|
Seznam Kronik
kronika: 1914-1946 kronika:
1945-1957 kronika: 1962-1965
kronika: 1966-1968
další
Str. 1
Kronikáři obecní
Prvním kronikářem obecním byl řídící Karel Šitavanc, Moravan,
1. XI. 1875 v Bílsku narozený, kde nižší gymnázium německé vychodil.
Učitelský ústav absolvoval v Příboře. Zakoupil v obci „dvorek“,
bývalý manský statek 15. IV. 1912, kroniku zakoupil a první zápis
zapsal 1. dubna 1920. Kronikářem byl neplaceným; jako obecní tajemník
od 1. 1. 1915 měl roční odměnu 250 Kč, od 1. 1. 1921 ročně 500
Kč, od 1. 1. 1924 ročně 800 Kč, od 1. 1. 1929 ročně 1.200 Kč.
Druhým kronikářem obecním byl zvolen obecním zastupitelstvem
horník Antonín Malík, čís. 84, narozený 21. července 1890 v Pusté
Polomi, vychodil obecnou školu tamtéž. 24. května 1914 se přiženil
na domkářskou usedlost v Suchých Lazcích, vzal si za ženu Hedviku
Kubesovou z čísla 84. Pracoval na jámě „Ignát“ v Mariánských Horách,
první zápis zapsal r. 1929.
Třetím obecním kronikářem byl na podzim r. 1945 Místním Národním
Výborem ustanoven 45 letý zdejší občan, rodák a chalupník z čísla
13 tého, Antonín Krejčí, u stavitelské fy „Šíma“ v Ostravě jako
skladník zaměstnaný. Prvý zápis za zemřelého předchůdce proveden
za rok 1938 a dále.
Ant. Krejčí
Str. 2
Suché Lazce, obec
moravská enklava, leží jihovýchodně od Opavy, s osadou Kravařovem
( vulgo Hadrunek ) ležící u silnice Opava - Hrabyně nad Komárovem,
k němuž je přifařena; nad mořem je ve výši 271 m. S Kravařovem
tvoří jednu obec katastrální. Mimo souvislé stavební celky jest
5 domků Strážnice nad obcí, u osady Přerovec osamělá usedlost
rolníka Tkačíka nejjižněji, chalupa čl. 82 nyní Ludvíky Havrlantové,
bývalá rybárna a domek přívozníka z dob, kdy navštěvován kostel
v Krvařích, nejseverněji. Politická obec celá přináleží okresu
a hejtmanství v Opavě. Suché Lazce mají ( r. 1925 ) 139 popisných
čísel domovních, k nimž budovy výměníků mají shodná čísla a >;
898 obyvatel, Kravařov 38 čísel a 279 obyvatelů, úhrnem 177 domů
se 1177 obyvatelů, z nich 701 obyvatel ženských a 476 mužských.
Katolíků bylo 1068, bez vyznání 18, židovská rodina 1 v čísle
25 Kravařov, v cizině druhá ( Bellakové ) ostatní vyznání československého;
Čechů 1172, 5 židů, Němec žádný; z příslušníků Polska přihlášeni
všichni národností českou.
Škola je v Suchých Lazcích od roku 1843, nyní je trojtřídní,
Kravařov přiškolen do Komárova. Pošta je ve Štítině. Stanice železniční
Komárov i Štítina. Pozemků je 522 ha 02 ary, z nich měl velkostatek
57 ha ( dvůr Kravařov ) z nich mají po parcelaci 2 nedíly rolnické
28 ha 67 a pozemků, zbytek rozparcelován.
Velkostatek patřil do roku 1871 olomouckému kapitolnímu děkanu,
manským držitelem r. 1835 byl baron Otto z Badenfeldu, později
r. 1843 při stavbě školní budovy Karel sv. p Berecko, hejtman.
Spolků má 8 : Hasičský, Divadelní a čtenářskou jednotu „ Palacký
“, místní osvětovou komisi, organizaci Soc. - demokratickou, agrární,
lidovou, D.t. jednotu, hospodářský.
Hraničí na severu s Velkými Hošticemi ( řekou Opavou ) a Dvořiskem,
na východě se Štítinou a Novými Sedlicemi, na jihu s Podvihovem
a na západě s Komárovem.
Tratě rolí mají jména „Dubovník“ v něm „Herodův důl“, „Pod Lipkou“,
„Břeží“; z rozparcelovaných rustikalií „příčný“, „přední“, „zadní“
díl; „Vrchovina“, „Hlinka“, „Zákopecká“ ( díly vzniklé z rustikalií
) „Na široké“, „U čísarky“; „U Hošťáty“ ( bývalé tratě „Selské
zadky“ ), „U Štítinky“, „U potoka“; „Strážnica“.
Povrch půdy je většinou rovný, menšinou pahorkovitý. Půda je písčitá
a kamenitá pouze na „Strážnici“ v „Hlybúčku“ jinde hlinitá, značně
úrodná. Průměr úrodnosti převyšuje. Les je jediný v rajonu obce
: „Břeží“ r. 1904 rozparcelovaný rustikalistům.
