše zničily. Domek číslo 82, bývalý přívoz panský z dob, kdy po reformaci katolíci neměli v Komárově kostela a chodili do Kravař, byl letos v nebezpečí, že bude odplaven.

Koncem dubna nastala krásná pohoda a k jarní setbě příhodný čas umožnil, že za týden zásev jarní ukončen a sázeny okopaniny. Jeden chalupník dal si tak na čas, že teprve 2. června sázel brambory.
Celý měsíc květen byl vlhký, osení prudce vzrostlo a již 4. června objevily se květy na rži.
Rok letošní neměl chroustů, ale sady zamořeny spoustami housenek, takže sadaři i pětkrát museli hubit nevítané hosty. Lásce k stromoví poprvé v obci učeni nedbalci pokutami, které starosta dle zákona z roku 1870 předpisoval a vybíral.
Obec naše zakročila v příděl z parcelovaného dvora a v přiřknutí ovocného stromořadí na říšské silnici, na které činila nárok státní správa silniční.
Liknavé a lhostejné vodní družstvo zdejší vzdor pokynům nadřízených úřadů dosud se neustavilo a k melioraci nepřikročilo a již se ozývají hlasy volající po stavbě vodovodu a po elektrizaci. Vzhled obce velmi změnily železné stožáry, vedoucí třífasový proud z Moravské Ostravy.

zpět další