Rybník je návesný, bez stálého přítoku vody; louže „ve dvorku“;
rybníček u „Mlýnka“ ( čís. 75 ) vody tekuté jsou Hošťata na hranici
Komárova a „Štítinka“ na hranici Nových Sedlic, zvaná též „Sedlinka“.
Původ jména obce: Pole u lesů neb o samotě sluje „laz“,
což značí paseku, kopaninu, pastvinu. Osady zbudované na takových
polích sluly „Laz“, „Laze“, „Lazy“, kteráž jména se dosud vyskytují.
Kdo „laz“ obdělával, byl „lazník“, odtud osady „Lazníky“, „Lazničky“.
Zdrobněním jména, tedy malý „laz“ byl „lazec“ „na lazcích“. Osada
na malém „lazu“ vzniklá jsou „Lazce“. ( Jména moravská R. 1850
od Váši a Černého ).
Nejstarší zápis v Codexu Silesiae VI. 196 má místo Sucholazec
zkomoleninu Lotrosk zapsanou chybně německým spisovatelem. Tehda
byly již 2 osady „Lazce“: dle povahy
Str. 3
půdy „Suché“ a „Mokré“. Losk ( Dürr - Losk ) Durrlosk vepsáno
německým vpisovatelem do „Codexů“ několikrát : i ve tvaru „durr
Losk“, „Durrnlazk“. Tento zápis je z roku 1377. Tehda Suché Lazce
rozděleny na 2 části. Jedna část i se Lhotkou ( vepsáno „Uhotka“
) náležela dětem Albrechtovým, druhá část byla ve statku Štítinském.
Zboží Štítinské i Raduňské bylo „lenním“ či „manským“ statkem
knížat opavských, k nim patřily původně mezi těmito statky ležící
Lazce. Držitelé lenních statků nebyli skutečnými jejich pány či
vlastníky, leč dočasnými držiteli. Lenní statky nebyly dočasným
držitelům vkládány do zemských desk či panských pozemkových knih.
Po smrti mana mohl kníže pominouti mužské potomky leníka a dáti
„manský statek“ tomu, kdo si získal zásluh …
Dlouho však nezůstaly „Lazce“ manským statkem knížecím. Kníže
opavský Přemek Přemyslovec daroval Lazce s Kravařovem roku 1408,
o čemž darovací listina se nezachovala, daroval je kostelu sv.
Václava v Olomouci. Od té doby byly Suché Lazce lenním či manským
statkem kapitulního děkana v Olomouci. Kapitulní děkan byl lenním
pánem a první dočasný držitel Ctibor Tvorkovský z Kravařova, Lazec
a později Syrakovský Adam Tvorkovský na Raduni a Lazcích, prvním
manem.
Roční poplatek děkanu kapitulnímu bylo 20 dukátů ( uherských zlatých
). Včas potřeby povinen man vojenskou službou. Za manství Lazecké
3 jízdní a 12 pěších.
Škola obecná
zřízena v Suchých Lazcích krajským úřadem 15. září 1842 přípisem
číslo 11168 a postavena roku 1847 - stavitelem Wiltschem z Opavy
a tesařem Janem Hruškou, majitelem domu č. 34 v Opavě takto :
1) Stavební materiál všecek v ceně 1248 zl 10 kr mince Conv. dal
Karel svob. pán Berecko, hejtman L.J.Rg Hainau v Brescü, řemeslné
práce provedl 2) patron kostela Komárovského, Jan z Liechtensteinu,
kteří oba se zavázali otop 4 sáhy dřeva poskytovati, 3) Dle licitačního
protokolu z 11. listop. 1846 ve Štítině na panství za obec Lazeckou
Valentín Plachký č. 61 a Josef Blucha č. 63 najali dovoz všeho
materiálu za 1247 zl 45 kr Conv. m. Na školu vhodné místo byla
vybrána rustikální pastvinka s pastouškou dřevěnou pro obecního
pastýře stávající, která v dražbě za 64 zl vídeňské prodána, rozebrána
a odvezena. Základní kámen světil kaplan Ochrana z Komárova, který
ještě v letech 1839-47 náboženství učil v zimě v Lazcích dopoledne,
po něm umění literní podučitel farní školy; odpoledne od 1-3 učili
v Nových Sedlicích. V létě chodili žáci obcí Dvořiska, Sedlic,
do r. 1847 z Lazec do farní školy. Roku 1852 zrušeno v Komárově
místo podučitelské a Nové Sedlice přiškoleny do Lazec, Dvořisko
do Mokrých Lazec, později k exkurrendě Štítiny.
Prvním učitelem byl Franz Starý od 4. září 1850 až 1867. Měl
příjmy : Školní plat od Lazecké obce 100 zl, Nových Sedlic 68
zl 9 kr Conv. m. Stal se ředitelem školy v Kylešovicích a členem
okres. úř. školního.
Druhým učitelem byl Franz Waleczek, po roce odešel do Wessiedlu
( Vřesnice ). 3 učitel Josef Richter, syn fojta z Lubojat, učil
od 3. září 1868, 28. února 1883 dán na odpočinek pro chorobu nervovou,
posléze učil na Morávce u Frýdku, zemřel ve svém domku č. 35 v
obci zdejší roku 1918. Čtvrtý učitel Josef Černín od 1. března
1883 a odešel 1. prosince 1903 jako nadučitel do Slavkova, zemřel
v Jaktaři r. 1920. Za něho povolena třída druhá, která umístěna
v domě číslo 10 u Aloise Zdrálka. Prvním podučitelem v obci byl
Josef Klauda. Pátým správcem školy byl Alois Otypka od 1904 do
roku 1921, kdy pensionován z moci úřední. Šestým správcem školy
je Karel Šitavanc, kronikář, od 15. ledna 1921, který od 22. ledna
1912 jako učitel působil v obci. Ručním pracím učily Roza Linchartová
1896, pak Anežka Večerková do roku 1923, Ludmila Janíčková 1923-24,
Anna Vašková 1924-1926.
Str. 4
Z učitelek nejdéle učila od 1. února 1912 do 30. června 1925
Anna Šitavancová, která pro churavost vzdala se školní praxe.
Nová školní budova stavěna 1907-1908 Fabiánem Žídkem za vedení
Ludvíka Vaška z Nových Sedlic. Náklad činil 45.283 zl. Trojtřídní
je od roku 1911, kdy z 2 světnic bytu učitele adaptována třída
nová.
Kaple
stávala původně na místě nyní parcel rolní číslo 96, roku 1722
vysvěcena kaple nová; po zbořené kapli ve válkách 30-letých není
památky, leč zmínka v Biermanově monografii, že katol. kapli Mansfeld
při dobývání Opavy 1631 dal zbořiti. 23. XI. 1891 zřizován v obci
hřbitov; 17. března 1893 slavnostně pochován první mrtvý František
Kubín, 14-letý hoch; hrobař Jakub Kubín pochovával tedy vlastního
syna, kterému vlastnoručně v zemi ustlal. První reqiem 12. října
1893 slouženo Anně Niklové s povolením arcibiskupa dra Theodora
Kohna, byla to prvá mše v obci zdejší.
Občané
první jsou za doby knížecí neznámí; jisto jest, že Kravařov je
starší Lazec. Jméno má od pánů Tvorkovských z Kravař, kteří zde
měli sídlo : dvůr, pivovar i vinopal. Roku 1690 Suché Lazce i
Kravařov měly společného pána Petra Leopolda Tvorkovského z Kravař,
který zanechal obci zvonek; ze zvonice přenesen 1722 do věže kaple.
Z rodů selských nejstarší je Plachkých číslo 12, jejichž rodokmen
se dá až do třicetileté války sledovati. Pozdější Halškové byli
nejbohatší. Čísla 56 až 67 jim patřila jako fojtům.
V době nové nastala velmi pronikavá fluktace : Půl obce tvoří
přistěhovalí a v obci ploně usedlí; zakoupili reality a dali obci
jiný ráz.
Rok 1914
1914
Reminiscence války : 1914 - 1918. Ze zápisků kronikáře.
29. X. 1918
Včera rozlétla se zvěsť, že hrozná válka ukončena, že vyplnil
se sen milionů padlých a milionů trpěvších mrtvých vlastenců českých
i milionů žijících. Dosáhli jsme své samostatnosti…
Neuvěřitelné se splnilo. Ihned ukončeno vyučování, ústní zprávu
roznesly děti dědinou. Hloučky nevěřících debatovaly. Kronikář
rekapituloval historii války, o níž vedl zápisky a uzavřel rakouský
účet … Znovu se vžívá do protrpěných chvil hrůzy o zkáze jazyka
rodného, znova zazvonila naděje, z níž čtyři léta čerpána posila
a víra v budoucnost…
Jak nadějný byl 27. červen 1914! Suchými Lazci šel Petr Bezruč,
slezský bard, hovořil o zítřejším sletu Sokolů v Brně …
28. červen 1914 duněl krok dlouhých řad Sokolských brněnskými
ulicemi a my jásali, že německá bašta prolomena, v slavnostní
chvíli s důrazem hlásilo se češství v každou hroudu moravské půdy.
8000 Sokolů s lesem standard a praporů, 80.000 diváků na sletišti
brněnském. Hodinu trval nepřetržitý proud borců, vítaný diváky
…
Str. 5
Slunný den skončil hromovou ranou blížící se bouře světové. Slavnost
přerušena, červenobílé prapory sňaty a černé prapory hlásaly smrt
… došla zpráva, že v Sarajevě zabit habsburský zloduch, muž, jehož
život nepřinesl dobra a jehož smrt přinesla strasti a utrpení
…
28. července 1914 pochopili jsme, k čemu využili mocní tohoto
světa útoku na Franz Ferdinanda d Este. Válka je, válka! Dělníci
z Opavy i Ostravy s pochýlenou hlavou a temným mrakem na čelech
přinesli zvěst a brzo na to obecní strážník vylepoval manifest
a mobilisační vyhlášky
Houfy lidí zmateně obklopovaly vyhlášky, ponuré mlčení neb výkřiky
„velezrádné“ uvolnily nahromaděnou hrůzu … S klidným svědomím
nastupuji cestu, kterou „Mi“ povinnost ukazuje“ … stálo v manifestu
„mým národům“; slova nemohoucího starce Franz Josefa, imperatora
s krvavou gloriolou. Krev habsburka měla utonouti v moři krve,
kterou slova manifestu hlásala. 28. července 1914 vypovězena statečným
53 milionovým Rakouskem válka Srbsku 2 milionovému, válkou proti
Turecku 1912 a proti Bulharsku 1913 oslabenému. Tak v úterý; v
sobotu 1. srpna 1913 hodil hohenzollern „Wilhelm, rex“ válečnou
rukavici Rusku, v neděli 2. VIII. Již obsazen Lucemburk, 3. VIII.
1914 v pondělí dodány dokumenty francouzskému vyslanci v Berlíně,
v úterý 4. VIII. 1914 napadena již Belgie, aby kalich hořkých
běd vypila do dna …
Týž den vstupuje na kolbiště Anglie k uhájení porušeného mezinárodního
práva v Belgii; klidné a sebevědomé prohlášení Anglie schladilo
rozpálené hlavy Všeněmců, ale rozpoutalo bezmezný vztek. Hohenzollern
v pose dobyvatele světa, Habsburk na klekátku se dáva jí zvěčniti
krvácejícím vojákům. Jeden ukazuje drzé germánské čelo, druhý
zastírá tvář „bolem sklíčenosti“. Chvěl se v nás každý nerv, kdy
ruka bezmocně svírala pušku, s níž jsme šli proti ruským mužíkům
… Masaryk tehdy ( 24. VIII. 1914 ) psal v „Čase“ : Kritika a úvahy
politické jsou vyloučeny. Jest užitečnější a potřebnější stopovati
průběh vojny. Válka je Evropská, ba světová. Ze 463 milionů stojí
245 milionů proti 116 milionům. 10 milionů mužů ve zbrani“! A
filosof obírá se disposicí vojenskou a podává statistiku lodí.
Již tehdy jistě v hlavě konstruoval revoluci; už tehdy viděl se
v čele české armády …
94 muži z Lazců zatím rozvanuti po bojištích, snad již tehdy smrt
mnohého z řad vytrhla. Se vzdorem v jiskřícím oku odcházel muž
za mužem. Cizí idea volala k smrti. Bude pomstěna ruka, nutící
klidné národy vražditi ? … Srpen stačil k obsazení Belgie. 7.
VIII. 1914 padl Luttich, 15. VIII. obsazen Brussel, 20. VIII.
padl Sent; 25. VIII. padl Namur; pak obsazeny menší pohraniční
pevnosti francouzské. Z 14 dní hnala se již německá vojska Remeší
a 10. září 1914 stanula u Paříže. Ten den kdy padly Antverpy,
13. září zmizela samostatná Belgie. I bojiště východní bolestně
svíralo srdce. Rusové vnikli sice do východních Prus, ale ještě
v srpnu fronta ruská ustupovala k východu. U Lublína a Krasníku
se teprve ruské armády zastavily a 25. VIII. 1914 vrhly se na
překvapené Rakušany. Vojska rakouská v divém zmatku prchala a
Rusové 5. září obsazují Lvov, před nímž šikovaly se znova armády.
10. září 1914 byl z rozhodujících dnů války : Bitva u Paříže,
bitva u Lvova. Srdce naše bušila v horečce, bezesné noci vysilovaly
bolavé nervy. Hrůzy a obavy, že zvítězí surová síla nad myšlenkou,
svoboda světa že padne v nové okovy … bušilo srdce v strachu …
Osvobození! Zbraně francouzské skvěle vítězí, rakouské voje dle
zprávy generálního štábu „odcházejí do nových posic s vědomím,
že dobyly úspěchu“ tak četla ústa 15. IX. 1914 a oko radostí slzelo!
„Rusové, bratři Rusové vyhráli! Radostně znělo od úst k ústům“.
Vánoce 1914!
Západní fronta u Noyonu, východní u Krakova, ruská děla hřměla
u Kališe … A Potiorek hnal naše české sbory do Srbska. Bělehrad
obsazen, rakušané již polovici Srbska obsadili. I tu radostná
zvěst! Úprkem prchali „austryjáci“ po bitvě u Aradělovače a 23.
XII. četli jsme
Str. 6
radostnou zvěst : Rakouské voje „postoupily“ na vlastní půdu,
hledíce vstříc s nezlomnou odvahou novým bojům“ …
Turecko napadlo 30. X. 1914 ruská pobřeží, stahovalo vojska k
Egyptu, 200.000 muž stálo proti Kavkazu, armáda vedená německými
důstojníky šla Persií k Indii; nový „nepřítel“ se objevil : Japonsko
napadlo Kiau - Čau.
Seděli jsme kol vánočního stromku. První obtíž zásobovací, první
„chlebenky“ a „moučenky“, první zprávy o persekuci českých lidí
: pronásledování a věšení. Začalo „bílení“ novin. Často slyšeli
jsme, hlavně z úst německých, že české pluky se vzdávají, česká
síla že přelévá se za hranice. A první zprávy došly již zasvěceným.
Masaryk v Rotterdamu „doprovází příbuznou do Ameriky se vracející“.
Nevinná zpráva časopisecká, ale věděli jsme, že vůdce odboje začíná
práci.
Sombart národohospodář, 2. XI. rozčilil myslící lidi sprostými
články v Berliner Tagbattu. Wilson radí v poselství ku zdrženlivosti
a klidu.
Nový rok 1915 začíná slibně. Západní fronta u Perronne, Soissons,
Remeše a Verdunu nehybná, Francouzi odrážejí němce u Arrasu, Yprů,
nad Aisnou; Rusové ohrožovali Rakušany i Německo … „Ruský parní
válec“ … jak zklamal!
13. března 1915 padl Přemyšl. Rázem vzkříšeny naděje na brzský
konec války; Řecko i Itálie slibovaly posíliti „Entente“. Způsob
brutálního válčení německého vzbuzoval odpor a protesty. Liebknecht
prohlašuje v berlínském parlamentě, že masy dělného lidu německého
nechtěly této válce; Ledebour prohlašuje barbarstvím rozkazy pruské
za 1 ves spálenou Rusy zapáliti 3 vsi němci …
Volání po zmírnění hrůz mělo opačný účinek : 8. V. 1915 byla německými
ponorkami torpedována Lusitanie, ohromný cestovní parník se 2200
cestujícími, z nichž 1512 zahynulo; válka dále zuřila barbarsky.
Sta nevinných žen i dětí v Belgii, Srbsku i Polsku ubito …
14. května 1915 byl bolestný den. Vražednými stroji a plyny proveden
hrozný útok u Sorlice a Tarnova, desetitisíce mrtvých a raněných,
140.000 ruských zajatců …
Němci triumfují jako zpití. V obsi naší umístěno 485 koní nemocných
za vedení německé soldatesky z Vídně, která, ač nejvíce řvoucí,
z fronty nejdále se zachraňovala … Halič i Polsko znovu obsazeny;
ruská vojska ustupují zpět. V tomto velkém okamžiku dějinném čteme
s radostí manifest : „Král italský vypověděl „Mi válku“… Italové
kvapem vypudili Rakušany i Němce. 20 V. 1915 vítán ď Annunzio
v Římě, objímán samým králem, Salandra 23. V. 1915 vypovídá válku.
A naše víra českých srdcí znovu posílena : „věrolomnost Itálie
dotkla se obzvláště otcovského srdce Franz Josefa I.“ … 3. VI
1915 obsazen Přemyšl; 22. VI. 1915 Lvov; 5. VIII. Varšava, 15.
VIII. Brest Litevský; 19. VIII. Vilno; v září rakušané u Tarnopolu,
Rovna, Pinska, němci před Dvinskem, Rigou. 15. října vstupují
do války Bulhaři … vrhli se ze zadu lupičsky na malé Srbsko, 15.
XI 1915 obsadili Niš, 9. XII. 1915 dobyt Bělehrad, 15. XII. dobyta
Bitolje; nešťastné Srbsko zlomeno, zničeno.
Vánoce 1915 byly smutnější prvních válečných. Chlebenky, moučenky,
cukřenky, tučenky, petrolejky vydány, ale již nehonorovány plně.
Bída se tlačila do Lazeckých chalup, zprávy o smrti vojáků našich,
nové „prohlídky“ mužů až do 60 let, smutné dny „revis“ domácností
začaly.
Smutná zpráva z Balkánu. Angličané odvolali vojska od Dardanel;
Polsko, Srbsko obsazeno. Pýcha německá triumfovala. Sombart prohlašuje
válku za nejvyšší kárný prostředek boží, němce za vyvolený boží
národ. Rakousko ruší historická práva zemí vydáním jediného společného
znaku …
Sporné zprávy o práci profesora Masaryka. 18. XII. 1915 čteme
úřední zprávu, že „dohoda zneužívá za hranicemi českého jména
a českých lidí ke klamání evropského mínění“ I listy
Str. 7
naše při úpadku české hrdosti více než loajálně zříkaly se Masaryka.
Bylo nám smutno a trpko…
27. prosince 1915 rozpuštěna Česká obec Sokolská : Sokolské jednoty
americké „prováděly bezmeznou protirakouskou propagandu „…
Rok 1916 přináší Anglii všeobecnou brannou povinnost, proti níž
celé generace se bránily jako proti zřízení nehodnému lidské důstojnosti
a svobody.
9. III. 1916 zabavuje Portugalsko lodě rakouské a německé, odevzdává
je Dohodě.
5. IV. 1916 předpovídá říšský kancléř Bethmann - Hollweg vítězný
konec války, poukazuje na strašnou bitvu zuřící u Verunu. V Rakousku
18. ledna 1916 zavedena německá přední řeč … Masaryk slavně prohlášen
velezrádcem, proces s Kramářem, Rašínem, Červinkou, Zamazalem
ukončen rozsudkem : Trest smrti provazem…
19. IV. 1916 Rusové vítězí v Malé Asii a dobyli Trapezunt … 11.
VI. 1916 doplula ponorka Deutschland k Americe. Hrozný jásot v
Německu i Rakousku.
26. VIII. 1916 velké dvě události : Dánsko, Norsko a Švédsko tvoří
Severskou Unii a ostře protestují proti potápění svých lodí německými
ponorkami.
V Rumunsku korunní rada …
27. VIII. v neděli prohlašuje vyslanec rumunský ve Vídni, že od
9. hodiny večerní nastává válečný stav s Rakouskem a „Německem“.
Kronštadt a Sibiň dobyta Rumuny; Sedmihrady v rukou rumunských.
Tisza ostře napadán v parlamentě budapeštském : „Honvedi domů
k ochraně vlasti“ volá Julius Andrasy. 21. října 1916 zastřelen
hrabě Stürkych Bedřichem Adlerem. Tento výstřel proráží a čistí
dusnou atmosféru. Vřava válečná žene se dál … Rumuni vytlačeni
z Uher, Mackensen vpadá do Velké Valachie.
Craiova dobyta. Rumunsko poraženo. Ve Vídni umírá stařec, jehož
ruka jediným podpisem všechny hrůzy tyto vyvolala. Mrtvola Franz
Josefa I. Vychládá, ale nikdo z „věrných národů“ nelituje skonu
krvavého starce … 21. listopadu 1916 umřel ve vědomí, že zločin
jeho je požehnán ….
Byl posledním zloduchem naší vlasti …?
Konec roku 1916 je ještě smutnější předešlých vánoc. Bitva na
Sommě trvá, Rumunsko povaleno, Bukurešť obsazen …
Jediným světlým bodem jest Wilsonovo poselství : „Jednou z hlavních
podmínek míru musí býti uspokojení malých národů“ … zlatá slova!
Masarykovo dílo se daří! „A Est“ píše, že Masaryk odchází do Petrohradu
„aby v kruzích ruské byrokracie dělal náladu pro své nekalé dílo“!
Centrální mocnosti ohlašují obnovu Polského státu s autonomií
Haliče … V české politice jednotná fronta: Český svaz všech poslanců,
Národní výbor jako středisko všenárodní organizace utvořen …
Hlad stává se citelným už i v selských jizbách. Přísné a bezohledné
rekvisice a revise zásob. Lid zdemoralizován, udavačství kvete.
Zemská revise v březnu 1917 trvala v Lazcích 14 dní za asistence
4 četníků a 12 vojáků. I hromady chvoje v lese, ba i kopky hnoje
na poli přísně revidovány.
11. března 1917 vítězí ruská revoluce. Dny nejkrvavějších bojů
v Rusku. Duma, carským ukazem rozpuštěná se usnáší moc říše převzíti
do svých rukou. Rodzianka, předseda Dumy, opírá se o 30.000 mužů
posádky petrohradské; ministři ve vězení. Pouliční boje po provolání
„dumy“ ukončeny.
16. března 1917 Lvov, Miljukov, Kerenskij v čele vlády. Ruskij
přinutil cara Nikolu II. k abdikaci ve prospěch Michala Alexandroviče.
Ruská nota hlásá „proti dobyvačnosti
Str. 8
loupežné rasy, chtějící uložiti Evropě pruský militarismus, bude
Rusko bojovati dále“ a německá radost mění se v žal.
Hervé volá 16. III. 1917 „Co jest Verdun, Jsera i Marna proti
morálnímu vítězství, které jsme dobyli v Petrohradě“.
2. dubna 1917 navrhl Wilson vstup Spojených států do války : „nynější
válka německá jest bojem proti lidskosti a proti všem národům,
Amerika bude bojovati za nejdražší statky lidské,
za demokracii, za svobodu malých národů …“ Válku vyvolal pruský
„bezohledný ponorkový
boj“ ohlášený 31. 1. 1917. Potopením první americké obchodní lodi
zahájena americká válka. Po Spojených státech vstupuje do války
Kuba, Libérie, Haiti, Brasilie, Siam, Čína, Urugvay,; styky diplomatické
přerušily Guatemala, Honduras, Nicaragua, Dominica. Pro Německo
nikdo, proti Německu všecka demokracie světa. Wilsonova slova
z 16. IV. 1917 „Nastala chvíle, ukázati sílu velké demokracie“
se splnila.
I v Německu nastává po proklamaci zásad ruské revoluce a americké
výpovědi války ozvěna. Ozývají se hlasy pro demokratizaci správy.
Vorwärts 10. IV. 1917 žádá volební opravu, junkeři odpovídají
zostřením válečných podniků. Na úvahu Karla Riedla, že válka spotřebovala
již polovici majetku celého německého národa, odpovídá válečná
strana, že „čím větší ztráty, tím větší břemena budou uložena
poraženému nepříteli“. Smíření národů prohlášeno ubohým fantomem,
síla vojenská uznána jedinou realitou. Na žádost projevení o válečných
cílech odpovídá kancléř říšský : „To není v zájmu Německa“! Ještě
15. května 1917 bylo si Německo jisto vítězstvím! Pyšně hledělo
vstříc snům pandermánským.
17. dubna 1917 svolána vídeňská říšská rada. Celou válku téměř
3 léta nebyl tento sněm svolán : Jak zcela volně se tehda žilo
politicky! Absolutismus zkrachoval, nutno se vrátiti k ústavní
formě! - radoval se každý Čech … Budou naši poslanci ve Vídni
tak hrdi jako národní výkvět zde doma ?…
Proces s Bedřichem Adlerem mstitelem nad Stürghkem - sledován
veškerou pokrokovou českou veřejností velmi pozorně. Slova jeho
„stydím se za to, že jsem rakušanem, naplňuje mne odpor k tomuto
duchu, kterým je celé Rakousko skrz nasáklé … Žiji ve státě, kde
je k mužnému přesvědčení pouhé povržení - “ to nabývá milé odezvy
v srdci nás všech - bolavá duše si oddechla … tak 19. V. 1917.
25. května 1917 jest nezapomenutelný den mužného projevu českých
spisovatelů, určený říšským poslancům : „Na Vás, pánové, jako
na mluvčí českého národa, pohlíží dnešek a bude prohlížeti budoucnost
! Není sporu, čeho na Vás žádají : Rozviňte program český před
celou Evropou ! “
Mnohé oko zaslzelo při tom projevu, cítili jsme každým nervem,
že chvíle ta je rozhodující … Starý Adolf Stránský volá v Lidových
Novinách dne 27. V. 1917 : Uvědomuji si, že nejde o pouhý projev
těch, kteří jej podepsali, mluví za všechny, kteří jej podepsat
nemohli, protože jsou mrtvi, schválí jej všichni budoucí : Tato
úzkost a naděje jest krev, která z tepen staré generace se přelila
do nás, toť duch, který vstoupí do všech budoucích. Vrchlický,
Čech, Neruda, Němcová, Mácha a jiní by podepsali, kdyby mrtvá
ruka pérem vlásti mohla. - 300 let jsme byli trpěliví - nezbavila
nás trpělivosti tři léta války. Řekli jsme, co chceme a počkáme
klidně až idea svobody lidské vyrazí z rukou milionů krvavou zbraň.
Hrdý duch v nás ožil …
30. května vstoupili naši na půdu parlamentu vídeňského, aby
mluvili jménem českého národa … Česky důstojná byla řeč Staňkova
„opírajíce se o přirozené právo sebeurčení národa a svobodný rozvoj,
posíleni nezadatelnými právy historickými, uznanými státními akty,
budeme se domáhati sloučení všech větví československého národa
v demokratický stát… “ dech se radostí zatajil …
Str. 9
Za nepopsatelného nadšení většiny sněmovní Poláci, Rusíni, Jihoslované
zdůrazňují touhu po vlastní samostatnosti státní. Sedmnáct milionů
se ozvalo proti deseti milionům němců …
Přijat 5. VI. 1917 zákon o protokolování všech německých řečí.
12. VI. 1917 volá opět Stránský „chceme být šťastni - jako ostatní
národové, chceme volnost, bez donucování, vládnouti sobě, formu
svého státu určíme si sami, nedáme více zotročiti národa …“
1. července 1917. První boj české brigády u Zborova. Výborný
český člověk, učenec dr. Josef Volf sloužil jako hejtman u staničního
velitelství v Opavě. Zlaté srdce pod rakouským stejnokrojem důstojnickým.
Již v nočních hodinách odcházeje, od telefonu generálmajora Urbánka,
vzrušeně nám sdělil : Dnes bila se česká brigáda s rakušany. Slavně
se bila …
A nedlouho potom četli jsme denní rozkaz Brusilovův : „před udatenstvím
českého sboru na kolena!“ Stísněná nálada začíná.
Seidler vystřídal Elam Martinice, Bethman Hollweg ustoupil Michaelisovi
v předsednictví ministerstva …
3. července 1917 amnestován dr. Karel Kramář a přijíždí do Prahy.
Osvobozen Václav Klofáč, Rašín, Červinka, vrací se V. Dyk.
Návrat Kramářův byl triumfální, návrat muže, jenž byl představitelem
národní hrdosti i národních tužeb …
„Věřím pevně, že zlatá Praha setře se sebe rmut i prach, kterým
ji zaházeli, zazáří v lesku jako metropole celého československého
národa!“
V říjnu 1917, kdy nespokojenost v obci naší nad nezvyklým kontingentem
obilním dostoupila vrcholu, kdy obci bylo předepsáno odvézti 75
q pšenice, 120 q rži, 340 q ječmene, 240 q ovsa, 135 q sena, 42
q slámy, čili celá 1/7 úrody, zahrál si naposled osud se štěstím
rakouské vojny.
Ofensiva na Soči. Za měsíc zajato 200.000 Halů, dobyto 1800 děl,
italská vojska ustoupila na Piavu …
Z bojiště srbského vrátil se František Cihlář, který byl v Srbském
zajetí, přinesl zprávy o smutném stavu ve Srbsku, o strašné skvrnivce,
které podlehlo v Niši 23.000 zajatců. Na srbském bojišti zůstali
naši hoši Adolf Kaštovský, Jan Pavelek, František Laryš.
V Rusku zvolen diktátorem Kerenskij, podlehl v listopadu revoluci
bolševické.
Lenin a Trockij zmocnili se vlády. Nastal rozvrat vojenské moci
Ruska. Rusové žádali mír za každou cenu, Němci podávanou ruku
důkladně sevřeli. Nastaly truchlé dny jednání v Brest Letevsku.
Vánoce 1917 byly vánocemi tmy, zimy, hladu. Mouky 1 kg na osobu,
1 svíčka na rodinu, žádné uhlí.
Židovští uprchlíci jako morová rána mořili obec. Stížnosti neměly
konce, vykrádání našeho kraje pro Halič překonávalo všechno pomyšlení,
zboží všeho druhu šlo do Polska, balíčky užmuchlaných, špinavých
bankovek z židovských kaftanů přecházely v nestydaté ruce těch,
kteří měli býti oporou, jádrem a silou národa.
Slova Staňkova nám zvučela v duši : Z otroctví není bez boje
cesty k svobodě; buď vítězství, buď smrť !
Str. 10
My věděli, že přijdou horší dny. Náš národ hrdě stál již za Masarykem,
šli jsme přímo jak naši hoši za hranicemi, vedeni Masarykem v
Rusku, Benešem v Paříži, Římě, Londýně, Štěfánikem v Americe.
Od úst k ústům radostná šla zvěst : 100.000 legionářů jde po boku
Francie. A tehda 600 hochů českých vrhlo se u Arrasu za zpěvu
písně „Kde domov můj ?“ proti němcům - a padli téměř do jednoho
…
1918
Smutek u Rusofilů. Ukrajina odtrhuje se od Ruska a uzavírá mír
9. II. 1918, bolševici podpisují mír 3. III. 1918.
Rusko přestává býti velmocí, vydává 35 milionů obyvatel němcům,
odlučuje se od 25 milionů Rusínů …
Rumunsko nuceno k míru; Němci podnikají ve Francii ofensivu, hlásí
dobytí 1000 francouzských děl.
Czernin volá ve Vídni o ubohém, bídném Masaryku, hlásí „Masarykům“
v mocnářství persekuci.
13. IV. 1918 přísaha „českého sněmu“. Nevoláni císařem - nýbrž
vlastním srdcem, scházejí se zástupci národa, aby složili velkou
přísahu. Jirásek zahajuje svobodný první sněm. „Sem do králova
dvora musela přijít holdovat Vratislav; sem přišla německá knížata
- odtud požehnaně vládl Jiří král ... zůstaneme, kde jsme stanuli,
vytrváme, až pozdravíme samostatnost svého národa !“ Přísahali
i Jihoslované …
Deset milionů velezrádců dívalo se pevně k Vídni …
Czernin 14. IV. 1918 odchází z ministerstva kompromitováv svého
císaře jako lháře.
15. IV. 1918 podávají čeští poslanci ve Vídni návrh na zrušení
domobrany, protestují proti vražednému válčení.
Žádána kapitulace říše.
4. V. 1918 odročena říšská rada.
7. V. 1918 mír s Rumunskem v Bukurešti.
16. května 1918 za zvuků fanfár z „Libuše“ oslaveno 50 let národního
divadla. Sjednocení se Slováky dokumentováno řečí Huriegdoslava,
Conci mluví za Italy, Tavčar za Slovince, Srpulj za Chorvaty,
Kasprovicz za Poláky …
18. května Národní listy zastaveny, Jihoslované vypovězeni, slavnosti
zakázány.
Dochází zprávy z Ruska o bojích legií … Samara dobyta, Češi v
Omsku, Tobolsku až po Vladivostok. Parlament ve Vídni opět svolán,
dochází však již ku návrhu na obžalobu vlády Seidlerovy …
Dějinný převrat se blížil … protiofensiva Francouzů začala 22.
července 1918. fronta německá se zachvěla …
Hussarek ministr presidentem : Pozdě, pozdě, Rakousku se připozdívá.
Na frontě západní odehrává se obrovský boj. Průlomové bitvy hlásí
německé zprávy a konečně „uvolněný bitevní styk“ - či porážky
německé. Fronta hluboce stlačena na Cambray. V září „zarovnání
fronty“, tedy další ústup. Hindenburgerova linie prolomena.
19. VIII. boj v Sain Qentin. Začátek boje o Siegfriedovu linii.
Rozhodné boje, roztínání gordického uzlu. Ofensiva v Macedonii
překvapila a vyvrcholila napětí. Jen aby se neskončilo předčasně
…
další
|
(c) 2002 - 2011 Dave Design 